Článek
Když byla na počátku tisíciletí obrovská krize v České televizi, kterou si chtěli rozporcovat Jana Bobošíková s Václavem Klausem, byl jsem na světě teprve krátce. Ovšem to, čemu veřejnoprávní média čelí dnes, je něco delikátního. Neuvěřitelného. Tentokrát už ji nechtějí rozporcovat nebezpeční lidé posedlí mocí, ale rovnou ji celou zlikvidovat po vzoru Maďarska, Slovenska nebo Ruska. Pokud v roce 2000 to byla krize, tak teď je to stav, kdy srdce veřejnoprávních médií má dočasnou zástavu.
Odešly výrazné tváře jako Václav Moravec, Marek Wollner, Nora Fridrichová nebo Barbora Kroužková. V minulosti už televize přišla o Danielu Drtinovou nebo Martina Veselovského. Zároveň je však fér přiznat, že půdu pro likvidaci veřejnoprávních médií připravila současné vládě už předchozí vládní koalice v čele s Markem Bendou. Zároveň však se musíme sami sebe ptát, pokud chceme mít zachovaná veřejnoprávní média, aby si vláda z toho neudělala nástroj propagandy, co proti tomu můžeme udělat? Jednoznačně tlak, občanská iniciativa a aktivismus.
V dnešním článku si rozebereme, proč toto může znamenat pád vlády nebo minimálně její rekonstrukci či rozkol, jak může vláda nabourat důvěru u vlastních voličů a proč boj za nezávislost ČT pro ní je mnohem nepříjemnější, než se zdá na první pohled. Sledujte.
Státní média = ztráta demokracie
Tohle je něco, co bude rezonovat napříč celou společností. Voliči ANO, SPD či Motoristů se sice tváří, že jim ČT vadí víc než Babišovi spojení s proruskými politiky. Ale když by se budou jejich názory jako zaujatost nebo protivládní agitka scházet s realitou, tak okamžitě narazí. Protože řeči o tom, že opozici se dává více prostoru než vládním stranám, je nesmysl. A než někdo bude omílat věci, že Tomia Okamuru nepozval Václav Moravec devět let do svého pořadu, tak řeknu na to jedno: lhaní a absence diskuse nemá co dělat ve veřejné společnosti. A ne, tohle skutečně není jiný názor politika, nýbrž jeho bezpáteřnost a důkaz jeho hodnot.
Vládní koalice cílí zejména na lidi, kteří očekávají neustálou pomoc od státu, což dokazují i průzkumy, koho volili například důchodci. Nicméně na jednu věc slyší ještě víc: svoboda a demokracie. Jistě, lidi s iracionálním myšlením, kteří si vykládají svobodu, že jejich názor je ten jediný správný, je naštěstí menšina. Ovšem sami si uvědomují, že přechod veřejnoprávních médií prakticky pod státní správu je likvidace demokracie. Nebude prostor už na žádný jiný názor, tak jak by si to ideálně vykládal Radek Vondráček, který vyhrožuje v přímém přenosu moderátoru Řezníčkovi.
Podle průzkumů navíc nadpoloviční většina voličů hlavních politických stran podporují nezávislost veřejnoprávních médií. Jen u voličů Motoristů je to okolo osmdesáti procent lidí, co podporují financování veřejnoprávních médií v aktuální podobě. Vláda tady tedy může velmi rychle ztratit podporu voličů jen na základě toho, že pár ukřičených entit vidí zlo všude okolo sebe včetně České televize.
ČT může přijít o StarDance, sport i Peče celá země
To, že se sníží rozpočet pro financování veřejnoprávních médií, se může velmi neblaze odrazit i v programu ČT. Koupě práv na pořady něco stojí a nižší rozpočet = nižší kvalita kulturního zážitku. A dolehlo by to i na pořady, které mají rádi i voliči vlády.
Populární taneční show StarDance je neodmyslitelnou součásti České televize od roku 2006. Ano, show byla nedávno kritizována, ovšem ne kvůli kvalitě pořadu, mnoho lidí totiž těžce kousalo, že v porotě neseděl oblíbený porotce Zdeněk Chlopčík. Toho nahradil Jan Tománek, na kterého si sice diváci postupně zvykli, ale takovou personu nahrazujete velmi těžko.
ČT by hrozila ztráta i dalšího oblíbeného pořadu Peče celá země, kde se amatérští pekaři/cukráři snaží přesvědčit porotu, že jejich moučníky jsou ty nejlepší. Ve zvráceném slova smyslu bych to chápal jako pomstu Josefu Maršálkovi, hlavní tváří celého pořadu. Ten totiž nedávno kritizoval ministra zahraničí Macinku a promlouvá víc a víc do společensko-politických témat. Ale to říkám spíš v nadsázce, u které doufám, že by nebyla reálná.
