Populační kolaps Ruska je horší, než si myslíte!

Představte si, že byste žili v zemi, kde se každý rok narodí méně dětí než v roce předchozím. Kde muži umírají v produktivním věku dvakrát častěji než jejich evropští sousedé. A kde válka způsobila odchod statisíců mladých vzdělaných lidí do zahraničí. Přesně to je realita dnešního Ruska.

Vladimír Putin uznává demografický problém už od počátku svého prezidentství. I přes investice bilionů rublů a spuštění „národních projektů“ se však populační úbytek nezastavil. Situace, která byla již dříve znepokojivá, se nyní mění v katastrofu, výrazně zhoršenou probíhající válkou na Ukrajině.

Jádro ruského demografického problému pramení z kombinace tří faktorů: nízké porodnosti, vysoké úmrtnosti a negativní migrační bilance.

Celková míra plodnosti (TFR) – průměrný počet dětí, které žena porodí za svůj život – je v Rusku výrazně pod úrovní nutnou k zachování populace. Zatímco k udržení stabilní populace bez imigrace je obecně potřeba TFR 2,1, v Rusku tato míra klesla do roku 2004 na 1,3 a do roku 2019 byla 1,5, ještě před nedávnými krizemi. V některých velkých městech je míra dokonce jen 1,0.

Kořeny této nízké porodnosti jsou komplexní. Sovětská éra zanechala dědictví vysoké míry potratů, částečně kvůli omezenému přístupu k účinné antikoncepci. Ekonomické otřesy po rozpadu Sovětského svazu také přispěly k nižšímu počtu narozených dětí.

Putinova vláda se soustředila především na pronatalitní politiky, zejména program „mateřského kapitálu“, který poskytuje finanční pobídky za druhé a další děti, později i za první děti. I když to dočasně přispělo ke zvýšení TFR na téměř 1,8 do roku 2015, většina demografů tento nárůst připisuje spíše dočasnému demografickému výkyvu žen v hlavním věku pro rození dětí a ekonomickému zlepšení díky rostoucím cenám ropy.

Porody v prvním čtvrtletí roku 2025 byly nejnižší za posledních 225 let a nejnižší míra plodnosti za posledních dvě až tři století byla zaznamenána v roce 2023. Nízké míry porodnosti dnes zaručují méně žen v plodném věku v budoucnosti, čímž se vytváří cyklus úbytku.

Problém zhoršuje neobvykle vysoká míra úmrtnosti dospělých v Rusku, zejména u mužů ve věku 18–64 let. Ještě před válkou umírali ruští muži dvojnásobnou rychlostí oproti evropským mužům.

Přispívají k tomu nezdravé stravovací návyky a životní styl, nehody a rozšířený alkoholismus. Alkoholismus má v Rusku dlouhou historii a někteří sociologové jej spojují s efektem „chybějící generace“ z druhé světové války. Někteří tvrdí, že stát historicky používal alkohol jako formu kontroly, a dokonce i dnes, navzdory některým předchozím snahám o jeho omezení, se zdá, že existuje malá státní motivace ke změně trendu vysoké úmrtnosti související s alkoholem. Ruští muži mají výrazně nižší očekávanou délku života ve srovnání s evropskými muži nebo dokonce s muži v zemích jako Bangladéš.

Válka na Ukrajině předvídatelně zhoršila míru úmrtnosti, zejména u mladých mužů. Stovky tisíc mladých mužů byly zabity nebo zraněny. Ti, kteří jsou invalidní, se stávají čistými příjemci sociální podpory namísto přispěvatelů, což vytváří další zátěž.

Rusko čelí významné výzvě s migrací. Zatímco historicky přijímalo imigranty, především pracovní migranty z bývalých sovětských republik, zažívá také významnou emigraci.

Kriticky důležité je, že Rusko trpí výrazným „odlivem mozků“. Ještě před válkou klesal počet vědců, přičemž mnoho odborníků preferovalo práci v zahraničí. Plnohodnotná invaze v roce 2022 vyvolala masivní exodus Rusů, zejména mladých mužů snažících se vyhnout mobilizaci. Mnoho z nich byli mladí, vysoce vzdělaní jedinci jako specialisté na IT. Tento odchod vzdělaných a kvalifikovaných pracovníků dále zatěžuje ekonomiku a snižuje počet potenciálních rodičů.

Zatímco Rusko přijímá pracovní migranty, válka a související politiky narušily tyto toky. Po roce 2014 se pracovní migrace omezila především na pět středoasijských zemí. Po útoku v Crocus City Hall v březnu 2024, který úřady připsaly Tádžikům, čelí tato skupina zvýšenému dohledu, zatýkání a deportacím.

