Článek
Před pár lety jsem seděl v tureckém sedu na „transformačním víkendu“ za patnáct tisíc a snažil se dýchat do své třetí čakry. Vedle mě funěla paní v batikovaném tričku a lektor s úsměvem sériového vraha nás nabádal, abychom „objali své vnitřní dítě“. Zatímco ostatní prožívali spirituální orgasmus, já jsem v duchu počítal, kolik nájmů jsem mohl za tenhle ezoterický výlet zaplatit a jestli to moje vnitřní dítě náhodou nepotřebuje spíš facku a pořádný steak. Cítil jsem se jako osvícený polobůh, ale pravdou bylo, že jsem byl jen nezaměstnaný chlápek s neostříhanými nehty, který se bál zvednout telefon a uzavřít první zakázku.
Koupit si knihu o produktivitě je jako dívat se na porno – máte pocit, že se účastníte, ale ve skutečnosti jen smutně sedíte v koutě a koukáte, jak to dělají jiní.
Dnešní doba nás přesvědčila, že když si nepřečtete aspoň tři biografie technologických magnátů týdně a nevstáváte ve čtyři ráno, abyste skočili do sudu s ledem, nejste hodni kyslíku. Osobní rozvoj se stal novým náboženstvím pro lidi, kteří mají příliš mnoho volného času a příliš málo odvahy na skutečnou akci. Je to geniální past. Místo toho, abyste šli a něco vybudovali, opravili vztah nebo prostě jen umyli nádobí, jdete na seminář o tom, jak „nastavit svou mysl na hojnost“. Je to jako snažit se uhasit požár v domě tím, že si o ohni přečtete odbornou brožuru v japonštině.
Moje vnitřní dítě není zraněné, je to jen líný parchant, který by nejradši manifestoval pizzu zdarma, místo aby si na ni vydělal.
Muži dnes místo práce na svém charakteru ladí svůj „alpha mindset“ v uzavřených skupinách na Telegramu, kde se navzájem plácají po ramenou, jak jsou dominantní, zatímco jim máma stále pere trenky. Ženy zase hledají svou „božskou ženskost“ a čekají, až jim vesmír doručí vysněného prince na základě nástěnky s vystříhanými obrázky z katalogu na dovolenou. Výsledek je stejný: armáda vyhořelých hledačů pravdy, kteří jsou tak zaneprázdněni „prací na sobě“, že zapomněli, jak vlastně žít. Celý tenhle průmysl s optimismem je jen sofistikovaný způsob, jak vám prodat bioplyn zabalený do dárkového papíru s citátem od Paula Coelha.
Nejúspěšnější lidé na kurzech osobního rozvoje jsou vždycky ti, co stojí na pódiu a prodávají vám lístky na další kurz.
Skutečná změna totiž nebolí v meditačním sále s vůní santalového dřeva. Bolí v pondělí ráno, když musíte dělat věci, do kterých se vám nechce. Bolí, když si musíte přiznat, že nejste nepochopený génius, ale jen líný průměr s kupou výmluv. Jenže přiznat si tohle neprodává kurzy za padesát litrů. Je mnohem příjemnější věřit, že k úspěchu stačí jen správná frekvence vibrací a ranní afirmace před zrcadlem. Pokud si každé ráno do zrcadla říkáte, že jste lvi, a pak jdete osm hodin v kuse scrollovat TikTok, jste v nejlepším případě jen velmi zmatená domácí kočka.
Jak dlouho se ještě hodláte „hledat“, než vám dojde, že tam uvnitř kromě pár traumat z dětství a včerejší večeře nic převratného neschováváte?
Napište mi do komentářů: Jaký nejdražší nebo nejbizarnější „seberozvojový“ nesmysl jste kdy zkusili, abyste se vyhnuli skutečné práci?
Víc takových textů najdete na mém profilu, tak mě nezapomeňte sledovat, než si to rozmyslím a půjdu radši prodávat krystaly na čištění aury.