Když se podíváme pak na čísla, tak tyto dva pořady kralují vysílacím časům. StarDance sleduje bezmála dva miliony lidí a přitahuje víc a víc mladých lidí k obrazovkám. Peče celá země pak pravidelně přitáhne pozornost okolo 1.2 milionů lidí. A to nepočítám to, že nižší rozpočet by mohl média připravit i o sport. Což o to, z obrazovek by to nezmizelo, nicméně by MS v hokeji nebo zápasy reprezentace mohly získat komerční televize, kde ty komentáře zkrátka nejsou ono.
A když se podíváme na statistiky tady, tak zápas Česko - Dánsko sledovalo skoro 800 tisíc lidí v České republice. Domácí mistrovství světa v hokeji překonalo divácký rekord na stadionech a k obrazovkám dostal skoro sedm milionů lidí. A upřímně, pokud jste sportovní nadšenci, existuje něco lepšího v této obalsti, než když vám hokej či fotbal zpříjemní komentáře Jaromíra Bosáka nebo Roberta Záruby? Za mě říkám, že ne a jsem si jistý, že tento názor nemám jen já.
Pokud ani toto nejsou dostatečné důkazy, co může ztráta veřejnoprávních médií znamenat, pak nezbývá, než donekonečna kroutit hlavou nad vládou i lidmi, kteří by toto schvalovali.
Protesty a demonstrace vládě nevoní
Tady bych začal otevírat ministra kultury Ota Klempíře, který demonstraci studentů označil tak, že ji chápe, že to jsou mladí lidé a každý má svůj street riot. No, s tím se dá souhlasit, akorát Klempířova rétorika naráží na zásadní věc. Zatímco mladí lidé, kteří protestovali proti vládním zásahům do veřejnoprávních médií, on v jejich věku byl aktivním udavačem StB. A požadavky těch lidí? Pane ministře, pokud nejste úplně slepý, tak víte, co jsou požadavky protestujících. Nesahejte na veřejnoprávní média. Nic víc, nic míň.
A pokud něco Andreji Babišovi vadí, tak jsou to demonstrace a protesty. On je první premiér, který dokázal třikrát zaplnit Letnou. Oligarcha a autokrat posedlý mocí nechce být v zahraničí vnímán jako ten, proti kterému lidi protestují. Potřebuje mít u zahraničních partnerů dobrou politickou image, protože tohle by znamenalo potenciální problém pro jeho Agrofert. Takže i když se tváří sebevědomě, že vlastně nerozumí, proč se šlo protestovat, není třeba tomu věřit. Babiš si to moc dobře uvědomuje a rozhodně klid na duši z toho nemá.
O to horší je, když stávku vyhlásily odbory České televize. A to je rozdíl oproti třeba Slovákům. Když veřejnoprávní RTVS měla přejít pod státní správu a přejmenovat se na STVR, tak mi nepřišla reakce zaměstnanců, že by proti tomuto chtěli bojovat. Jistě, byla vyhlášena nějaká stávka, ale vládu Roberta Fica to nezastavilo. To, jak se k situaci postavily odbory ČT, zaslouží pochvalu a nezbývá nic jiného, než je v jejich aktivitě podpořit.
Motoristé plní program ANO a SPD, důvěra voličů bude slábnout
A tady se dostávám k prvnímu bodu, proč stabilita vládní koalice může být silně ohrožena. Motoristé totiž ještě před volbami mluvili o tom, že se nechystají sahat do financování veřejnoprávních médií. Že mají být i nadále veřejnou službou pro občany. Nyní ovšem Motoristé plní program svých koaličních partnerů, který naslibovali svým voličům. A se kterým vlastně ani většina jejich voličů nesouhlasí. Víceméně si tak udělali rešerši na základě ukřičených účtů na sociálních sítích. Anebo je to operace pod falešnou vlajkou?
Komu totiž Česká televize nevoní, tak jsou zejména politici vládní koalice. Právě oni tvoří agregát toho, že fact-checking a kritická novinařina jim po chuti není. Kdyby to tak bylo, proč by Petr Macinka, Filip Turek nebo Jindřich Rajchl chodili na monology do XTV? Proč nejdou do DVTV? Proč nejdou k Filipu Titlbachovi do Studio N podcastu? No jednoduše proto, že tam by se museli zpovídat ze svých činů či výroků. A při představě, jak dokázal Filip Titlbach argumentačně vykostit Janu Maláčovou před volbami, nechci vidět argumentační armageddon toho, jak by zatočil s Petrem Macinkou.
Proto je pro ně mnohem jednodušší z těchto médií dělat žumpu a jejich fanatičtí voliči jim každé toto slovo spolknou i s navijákem. Ovšem zásahy do veřejnoprávních médií jsou nepřípustné právě i pro voliče Motoristů. A tak tato sedmiprocentní strana, která údajně se musí přizpůsobit vládnímu programu, tak brzy může skončit na hranici, která sotva garantuje státní příspěvky za volební výsledek. A důvěra voličů půjde dál a dál na bod mrazu.
