Článek
Nebudeme si tady hrát na to, že budeme bůhvíjak překvapení z vítězství AfD v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku. Tato krajně pravicová strana vede dlouhodobě v německých průzkumech už s výrazným náskokem nad vládní CDU/CSU a je na nejlepší cestě složit v roce 2029 spolkovou vládu. A v republikách bývalé NDR strany jako AfD, Die Linke nebo BSW se těší velké oblíbenosti. Něco jako když v Moravskoslezském, Ústeckém či Karlovarském kraji drtivě vítězí strany jako ANO, SPD nebo komunisté.
Pro mnoho lidí je zvláštní, že volby takto drtivě vyhrála strana, kterou sasko-anhaltská civilní kontrarozvědka označila za prokazatelně extremistickou. A když vyšly i odborné právní posudky, že pokud by přišel podnět na zákaz AfD, že by byla solidní šance, aby strana byla zakázána. Jenže důležité je rozlišovat několik věcí. To, že AfD kopíruje nacistické headliny, což můžeme vidět už jen v idiolektu vlivných členů Kraha nebo Höckeho, je věc jedna. Ale AfD nevolí lidé, kteří by byli všichni extremističtí. Důvodů, proč je AfD tak oblíbená, je hned několik.
Když získáte přes 40% hlasů ve volbách, je jasné, že jste se stali součást politického mainstreamu a posouváte se blíž politickému středu. AfD pohltila zklamané voliče tradičních stran napříč pravolevým spektrem. Po druhé světové válce byla moc výhradně koncentrována mezi stranami křesťanskou unií a sociálními demokraty. Bohužel soumrak těchto dvou tradičních stran započal okolo roku 2015, kdy se Evropa neúspěšně prala s migrační krizí. Rukopis kancléřky Merkelové stál za tím, že se dnes bezpečnostní situace v Německu výrazně zhoršila. Jen v Sasku-Anhaltsku porušuje zákony a páchá trestnou činnost každý pátý cizinec.
Zároveň 43% cizinců v Německu je podezřelých z násilné kriminality a 38.5% ze sexuálních útoků. Nemyslete si, že bych tady brojil proti migrantům. Naopak, kdo mě zná a čte moje články či názory, tak ví, že migranty bych přijímal, avšak na základě tvrdé selekce. Jako je třeba naučit se jazyk, přizpůsobit se místním tradicím a zvykům, najít si práci či podnikat, nezneužívat sociální systém a podobně. Jenže tohle jsou tvrdá a reálná data německé spolkové policie, tohle je bohužel realita, se kterou se nyní Německo potýká.
A způsobilo to jen to, že Angela Merkelová pomohla otevřít Evropu migrantům, kteří se zde dostali bez kontroly či snahy o integraci. Právě na tomhle vyrostla AfD. Kdyby takto v roce 2015 otevřela vláda Bohuslava Sobotky hranice, tak dnes by v průzkumech drtivě vedla Okamurova SPD. Ale není to jen o migraci, byť toto je palčivý problém Německa. Další problémy leží i v Zelené dohodě a také v krizi s pohonnými hmotami. Zejména druhý bod je další důležitou opěrkou v tom, proč AfD vlastně sbírá tolik politických bodů.
Strana prosazuje obnovení dialogů s Ruskem a to jak na diplomatické úrovni, tak co se týče jednání o surovinách. A to je také něco, čemu se lidé divili, jak může vyhrát jakékoli volby proruská strana? No, vztahy Německa a Ruska byly diametrálně odlišné než máme my s Ruskem. Zatímco u nás je zakořeněný odpor vůči Rusku ve větší míře od roku 1968, Německo má vůči Rusku poměrně ambivalentní vztah a to už po více než sto let. Německo, Rakousko-Uhersko a Rusko tvořily mezi lety 1870-1890 tzv. Ligu tří císařů. Tyto tři státy byly mocensky, politicky i ekonomicky na sobě vzájemně závislé a i propojené. To je bod číslo jedna.
