Článek
Nejdiskutovanějším tématem domácí politiky z posledních (tý)dnů je vládou navrhovaná změna financování veřejnoprávních médií.
Podle návrhu vlády už by neměla nadále být placena koncesionářským poplatkem (který většina lidí platí prostřednictvím SIPO – jako plyn, elektřinu, internet…), ale přímo ze státního rozpočtu (jako se financuje policie, armáda, soudy…), a navíc návrh počítá s tím, že celkový příjem veřejnoprávních médií bude nižší než dosavadní.
To podle odpůrců představuje jak snížení kulturní úrovně v ČR, tak ohrožení demokracie, protože politici budou moci ovlivňovat obsah vysílání.
A ohrožení demokracie má být tak významné, že do ulic museli vyjít i studenti – a to v naší zemi už něco znamená.
Kolega Lakomý tady z Média dokonce soudí, že je to „boj za nezávislost“ veřejnoprávních médií a nešetří ostrými výrazy, že Česká republika se tímto „otřásá v základech“, že se „likvidují demokratické pilíře…“, že je to „něco delikátního. Neuvěřitelného“ prý chtějí ČT „rovnou celou zlikvidovat po vzoru Maďarska, Slovenska nebo Ruska.“ atd.
Přes veškerá silná slova a emoční vyhrocenost je však tato debata neuvěřitelně mělká, argumentačně bezobsažná. Deklamují se hesla, ale není snaha proniknout do jejich skutečných významů.
Nuže – já jsem se o to pokusil a několik otázek a argumentů bych zde rád přednesl.
Politici budou moci tlačit na veřejnoprávní média… A to jako dnes nemohou?
Podle odpůrců vládního návrhu by veřejnoprávní média pozbyla nezávislost, pokud by byla placena ze státního rozpočtu.
Ano, takovému principu rozumím. Lidově se to dá říci: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Nebo jinak řečeno „vysílej o mně hezky, o našich oponentech ošklivě nebo vůbec, jinak ti škrtneme peníze…“, „kdo platí, poroučí“… to myslím nemá cenu více rozpitvávat.
Avšak dovolte mi takovou otázku – a to dnes vládní (nebo jiní) politici nemohou?
Vždyť kdo dnes určuje výši koncesionářských poplatků a to, kdo bude platit a kdo bude osvobozen? Určuje to zákonem Parlament, v němž mají vládní strany zpravidla většinu.
A kdo by stanovoval výši příspěvků v případě, že by veřejnoprávní média byla hrazena přímo z rozpočtu? Nebyl by to náhodou Parlament, v němž mají vládní strany zpravidla většinu?
Opravdu mi uniká logika:
„koncesionářské poplatky stanovené Parlamentem=svoboda,
ale:
příspěvek ze státního rozpočtu stanovený Parlamentem=totalita, konec svobody, likvidace demokracie“.
Co víc - takové „ovlivňování nezávislosti“ jsme mohli vidět v minulém volebním období, kdy Fialova vláda (a Parlament, v němž měly vládní strany většinu) prosadila zákon, že koncesionářské poplatky už bude platit každý, kdo vlastní zařízení schopné přijímat vysílání ČT (tedy i chytrý telefon či počítač, tedy se z placení nebude možné vyvázat prohlášením, že nemám televizi) a že výše poplatků se bude každoročně valorizovat o výši inflace, čímž splnil přání tehdejšímu řediteli Součkovi, který přesně toto žádal.
Bylo to ovlivňování nezávislosti? Proč tenkrát nevyšli studenti do ulic s tím, že Fiala si kupuje veřejnoprávní média?
Ne, nejedná se o zestátnění, média dál budou pod kontrolou svých rad
Další, co zaznívá ze studentských demonstrací (a o čem pan Lakomý ve svém článku nestoudně lže), je to, že prý jde o zestátnění médií a stát bude mít kontrolu nad obsahem vysílání.
Ne, zestátnění v sobě návrh zákona neobsahuje. Podle něj ČT a Čro nadále zůstanou samostatnými právnickými osobami, nebude to součást státní struktury (jako jsou dnes například soudy).
Ale hlavně – kontrolu nezávislosti, objektivity, vyváženosti apod. zajišťuje RRTV – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a navíc speciální Rada ČT a Rada Čro.