Peněženek voličů se to dotkne skrz daně
Pokud si voliči myslí, že zrušení koncesionářských poplatků jim uleví od placení služeb za Českou televizi nebo Český rozhlas, tak jsou na omylu. Platit budou muset tuto službu i nadále, akorát neviditelným způsobem. A to skrz DPH, vyšší daň z příjmu či jakoukoli jinou oblast, kde peníze obyvatel jdou přímo do státního rozpočtu.
Jistě, občané možná nemusí souhlasit s názory nebo strukturou toho, co se v České televizi odehrává, jaké tam jsou pořady a podobně, nicméně proč je vlastně tohle tak důležité? Znázorní vám to obrázek ze stránky Paralelní listy, který nechávám pod tímto odstavcem.
Chápeme se? Je to už dostatečně srozumitelné, že nějaká úleva od koncesionářských poplatků a víc peněz v peněžence je mýtus?
Babiš vs. Klempíř: Bude válka agentů StB?
Andrej Babiš v poslední době ukazuje svou výraznou nespokojenost s ministrem kultury Oto Klempířem. Podle zdrojů z Deníku N panuje jeho nespokojenost i s ministrem obrany Zůnou, ovšem teď neřešíme obranu. Babišovi do jisté míry vyhovuje to, že mu Motoristé hází dýmové clony a nikdo si tak nevšímá pořádně toho, že Babiš stále nemá vyřešený střet zájmů, jeho Agrofert nemusí vracet sedm miliard z dotací a naopak, že dotace od státu může čerpat i nadále.
Babiš ví, že podvedl prezidenta a tím pádem sedí ve Strakově akademii podvodem. Ovšem tady už jdou dva bývalí agenti StB názorově dost proti sobě. Klempíř totiž například StarDance označuje jako komplot komerčních televizí. Aniž by si uvědomil, že původní koncept pochází z britské veřejnoprávní BBC, která tuto soutěž do éteru pustila. Babiš ve snaze zachránit si část voličského elektorátu stylem Donalda Trumpa označuje StarDance za skvělou věc, která by měla zůstat na obrazovkách České televize.
Vyvstávají zde tak otázky, jak dopadne válka těchto dvou agentů StB? Vyřeší Babiš Klempíře jako Klempíř vyřešil Martina Baxu? Sám za sebe říkám, že by tak premiér měl učinit. Tohle už je věc, která má přesah i k jeho voličskému jádru. Nezáleží mu na SPD a Motoristech, on potřebuje mít jisté své jádro. A tyto neuvážené zásahy do chodu veřejnoprávních médií můžou stát vládu velmi draho. A samotného Babiše taky. Proto by se nemohl nikdo moc divit, kdyby v dalším průzkumu Motoristé spadli pod čtyři procenta a ANO olízlo hranici třiceti procent.
Závěr: Boj o nezávislost ČT předznamená pád vlády
Vláda asi sama nečekala, s jakým odporem se setká. A Andrej Babiš stojí nyní na křižovatce, jakým stylem jeho vláda ztratí kredit. Pokud by odvolal Ota Klempíře z postu ministra kultury, nabourá mu to vztahy s Motoristy a dosadí si někoho, kdo bude „skutečně makat“. Motoristé doteď Babišovi nezapomněli, že se na ně vykašlal s bojem za Filipa Turka, rána v podobě odvolání Klempíře by byla další ranou do už tak nestabilních vztahů ve vládě.
Pokud by Babiš Klempíře ve funkci podržel, pohněval by si výraznou část vlastních voličů. On to málokdo přizná, ale voliči aktuální vládní koalice berou Českou televizi jako jeden z hlavních zdrojů informací. Co jsem po svých tour na předvolebních mítincích měl možnost sledovat, tak nejen voliči ANO nebo SPD, ale i voliči komunistů či Stačilo sledují Českou televizi ve velkém. Přestože teda dle jejich rétoriky Česká televize je zlo a jen všem lže.
Andrej Babiš bude muset teď hrát politické 5D šachy, aby si udržel vládní koalici pohromadě, neztratil důvěru voličů a zároveň naplnil svůj politický program. Protože programové prohlášení o veřejnoprávních médiích byl krok, který je napůl politickou sebevraždou. A když proti vašemu ministru kultury protestují odbory ČT i studenti, vaši voliči ČT sledují a zároveň ji považují za zlo a vy volební program ohledně veřejnoprávních médií zkrátka nemůžete naplnit jen zčásti, vyplývá z toho jedno.
Boj o nezávislost ČT předznamená pád vlády Andreje Babiše.