Skrz zajišťovací smlouvu udržoval kancléř Otto von Bismarck tajný mír s Ruskem, aby nedošlo k jeho aliančnímu spojení s Francií. Po první světové válce země uzavřely Rapallskou smlouvu, díky které obnovily diplomatické vztahy. A pakt Ribbentrop-Molotov asi netřeba nikterak doplňovat. Po válce když vznikla NDR, tak jedním ze základů jejího fungování bylo propojení se Sovětským svazem. Komunistický režim, který v NDR byl, existoval prakticky po celých 41 let do pádu železné opony. A navíc právě na východě Německa působily po vzoru NKVD tajná služba Stasi, která otevřeně spolupracovala s KGB.
To jen pro dokreslení, že Německo nemá vůči Rusku nějaký zakořeněný odpor. O čemž svědčí i novodobá historie a servilnímu chování bývalých kancléřů Merkelové a Schrödera vůči Rusku. Německo navíc dlouhou dobu vsázelo právě na přísun levných surovin z Ruska, čímž byli i tak trochu v jeho područí. Když začala válka na Ukrajině a Německo de facto přerušilo vztahy s Ruskem, podepsalo se to stejně jako u nás na cenách pohonných hmot a energetiky. Německo však doplatilo i na skokový přechod na Green Deal, kdy vyřadilo z provozu jaderné elektrárny. Série těchto rozhodnutí, které pak byly mizerně komunikovány Olafem Scholzem, tak stály za tím, že AfD opět a zase nabrala politické body.
Vraťme se ale do současnosti. Nejlepším zaměstnancem AfD je bohužel kancléř Friedrich Merz. Ten totiž prohrává na celé čáře snad úplně ve všem. Ačkoli je Německo třetí největší ekonomikou světa s Japonskem, prochází nepříjemnou stagnací. Merzova vláda navíc bojuje sama se sebou, má v Bundestagu velmi těsnou většinu a klíčové zákony jen horko těžko protlačuje. Navíc extrémně nepovedená rekonstrukce vlády Merze srazila na úplné dno. A to někde k 13% oblíbenosti! Rok poté, co s CDU/CSU vyhrál volby.
Když bych měl říct svůj názor na kancléře Merze, tak bych mu vyčítal zejména to, že absolutně nerozumí problémům obyčejných lidí. Pod ním se křesťanská unie stala jakýmsi Eintopfem, kdy člověk vlastně neví, jestli jsou pravičáci, jestli jsou levičáci, jestli se snaží brát voliče AfD. Nevím, těžko říct. Že Merz nezvládá migraci, je sice špatně, ovšem má to jako dědictví Merkelové s Scholzem a masivně násilnou deportaci si nemůže dovolit kvůli případnému porušování lidských práv. Jenže k těm problémům běžných lidí, skutečně si někdo myslí, že když někdo strávil část života v německém BlackRocku, že porozumí běžným lidem?
To je jako když se premiérem stane agrobaron, který čerpá státní zakázky i evropské dotace a tváří se jako člověk z lidu. Ale zpátky k Německu. Merz neumí ani komunikovat, expertům i odborníkům přijde jako zbytečně kontroverzní a konfrontační. Narazil na realitu svých předvolebních slibů a vlastních keců v opozici, kdy Olafu Scholzovi vyčítal rozhádanost jeho kabinetu. A nyní ve vládě se sociálními demokraty je to úplně totéž, co bylo čtyři roky za doby Scholzovy vlády.
Uhlazenost, cit pro nacionální smýšlení a prodávat se jako někdo, kdo rozumí běžným občanům - další faktory, které nastartovaly AfD. Svůj voličský elektorát získala právě u těch zklamaných voličů, kteří přestali věřit tradičním stranám. A ne, tihle voliči fakt nejsou radikální. Jen chtějí změnu. A proč vlastně si zvolili AfD? No jednoduše, AfD nevládla a nevládne v žádné spolkové republice a nikdy nevládla Německu jako takovému. Volič tak snadno nabyde dojmu, že proč by měli AfD navzdory všemu zavrhovat, když ještě nevládli?
Ulrich Siegmund se navíc snaží působit právě jako ten člověk z lidu, který Německo vytáhne. On sám v 19 letech vstoupil do CDU, ale po pěti letech zamířil právě do řad AfD. Bude zřejmě prvním premiérem z AfD v nějaké spolkové zemi, pokud se proti AfD nespojí zbytek startovního pole. Siegmund je navíc velkým oblíbencem mladých lidí. On sám je mladý politik, dobře vypadá, je sympatický a působí jako někdo, kdo ukazuje lidskou tvář AfD. Přestože vůči válce na Ukrajině nebo migraci zastává stejný názor jako strana.
Pokud by se ovšem spojil zbytek startovního pole včetně postkomunistické Die Linke a krajně levicové BSW, bude to spíš další hřebík do rakve. Protože čím víc se bude mluvit o tom, jak je AfD zlá, tím víc ji to bude posilovat. A ano, v jejich programu jsou extrémy jako vystoupení z EU nebo návrat k marce. Ale tohle by předznamenalo německou ekonomickou sebevraždu. Než se neustále spojovat ve jménu tzv. vyššího dobra, je třeba si položit základní otázku. Opravdu si vládní strany + Zelení a FDP myslí, že stačí jen varovat před krajní pravicí?
Ne, nestačí. Problém je, že tradičním stranám nestačilo ani několik budíčků předtím. Právě ve jménu toho tzv. vyššího dobra se v Durynsku spojili právě i s bývalými členy krajně levicové BSW a vládnou v menšině. Nestačilo jim ani to, kdy ve vyspělých republikách, které jsou baštami tradičních stran, AfD zdvojnásobila svůj volební zisk. V Porýní-Falc AfD oproti předchozím zemským volbám vyrostla o 11.2 % na 19.5%. V Bádensku-Württembersku pak z 9.7% vyrostla na 18.8%. A myslíte, že to začaly tradiční strany brát vážně? Ale kdepak. Dopadlo to stejně jako po krajských a senátních volbách u nás, kdy se Petr Fiala stále tvářil, že se nic moc neděje.
Alarmující je i to, že AfD je mimořádně oblíbená mezi mladými lidmi. Neznamená to, že mladí lidé jsou radikální, byť AfD se profilují jako anti-establishment rebelové. A upřímně, kdo z nás aspoň na chvilku nechtěl změnit svět, když mu bylo 18, 20 nebo 22 let? Asi každý měl takovou myšlenku. Problém ale je, že mladí lidé se cítí, že jim prostě tradiční strany nerozumí. Vzhledem ke stárnutí německé populace se zájmy tradičních stran přesouvají k nejstaršímu voličskému elektorátu. Tím nechci šířit negativa vůči důchodcům, nýbrž nastiňuji realitu současného Německa. A nikdo neřeší krizi v bydlení, inflaci a to, že si mladí lidé i v Německu nemohou dovolit vlastní bydlení.
Otázka potom zní, co potom by měly ty tradiční strany dělat, aby se vrátily na vrchol a AfD opět byla jen minoritní stranou? Především se podívat do zrcadla a říct si, že takhle to fakt nepůjde. Toto drtivé vítězství AfD je naprosto zasloužené a odráží činnost stran jako CDU/CSU nebo SPD. Siegmundovo vítězství je zároveň drtivý debakl pro Friedricha Merze, který by po tomto měl odstoupit z pozice německého kancléře. Taková Velká Británie je příklad toho, jak nové koště dobře mete. Andy Burnham zatím překvapuje v pozici britského premiéra a 14% Labouristy vytáhl zpět v 28-30 procentům.
Velká Británie se zbavila Keira Starmera a Německo by se mělo zbavit Friedricha Merze. Zbavit se slabého kancléře a ukázat novou tvář, odvážnou, reformní. A také nestačí jen varovat. Ale je třeba i něco dělat. Protože když selžou tradiční strany, volič dá šanci i někomu z okraje politického spektra. A buď to bude fungovat anebo to dopadne jako v případě Geerta Wilderse v Nizozemsku. A vzhledem k tomu, že za pár dnů jsou volby v Berlíně a Meklenbursku, tak bití na poplach u vládních stran je ještě o to silnější než kdy dřív.
Výhra AfD v Sasku-Anhaltsku je prohra pro celé Německo. Ale může si za to samo. A bohužel to může dopadnout a zřejmě dopadne ještě hůř.
Zdroje
„Ne všichni v SS byli zločinci.“ Německá AfD jde ze skandálu do skandálu, trpělivost s ní ztratila i Le Pen - Deník N
