Hráli jste PokémonGo? Pak jste 8 let zdarma pracovali pro saúdský státní fond. A nikdo vám to neřekl

30 miliard fotografií reálného světa, focených z pohledu chodce, za každého počasí, ve dne i v noci. Ten dataset dnes patří třem stranám ze tří různých zemí. A od března letošního roku už řídí doručovací roboty na chodnících od Los Angeles po Helsinky. Tohle je příběh o tom, jak vypadá moderní byznys s daty - a proč jsme my všichni jeho neplacenou pracovní silou.

Pokémon Go vyšel 6. července 2016 a stal se okamžitým fenoménem. Za prvních 60 dní si ho stáhlo 500 milionů lidí. Na vrcholu měl přibližně 45 milionů aktivních uživatelů denně a ještě osm let po vydání - v roce 2024 - ho stále hrálo více než 100 milionů lidí. Pro pochopení rozsahu: jde o jednu z nejúspěšnějších mobilních her v dějinách.

Princip byl jednoduchý a geniální. Tvůrce, americká firma Niantic, umisťoval virtuální body zájmu - takzvané PokéStopy a tělocvičny - na reálné orientační body. Sochy, fontány, výlohy, nástěnné malby, kostely, památníky. Hráč musel fyzicky přijít na konkrétní místo a otevřít aplikaci. Aby to mělo herní smysl, fotil. Aby získal lepší odměny, později i 3D skenoval své okolí v rámci AR úkolů.

V Niantic ovšem od začátku věděli, co dělají. Hra nikdy nebyla cíl. Hra byla nástroj.

Google Street View funguje tak, že jednou za pár let projede ulici auto s kamerou na střeše. Pořídí pár záběrů z výšky kolem dvou metrů, za jednoho počasí, v jednu denní dobu.

Pokémon Go za osm let provozu nasbíral něco, co Google nedokázal a dlouho nedokáže replikovat: dataset, který dnes čítá 30 miliard fotografií reálného světa, pořízených chodci z perspektivy chodce, na místech, kam mapovací auto nedojede - v parcích, uličkách, na nádvořích, u památníků, před výlohami. Foceno tisíci různými zařízeními, za deště, sněhu, slunce, v poledne i za soumraku.

„Z čistě datově-analytického pohledu je tohle bezprecedentní,“ vysvětluje Filip Stretz, analytik CGFI. „Replikovatelnost takového datasetu je prakticky nulová. Žádný komerční subjekt - ani Google, ani Apple, ani žádný evropský hráč - nedisponuje infrastrukturou, která by dokázala v krátkém čase nahnat stovky milionů uživatelů do role bezplatných senzorů. Jakmile máte tenhle dataset, máte několikaletý technologický náskok, který se penězi nedohání.“

Z této obří databáze postavila Niantic něco, čemu říká Large Geospatial Model (LGM) - velký geoprostorový model. Veřejně ho představila v listopadu 2024 v blogu zakladatele Johna Hankeho. Princip je analogický s velkými jazykovými modely typu ChatGPT, jen místo slov pracuje s prostorem.

Konkrétní čísla, která Niantic zveřejnil: přes 50 milionů neuronových sítí, 150 bilionů parametrů, pokrytí milionu lokalit po celém světě. Když takovému modelu ukážete jedinou fotografii ulice, kostela nebo dvorku, dokáže s přesností na několik centimetrů určit, kde na Zemi se nacházíte a kterým směrem se díváte. Bez GPS. Bez signálu. Jen z toho, jak svět vypadá.