Ruská vláda navíc používá predátorské taktiky k náboru migrantů do vojenské služby na Ukrajině. Středoasiaté byli zatýkáni a nuceni vstoupit do armády. Jednotlivci z jiných zemí, jako Nepál, Sýrie a Indie, rekrutovaní na civilní práce, měli zabavené pasy a byli posláni bojovat. Tyto taktiky spolu s klesajícími mzdami v důsledku hodnoty rublu učinily Rusko méně atraktivní destinací pro pracovní migranty.

Situaci komplikuje také to, že ruská společnost se potýká s protiimigračními náladami a konspiračními teoriemi o „nahrazení“ etnických Rusů jinými skupinami, živeném obavami z klesajícího podílu etnických Rusů na populaci. Potenciál pro výrazný pokles podílu etnických Rusů, zejména po začlenění populací z anektovaných ukrajinských území, představuje politické výzvy pro režim, což připomíná demografické změny, které se odehrály v Sovětském svazu před jeho kolapsem.

Válka na Ukrajině dramaticky zhoršila všechny aspekty demografické krize. Přímé ztráty mladých mužů zabitých nebo zraněných v boji, odstranění potenciálně stovek tisíc mladých mužů z reprodukčního fondu a pracovní síly, masový odchod především mladých, vzdělaných Rusů a zvýšená nejistota, která vede ženy k odkládání nebo vyhýbání se rození dětí - to vše prohlubuje demografickou krizi.

Nerovnoměrné zatížení představuje další problém: muži z venkovských a neruských etnických regionů jsou neúměrně mobilizováni, což je některými neetnickými Rusy vnímáno jako vyčleňování „potravou pro děla“. Data naznačují, že muži z oblastí jako Burjatsko čelí výrazně vyšší šanci, že budou posláni bojovat, než ti z Moskvy nebo Petrohradu.

Někteří analytici spojují samotnou válku s demografickým problémem a naznačují, že by mohlo jít o zoufalý pokus „využít je, dokud je máte“ než se počet mladých mužů ještě více zmenší, nebo o odvedení pozornosti od domácích neúspěchů. Vážný pokles počtu mladých mužů by dokonce mohl vést k tomu, že Rusko ztratí schopnost vést rozsáhlé vojenské ofenzívy v horizontu 6 až 10 let.

Důsledky tohoto demografického kolapsu jsou hluboké. Populace Ruska má podle OSN výrazně klesnout, potenciálně na 74 až 112 milionů do roku 2100, ve srovnání se současnými 146 miliony. To představuje pokles o 25 až 50 procent.

Populace bude menší, starší, křehčí a méně vzdělaná. Bude méně mladých lidí, kteří by podporovali stárnoucí populaci a přispívali do důchodového systému, který je již nyní pod tlakem.

Ekonomika čelí vážnému nedostatku pracovních sil téměř v každém sektoru, včetně zemědělství, stavebnictví, výroby, maloobchodu, logistiky a obranného průmyslu. Zatímco obranný průmysl funguje na prodloužené směny, vyvolává to otázky o udržitelnosti a kvalitě.

Demografické změny pravděpodobně povedou také k nábožensky a etnicky rozmanitější populaci, protože neruské skupiny mají tendenci mít vyšší porodnost. To je citlivá otázka v Rusku, kde mnoho Rusů nevnímá rozmanitost jako přednost a kde je rozšířený nacionalistický sentiment.

Rusko směřuje k budoucnosti, kde bude výrazně menší, starší a potenciálně méně vlivné na světové scéně. Válka na Ukrajině nezhoršila jen existující problém; urychlila demografický úpadek Ruska do katastrofických rozměrů, s dlouhodobými důsledky pro jeho ekonomiku, společnost a geopolitické postavení.

Pro investory to znamená zásadní přehodnocení dlouhodobých strategií v regionu. Zatímco někteří analytici vidí v demografické krizi Ruska příležitost pro okolní země, které mohou těžit z přesunu kvalifikovaných pracovníků, jiní varují před nestabilitou, kterou může způsobit zhroucení jedné z největších jaderných mocností světa.

Co si myslíte vy? Má Rusko šanci tento trend zvrátit, nebo jsme svědky nevyhnutelného úpadku kdysi dominantní velmoci? Sdílejte svůj názor v komentářích.

Tento článek byl připraven Czech Green Finance Institute, nezávislou výzkumnou organizací zaměřenou na data, která se zavazuje zpřístupňovat ekonomické informace a nabízet nestranné pohledy, jež pronikají marketingovým humbuku.