Článek
Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody spojené se zakládáním s.r.o. v porovnání s jinými podnikatelskými formami?
Hlavní výhodou založení s.r.o. oproti podnikání jako OSVČ (a také jedním z hlavních důvodů, proč podnikatelé s.r.o. zakládají) je ochrana majetku podnikatele. Zatímco OSVČ podniká na vlastní účet a odpovědnost a odpovídá za veškeré své dluhy z podnikání, s.r.o. je samostatná entita, oddělená od osoby zakladatele. Společník/jednatel pak ručí za dluhy s.r.o. jen v určitých případech. Podnikání formou s.r.o. je tak rozhodně vhodnější pro rizikovější podnikatelské záměry.
Má-li podnikatel více podnikatelských aktivit a záměrů, je také výhodné využít více samostatných s.r.o. či vytvořit holdingovou strukturu. Podnikatelský projekt by v takovém případě nebyl ohrožen potenciálním neúspěchem jiného podnikatelského projektu.
Výhodou založení s.r.o. oproti jiným formám kapitálových společností je především potřeba nižších vstupních nákladů – základní kapitál s.r.o. může být i 1 Kč (u akciové společnosti je minimální základní kapitál 2 miliony Kč).
Nevýhodou oproti podnikání jako OSVČ je pak vyšší administrativní náročnost, zejména nutnost vedení podvojného účetnictví, vedení korporátní agendy, povinné zveřejňování účetních závěrek ve sbírce listin obchodního rejstříku apod. Další nevýhodou je složitější distribuce zisku společníkům a odměňování jednatelů, které v řadě případů představují vyšší daňovou zátěž než podnikání formou OSVČ.
Kdy je vhodné zvážit možnost zakládání s.r.o. s jedním společníkem a kdy je naopak výhodné mít více společníků? Existuje minimální či naopak maximální počet společníků v jednom s.r.o.?
Oblíbené úsloví říká, že optimální počet společníků v s.r.o. je lichý a tři už jsou moc. Společnosti s jediným společníkem jsou skutečně nejjednodušší jak z hlediska administrativy (není potřeba konat valné hromady), tak z hlediska rozhodování o důležitých otázkách (veškeré otázky rozhoduje jedna osoba).
To však neznamená, že by zakládání s.r.o. s více společníky nebylo vhodné. Naopak, mnohdy se tímto způsobem jako forma joint-venture realizují podnikatelské projekty, ke kterým by jinak nedošlo. Více společníků v s.r.o. je také časté u startupových projektů, kdy zakladatelé mají ideu a know-how, ale potřebují investory a investoři pak získávají i kapitálovou účast ve startupových společnostech.
Zákon zároveň umožňuje mít v jedné společnosti více druhů podílů, tj. je možná existence podílů, s nimiž jsou spojena zvláštní práva (např. na pevný podíl na zisku) nebo kterým jsou některá práva naopak odňata či omezena (např. hlasovací právo nebo právo na podíl na zisku). I tímto způsobem je možné upravit si vnitřní vztahy ve společnosti tak, aby se pokud možno předešlo budoucím neshodám či sporům.
Z povahy věci musí mít s.r.o. vždy alespoň jednoho společníka, s.r.o. bez společníka existovat nemůže. Pokud jde o maximální počet společníků, tak ještě za účinnosti obchodního zákoníku existoval limit maximálně padesáti společníků v jednom s.r.o. To však v současnosti neplatí a v s.r.o. tak může být libovolný počet společníků.
Existují nějaké specifické požadavky, které musí podnikatel vzít v úvahu při volbě jména pro své nové s.r.o.?
Zákon říká, že obchodní firma (tj. název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku) nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou a nesmí působit klamavě.
Požadavek nezaměnitelnosti (zjednodušeně) znamená, že obchodní firma jedné společnosti musí být rozlišitelná od obchodní firmy jiné společnosti. A to na základě dojmu vznikajícího u „průměrného zákazníka“. Je třeba zmínit, že dodatek označující právní formu podnikání („s. r. o.“, „a. s.“ apod.) není sám o sobě dostatečným rozlišujícím prvkem jinak zaměnitelných obchodních firem.
Klamavost je jiná kategorie než zaměnitelnost. Obecně lze tento požadavek charakterizovat tak, že obchodní firma nesmí vzbuzovat klamnou představu o podnikateli nebo o předmětu podnikání. Jako klamavé tak soudy posoudily např. označení exekuční kancelář obsažené v obchodní firmě, slovní spojení „finanční úvěrová“, kdy předmětem podnikání dané společnosti nebylo poskytování úvěrů či jiných finančních služeb, ale pouze jejich zprostředkování, či použití slova „rozhodčí“ či „arbitrážní“ subjektem, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona.
Co zahrnuje zakladatelská listina a jaké informace by měla obsahovat? Jsou některé klíčové body, na které by měl podnikatel být zvláště pozorný?
Zakladatelská listina společnosti (neboli společenská smlouva, pokud má společnost více než jednoho zakladatele) má zákonem stanovené náležitosti. Musí tedy vždy obsahovat nejméně obchodní firmu, sídlo, předmět podnikání, určení společníků a označení podílů, výši vkladů připadajících na podíly, výši základního kapitálu, počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost. Dále obsahuje některé náležitosti, které musí být v zakladatelské listině uvedeny při vzniku společnosti a po vzniku je možné je ze zakladatelské listiny vypustit.
Zakladatelská listina s.r.o. musí mít vždy formu notářského zápisu, to znamená, že ji musí sepisovat notář. Zakladatel tak nemusí mít strach, že by na některou nezbytnou náležitost zapomněl – základní náležitosti vždy notář ohlídá.
Kromě toho je však možné v zakladatelské listině/společenské smlouvě upravit celou řadu praktických záležitostí. Často tak obsahem společenské smlouvy bývá předkupní právo společníků k podílu ostatních společníků, nebo tzv. drag-along a tag-along právo (zakládající povinnost menšinového společníka na požádání prodat svůj podíl třetí osobě spolu s prodejem podílu menšinového společníka, resp. právo menšinového společníka prodat svůj podíl v případě prodeje podílu většinového společníka). Také může být praktické upravit si ve společenské smlouvě zákaz konkurence přísněji než v zákoně, nebo naopak mírněji nebo jej úplně vyloučit (pokud například budoucí jednatel chce provozovat shodnou činnost souběžně jako OSVČ).
Jako obecné doporučení pro zakladatele bych pak například uvedl, aby sídlo v zakladatelské listině nedefinovali celou adresou. Sídlo je možné definovat i jen určením obce (např. Praha). Pokud se v budoucnu adresa sídla společnosti bude měnit, nebude pro takovou změnu potřeba měnit zakladatelskou listinu (kterou je nutné měnit formou notářského zápisu), což společnosti ušetří náklady na notáře.
Jaké jsou finanční náklady spojené s procesem zakládání s.r.o. a jsou nějaké možnosti, jak tyto náklady minimalizovat?
Vzhledem k tomu, že pro založení s.r.o. jsou nezbytné služby notáře, tak zpravidla nejvyšší výdaj spojený přímo se založením s.r.o. je právě odměna notáře, a dále soudní poplatek za zápis do obchodního rejstříku ve výši 2.700 Kč (pokud zápis provádí přímo notář, který sepisoval notářský zápis). Celkem se tak náklady nezbytně nutně spojené se založením s.r.o. pohybují cca okolo 13 tisíc Kč (včetně DPH).
Existuje však takzvaná vzorová zakladatelská listina, která obsahuje jen nejnutnější záležitosti vyžadované zákonem a která je zveřejněna na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Pokud se zakladatel rozhodne využít tuto vzorovou zakladatelskou listinu, platí jednak sníženou odměnu notáře a jednak je osvobozen od soudního poplatku za zápis do obchodního rejstříku. V takovém případě se nezbytné náklady zredukují zhruba na cca 5 – 6 tisíc Kč vč. DPH.
Pokud však zakladatel nemá v této oblasti zkušenosti, je dobré se před založením společnosti obrátit na advokáta a to, jakým způsobem by měla společnost fungovat a jak by měla vypadat její zakladatelská listina, probrat s ním.
Jakým způsobem může podnikatel zajistit, aby byl majetek jednotlivých společníků chráněn a odpovědnost byla omezena na vložený kapitál?
Ve fungování s.r.o. je třeba odlišit dvě různé role – roli společníka a roli jednatele. Společník za dluhy společnosti ručí jen ve velmi omezeném počtu případů (což je zřejmé i ze samotného názvu – „společnost s ručením omezeným“) a až na výjimky se tedy nemusí bát, že by na něj dluhy společnosti dopadaly.
U jednatele je situace poněkud složitější. Jeho povinností je jednat za společnost s péčí řádného hospodáře a odpovídá za škodu, kterou by společnosti porušením této povinnosti způsobil (tuto škodu po něm mohou za společnost vymáhat i společníci společnosti). V tomto rozsahu také ručí za dluhy společnosti vůči třetím osobám. Na jednatele pak číhají i nebezpečí v souvislosti s případnou insolvencí společnosti – jednatel může odpovídat za škodu spočívající například v opožděném podání insolvenčního návrhu nebo může být povinen vydat prospěch nabytý od společnosti (například odměnu za výkon funkce jednatele), pokud přispěl k úpadku společnosti. Toto riziko jednatel eliminovat nemůže.
Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se podnikatelé dopouštějí při zakládání s.r.o., a jak se lze vyhnout potenciálním komplikacím?
V procesu zakládání s.r.o. je výhodou právě to, že zakladatelská listina musí mít formu notářského zápisu a že náležitosti, které zakladatelská listina musí mít, ohlídá přímo sám notář. Z pohledu podnikatele je podstatné, aby společnost měla odpovídající předmět podnikání (zpravidla vhodně zvolené živnosti) a vhodně (zpravidla po konzultaci s advokátem) si nastavila vnitřní fungování společnosti.
Chyby tak nastávají ani ne tak v samotném formálním procesu zakládání s.r.o., ale spíše v následném jeho fungování. Z pohledu podnikatele, který přechází z formy OSVČ na formu s.r.o., to znamená hlavně změnu v náhledu na finanční prostředky – tj. že peníze vydělané společností vlastní společnost, nikoli podnikatel (společník/jednatel).