Co to znamená v praxi, vysvětluje Tomáš Barczi, AI Methodology Lead ve Škoda Auto a expert spolupracující s CGFI, který se profesně věnuje implementaci AI v průmyslu: „Velké geoprostorové modely jsou pro fyzický prostor totéž, čím jsou velké jazykové modely pro text. Stejně jako ChatGPT zvládá generovat text, protože byl trénován na biliónech slov, LGM zvládá určit polohu a orientaci v prostoru, protože byl trénován na miliardách georeferencovaných fotografií. Reálný dopad uvidíme v autonomní mobilitě, robotice, logistice a rozšířené realitě. Centimetrová přesnost bez závislosti na GPS je technologický průlom - v urbánním prostředí dosud chybějící prvek, který odblokuje celou novou vrstvu aplikací.“

A dodává podstatnou věc: „To, čeho má dnes Niantic Spatial monopol, je něco, co se v AI tradičně nazývá moat - vodní příkop kolem hradu. Není to algoritmus, ten by konkurence dotáhla za rok dva. Je to data, jejichž akvizice trvala osm let a vyžadovala participaci stovek milionů lidí. Tenhle příkop je v praxi nepřekonatelný.“

Tady přichází to nejzajímavější. Vlastnická struktura se v březnu 2025 dramaticky proměnila a dnes vypadá takto:

Hru vlastní Saúdská Arábie. Niantic 12. března 2025 oznámil prodej celé své herní divize - Pokémon Go, Pikmin Bloom a Monster Hunter Now - americké společnosti Scopely za 3,5 miliardy dolarů (s dodatečnou platbou v hotovosti činila celková hodnota pro akcionáře Nianticu 3,85 miliardy). Scopely je ovšem stoprocentně vlastněna skupinou Savvy Games Group, herní odnoží Saúdskoarabského královského investičního fondu (PIF). Takže zatímco si dnes večer někdo zapne Pokémon Go a vyrazí skenovat lavičku v parku, data putují do struktury kontrolované saúdským státem.

Umělou inteligenci si nechala Amerika. Niantic prodal hru, ale model, který se na ní za osm let vytrénoval, si ponechal. Vyčlenil ho do nové entity Niantic Spatial, kterou vede zakladatel John Hanke. Společnost obdržela kapitálovou injekci 250 milionů dolarů (200 mil. od Nianticu, 50 mil. od Scopely) a stala se z ní čistě AI firma.

Z modelu už profituje doručování. V březnu 2026 - tedy ještě před šesti týdny - oznámil Niantic Spatial partnerství se startupem Coco Robotics, který provozuje malé doručovací roboty na chodnících. Coco má dnes flotilu zhruba 1 000 robotů ve městech Los Angeles, Chicago, Miami, Jersey City a Helsinki. Roboti nepotřebují drahé lidary ani složitou GPS infrastrukturu - stačí jim kamera a Niantic LGM jim řekne, kde přesně jsou. Vytrénováno na evropských a amerických hráčích, prodáno startupu, který doručuje pizzu.

Tři podniky, tři země, jeden zdroj dat: lidé, kteří chtěli chytit Charizarda.

Niantic se v komunikaci brání tím, že skenování bylo vždy opt-in - uživatelé museli aktivně kliknout, vybrat veřejnou lokalitu a nahrát krátké video. Pouhé pobíhání po parku s otevřenou hrou prý žádnou AI netrénovalo. Z technického hlediska je to pravda. Z hlediska informovaného souhlasu je to ovšem druhá věc.

Jan Metelka, senior advokát kanceláře DLA Piper Prague specializující se na AI, kybernetickou bezpečnost a ochranu osobních údajů, expert spolupracující s CGFI, na to upozorňuje:

„Klíčový pojem je informovaný souhlas. Z pohledu evropského GDPR a navazujících předpisů musí být uživatel jasně poučen o tom, k čemu jeho data slouží a komu se předávají - v jazyce, kterému rozumí, a v rozsahu, který umožňuje skutečně informované rozhodnutí. Formální tlačítko Souhlasím schované v sekci Legitimní obchodní cíle podle mého názoru tento standard úplně nenaplňuje. A zásadně problematičtější je to v okamžiku, kdy se dataset převede pod jurisdikci mimo Evropský hospodářský prostor - tedy přesně to, co se právě stalo.“

Metelka přidává širší kontext: „Vstupuje nám do hry také schválené nařízení o umělé inteligenci, tzv. AI Act. Vysoce přesné lokalizační modely, schopné z fotografie určit pozici osoby s centimetrovou přesností, mohou v některých konfiguracích spadat do rizikových kategorií regulace. Zásadní bude, kdo a jak bude vymáhat dodržování pravidel u modelů, které sice byly trénovány na evropských datech, ale dnes je vlastní subjekt mimo EU.“

Pro běžného hráče je závěr jednoduchý: souhlas, který dal v roce 2017 kliknutím na Souhlasím při instalaci hry, ho dnes spojuje s technologickou dodavatelskou linkou, o které se v té době vůbec nemohl dozvědět.