Ty nikdo rušit nechce. A zákon nenavrhuje, aby se v jejich obsazování cokoli měnilo.
Je tedy lichým argumentem – spíše lží - že „jdeme cestou Slovenska“. Kdepak – obavy na Slovensku vyvolalo to, že vláda tam změnila způsob obsazování mediálních rad.
Dokud jej u nás nikdo měnit nechce, nemůžeme o žádné slovenské cestě mluvit.
A tvrzení, že „jde o první krok, další budou jistě následovat“ je pak nutno ve férově vedené debatě odmítnout rovnou jako argumentační faul tzv. šikmá plocha.
Rady ovšem nekontrolují finanční hospodaření. Kdo se bojí transparentnosti?
A zde je úhelný kámen celé debaty – RRTV, RČT a RČro totiž nemají příliš možností vidět do finančního hospodaření veřejnoprávních médií.
Zatímco pokud by byla hrazena přímo z rozpočtu, podléhala by kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), jako všechny ostatní výdaje státního rozpočtu.
A to je něco, co by mělo být prvním zájmem každého koncesionářského poplatníka – vědět, kam přesně jeho peníze jdou a jak se s nimi nakládá.
To ovšem dnes nejde. ČT předkládá veřejnosti začerněné smlouvy, tají odměny svých zaměstnanců (například právník Koudelka se léta pokoušel zjistit, kolik bere Václav Moravec za svoje moderování. Marně.)
ČT tak odmítá sdělit občanům, jak přesně s jejich penězi zachází.
Demonstranti demonstrují za netransparentnost, nikoli za nezávislost.
„Občane, plať. Občane, plať víc, jsme podfinancovaní. Chceš vidět, co s tvými penězi děláme? Zapomeň, musíme být nezávislí. Plať víc“.
„Ve většině států EU už to funguje“
V minulých letech, kdy se hovořilo například o stejnopohlavních manželstvích, Lisabonské či Istanbulské smlouvě, padal argument „ve většině zemí EU už to funguje a není s tím problém“. Nuže – kampak se nám nyní vytratil?
Koncesionářské poplatky se totiž platí jen v 10 z 27 členských států. Ve většině EU ne. Podle demonstrujících studentů jsou v oněch 17 zemích totality? Je tam zhroucený demokratický pilíř? V takové Francii či Dánsku?
Také jsme docela raritou v tom, že máme veřejnoprávní rozhlas oddělený od televize a platí se mu poplatky zvlášť.
V mnoha zemích (například v Portugalsku) sloučili obě organizace do jedné a nezdá se, že by to něčemu vadilo. Tedy kromě managementu, který je tímto zdublován a zdublovány jsou též výdaje na jejich platy (generální ředitel Čro – téměř 300 000,- měsíčně).
Portugalsko – příklad dobré praxe
Zůstaňme ještě u Portugalska. To má zhruba stejný počet obyvatel (=diváků) jako ČR. Funguje tamveřejnoprávní médium Rádio e Televisão de Portugal,RTP, slučující televizi a rozhlas.
Je hrazeno hybridně z koncesionářských poplatků a státního příspěvku, ale podléhá finanční kontrole Tribunal de contas (obdoba našeho NKÚ) a jeho nezávislost a plnění úkolů veřejné služby hlídá obecný Entidade Reguladora para a Comunicação Social (jako naše RRTV) a dále speciální orgán – Rada pro názory volený parlamentem.
RTP provozuje dva hlavní kanály (jako ČT), jeden zpravodajský a pět dalších. Včetně regionálních studií na Azorách a Madeiře – jako ČT Brno a Ostrava, jen mi něco říká, že logisticky a technicky je to poněkud složitější.
RTP má rozpočet 7,2 miliardy.
RTP má (resp. k roku 2023 mělo) 1809 zaměstnanců. ČT a Čro dohromady asi 5000.
Český koncesionář platí za televizi a rozhlas 205,- Kč, portugalský 75,- Kč…
Opravdu studenti chtějí předražené médium (které beztak nesledují), které nám začerňuje smlouvy, tají, co s našimi penězi dělá, odmítá se podrobit dohledu NKÚ, ale žádá o ještě více peněz?
Opravdu je tlak na jeho hospodárnost ohrožením demokracie? Neefektivního a netransparentního otesánka nedáme?