V Czech Green Finance Institute se dlouhodobě věnujeme tomu, jak se v digitální ekonomice tvoří a zachycuje hodnota. Pokémon Go je z tohoto pohledu téměř učebnicový případ. Spojuje totiž tři jevy, které dohromady definují dnešní datovou ekonomiku.

Za prvé, gamifikace neplacené práce. Hráči nedostali nic kromě virtuálních cetek. Část si dokonce kupovala herní předměty za reálné peníze - tedy platili za to, že mohli pracovat. Z pohledu pracovněprávní ekonomiky je to konstrukce, která by v žádném jiném odvětví neprošla. V tom digitálním je standardem.

Za druhé, asymetrie informací o hodnotě výstupu. Nikdo z hráčů netušil, že staví dataset, který se jednou prodá za miliardy. Princip je totožný se známou reCAPTCHA, kde uživatelé bezplatně označovali semafory a přechody - a Google z toho vytrénoval rozpoznávání obrazu pro samořídící auta. Pokémon Go je jen o pár řádů větší.

Za třetí, geopolitické přesouvání hodnoty. Když stovky milionů lidí převážně z Evropy a Severní Ameriky osm let krmí dataset, který se nakonec rozdělí mezi americkou AI firmu a saúdský státní fond, jde o ilustraci toho, jak dnes funguje suverenita dat. Žádný regulátor - ani český, ani evropský - si toho nevšiml včas dost na to, aby s tím něco udělal.

Z makroekonomického pohledu pozorujeme přesně ten jev, před kterým část evropských ekonomů varuje již roky: hodnotu vytvořenou evropskými uživateli si rozdělují subjekty mimo Evropu, zatímco evropské hospodářství zůstává v roli odběratele licencí. Středoevropská perspektiva je ještě méně vzrušující - tady neplatí, že bychom alespoň hostili jednoho velkého hráče. Jsme čistá datová surovina.

Pro ilustraci toho, co taková datová zásoba dokáže, stačí připomenout případ z roku 2018: fitness aplikace Strava nedopatřením zveřejnila heatmapu pohybu svých uživatelů a v ní se objevily přesné obrysy tajných amerických vojenských základen v Sýrii a Afghánistánu. Vojáci tam běhali v okruhu kolem oplocení. Mapa to věrně zachytila. To bylo s daty od desítek tisíc lidí.

Pokémon Go má data od stovek milionů.

Otázka, která se nabízí: pokud má Niantic Spatial schopnost umístit jakoukoli fotografii s centimetrovou přesností do prostoru, kdo a jak bude regulovat, komu tuto schopnost prodá?

Tento příběh není o tom, že Pokémon Go je „zlá hra“. Je o tom, že vstupujeme do fáze, kdy fyzický svět sám sebe digitalizuje - přes nás. Skenujeme kavárny, ulice, památky, kanceláře, pracoviště. Většinou nevíme, že to děláme. Skoro nikdy nevíme, kdo na konci řetězce vlastní výsledek.

Z čistě ekonomického pohledu je to jeden z nejvýnosnějších obchodních modelů, jaké digitální ekonomika kdy vymyslela: získat globální pracovní sílu, která zaplatí za to, že může pracovat, nikdy nedostane podíl, a její výstup pak prodávat dál v podobě licence.

Pokud si z toho odneseme jednu jedinou věc, pak tuto: až vám příště nějaká aplikace nabídne, abyste „naskenovali okolí pro lepší zážitek“, zeptejte se, kdo to okolí na konci dne bude vlastnit. A jestli tím okolím nebudete náhodou i vy sami.

Zdroje: