Článek
Ruční palné zbraně mají tu vlastnost, že jejich vývoj obvykle dlouho stagnuje a jednotliví výrobci jen opisují od nějakého vzoru, nějakého etalonu.
A pak se objeví něco převratného, něco revolučního, co určí další éru a od čehož se opisuje nově.
Taky to obvykle nese jméno onoho „revolucionáře“. Máme tak pány Colta, Browninga, Kalašnikova… a od 80. let se k nim může směle přidat i další jméno - Glock. Gaston Glock.
Garážový podnikatel
Gaston Glock se narodil 19. července 1929 ve Vídni. To nepíši jen jako obligátní životopisný údaj, ale hlavně proto, aby se snadno dopočítalo, že mu bylo 16, když hroutící se Říše mobilizovala starce a chlapce a i on byl povolán k výcviku. Ten trval asi půlden a skládal se všehovšudy z ovládání pušky Mauser.
A jelikož po válce byly rakouské ozbrojené síly na čas rozpuštěny, byl tento výcvik jeho jediná zkušenost s palnými zbraněmi až do 80. let.
Ani jeho studia – strojní inženýrství se zaměřením na plasty – nenaznačovala, že by se někdy mohl stát konstruktérem pistole.
Ale přece jen už tenkrát se projevil jeho nesmírný technický talent, když se během jednoho roku ve svém zaměstnání ve strojní firmě vypracoval na vedoucího a následně firmu opustil a založil vlastní byznys.
Ten provozoval tzv. „v garáži“, kde zpočátku vyráběl různé drobné kovové výrobky jako kličky na okna, klipsny na garnýže apod.
Později rozšířil dílnu o tehdy velmi moderní vstřikolis na plasty a začal kombinovat plast s kovem. A tu se objevila první předzvěst jeho nejslavnějšího vynálezu – totiž nůž, jehož design sám navrhl a který byl přijat rakouskou armádou do výzbroje koncem 70. let.
Jeho přístup k designu byl velmi lapidární. „Je to jen účelový nástroj na vojákově opasku“, tak znělo jeho designové krédo. A skutečně – čepel byla úzká pro dobré penetrační vlastnosti (nůž měl sloužit také jako bodák pro pušku Steyr AUG), ale dostatečně masivní pro vysokou odolnost. Dále záštita sloužící zároveň jako otvírač lahví a na tom nastříklá rukojeť z jednoho kusu plastu.
K tomu pak plastová pochva s jednoduchým zámkem a závěsem na opasek v jednom kuse. Vše bez šroubů, nýtů, žádná kůže a šití, jak bylo tenkrát standardem.
Nůž vyrábí firma jen s drobnými změnami dodnes. A dodnes je široce oblíben vojáky i civilisty.
K čemu se hodí čekání na úřadech
Koncem roku 1980 šel Gaston Glock vyřizovat cosi (snad další objednávku na nože) na rakouské ministerstvo obrany.
A všichni víme, že na úřadech se musí čekat. A tak i milý Gaston čekal na chodbě – když tu najednou náhodou zaslechl rozhovor dvou důstojníků. Bavili se o tom, že již brzy – za pár měsíců - armáda vypíše výběrové řízení na nové pistole jako náhradu za tehdy beznadějně zastaralé Walthery P-38, které měla rakouská armáda ještě z druhé světové války.
„Ehm, pánové, mohu se výběrka zúčastnit také?“ Byla věta, která jistojistě takto doslova nezazněla, ovšem něco v tom smyslu se tam odehrát muselo, protože od té doby už měl Glock v hlavě jediné – vyvine zcela novou pistoli a to řízení vyhraje!
Vývoj pistole budoucnosti
Podle legendy, která má velice tuhý kořínek a vypráví se dodnes mezi střelci, si pak zakoupil tři tehdy moderní pistole (mezi nimiž samozřejmě nemohla chybět československá CZ 75) a tak dlouho je rozebíral a zase skládal, až pochopil principy jejich fungování a pustil se do vytváření vlastní konstrukce (a prý vytvořil 16 nefunkčních a teprve 17. mu fungovala, nu, k tomu se ještě dostaneme).
Tolik legendy, skutečnost je však o mnoho prozaičtější – najal si tým expertů na danou problematiku a s těmi probíral a studoval a konzultoval, co už na trhu je, co je výhodné a nevýhodné, co je patentováno a co by bylo možné.
Důležité také bylo, že v týmu byl i voják – člověk z praxe. Ten mu sdělil, že závažný problém například je, zda nosit pistoli s nábojem v komoře a nataženou a zajištěnou, nebo s prázdnou komorou s tím, že před prvním výstřelem by musel střelec manuálně natáhnout závěr.
Doslechl se také, že manuální pojistku střelci ve vypjaté situaci překvapivě často prostě zapomenou odjistit.
No, prostě – úplně ideální by byla pistole, u které je absolutně bezpečné nosit náboj v komoře (tedy nechtěně nikdy nevystřelí), ale zároveň nemá žádnou manuální pojistku. Taky by bylo fajn, kdyby byla lehká, s velkou kapacitou zásobníku, kdyby byla hladká a placatá, bez zbytečných výstupků a páček, které se mohou zachytit při tasení a pokud možno co nejjednodušší, aby byla snadná údržba a opravy.
„Jen další užitkový předmět na vojákově opasku“.
A byla tu
A v dubnu 1981 byla tu. Glock 17, protože celkově Glockův 17. patent.
A výběrové řízení na pistoli rakouské armády k velkému překvapení všech vyhrál!
Tato podivná věc na pohled připomínající něco mezi pistolkou na vodu a zbraní ze Star Treku, kterou vyrobil člověk bez zkušeností se zbraněmi, zato lehoučká, odolná, spolehlivá, přesná, jednoduchá na ovládání i rozebírání, s vysokou kapacitou zásobníku… porazila zavedené výrobce jako byli Beretta, Sig Sauer, H&K, Steyr Mannlicher… kteří šli na jistotu a přihlásili modely, jejichž evolučním vývojem se zabývali desetiletí.
V čem přesně tkvěl její úspěch?
Tím, co na první pohled Glockovu pistoli odlišovalo od všech ostatních, bylo její plastové tělo. (I když to nebyla první plastová pistole vůbec, tou byl Heckler und Koch VP70, která byla vyvíjena pro německou policii, ale z důvodů, které přesahují rozsah tohoto článku, neuspěla ani u ní, ani na civilním trhu.)
Díky plastu je tělo o 86 % lehčí než ocel, pochopitelně absolutně nekorozivní a i když je použit vysoce kvalitní a odolný plast (jehož „recept“ Glock sám vyvinul též), je jeho výroba levnější než třískově obráběné ocelové tělo, Glock tedy mohl i později na civilním trhu konkurovat také cenou.
Dalším revolučním prvkem je spoušťový mechanismus, který je vůbec hlavním gró Glockova novátorství.
Do té doby měly pistole spoušťový mechanismus buď jednočinný (SA) – krátký a lehký chod spouště, přičemž ale hrozí nechtěný výstřel, proto se musí nosit buď bez náboje v komoře a před prvním výstřelem natáhnout druhou rukou (na což v bojové situaci nemusí být čas), nebo s nábojem v komoře a zajištěna manuální pojistkou, na niž – jak jsem psal – střelec překvapivě často zapomene. A ještě navíc mu zezadu závěru trčí páčka kohoutu a hrozí tak její poškození.
Nebo dvojčinný (DA) – dlouhý a tvrdý chod, u nějž takřka nehrozí, že by se mohl spustit „sám“, proto je možné nošení s nábojem v komoře, ale zase se kvůli tvrdé spoušti nedá střílet přesně na větší vzdálenost.
Je také možnost jejich kombinace (jako u CZ 75): první rána je v DA, další už v SA.
Ale Glock na to šel ještě jinak: úplně zrušil klasický kohout za závěrem, celý mechanismus schoval dovnitř závěru, a jeho systém byl jakýsi hybrid obou systémů. Střelec sice s podáním náboje do komory natáhne mechanismus jako u SA, ale jen asi na 90 %. Zbývajících 10 % energie nutné k odpálení náboje mu dodá střelec stiskem spouště, která je jen o něco málo tvrdší než u SA.
Částečně předepnutý bicí mechanismus. SfA, SafeAction.
Výsledkem je pistole, která je absolutně bezpečná pro nošení s nábojem v komoře i bez manuální pojistky, a přitom s přijatelně tvrdou spouští.
To však není vše. Glock dále na minimum snížil počet dílů. Celá zbraň má jen 34 součástek, což zvyšuje spolehlivost. A navíc se dá zcela rozebrat vytlačením pouhých tří ocelových čepů. Žádné šrouby, žádná potřeba speciálních nástrojů.
Další věcí je, že Glock velmi dbal na precizní kvalitu každé součástky. Do své továrny, kterou musel narychlo vybudovat, si pořídil ty nejmodernější a nejpřesnější stroje. Jeho pistole už se nedopasovávaly ručně pomocí pilníku a svěráku (jak tehdy bylo stále běžné), součástky zkrátka pasovaly, což potvrdily experimenty později, kdy bylo vzato několik kusů, byly rozebrány, součástky náhodně promíchány a z nich sestaveny „nové pistole“. Fungovaly všechny.
A kam dál?
Po zavedení pistole rakouskou armádou bylo Rakousko Glockovi již malé. Jeho pistole vyhrávaly jedno výběrové řízení za druhým – vybrala si je německá elitní jednotka GSG 9, Kanadská jízdní policie, švédská armáda…
Zbývala poslední, nejvyšší meta: americký trh, jako vysoce konkurenční, a zároveň konzervativní prostředí.
Roku 1985 vypsala výběrové řízení na nové pistole americká armáda. Glock sice zvažoval účast, ale nakonec z toho vycouval, když se ze zadání dozvěděl, že vyžadují manuální pojistku. (Tehdy se zahojila Beretta se svým modelem 92, která byla předtím v Rakousku Glockem poražena.)
V roce 1986 se však událo něco, co mu velmi zahrálo do karet. A to sice přestřelka v Miami, kdy FBI vyzbrojená jen revolvery a několika kusy pistolí ráže 9 mmL (brokovnice nechali v autech), nestačila na lupiče s puškami.
Tehdy se rozhodla FBI přejít na nové služební pistole – tentokrát již standardizované a v tehdy velmi moderní ráži .40, silnější než 9mmL
Glock pro ně poněkud upravil svůj standardní model a vytvořil dva nové (ale lišící se vlastně jen ráží a z toho vyplývajících změn) – 22 a 23 a vyhrál, čímž si v USA „udělal ostruhy“ ("zbraň používaná FBI", to už něco znamená) a začal mít i úspěchy na tamějším náročném trhu, kdy vyhrával jedno policejní výběrko za druhým.
K úplnému dobytí amerického trhu mu zbyl ještě civilní sektor – zdaleka největší trh pro pistoláře na světě.
Dobrá reklama
A zde mu k úspěchu dopomohl další geniální nápad – jeho zaměstnanci chodili do hollywoodských studií a nabízeli tam glocky jako rekvizity pro moderní akční hrdiny. Filmařům se to líbilo a když ve snímku Smrtonosná zbraň 2 byl glock prezentován jako pistole neviditelná pro rentgenová zařízení (což není pravda, plast, z něhož glock je, je na rentgenu viditelný velmi dobře), začal mít úspěch i u „temné strany síly“ a kupovali ho „všelijací“ lidé.
Následovaly filmy jako Matrix, The Expendables, Hannibal… a mnohé další. Kromě toho se stala též oblíbeným doplňkem „zlých rapperů“.
Prostě – glock byl najednou „must have“ pro tisíce amerických střelců a podařilo se neuvěřitelné: poprvé po mnoha desetiletích sesadil z trůnu nejprodávanější pistoli v USA, totiž legendární model 1911.
Dnes používá glocky 80 % amerických policejních sborů, na civilním trhu si drží 60% podíl a znovu a znovu vyhrává výběrová řízení ozbrojených sil po celém světě, Českou republiku nevyjímaje.
Úplně na začátku článku jsem psal o opisování výrobců od sebe. Tak dnes je to glock, od koho je opisováno, kdy prakticky každý velký výrobce pistolí má ve svém sortimentu nějaký ten „glockoid“ (plastové tělo, SfA systém bez kohoutu a bez pojistky, zato s pojistkou v jazýčku spouště). Jako třeba CZ P-10, SW M&P, Arex Delta atd. atd. Mezi střelci jsou pak nekonečné debaty že ty jsou ještě lepší než Glock – nějaká má prý lepší chod spouště, lepší mířidla, lepší ergonomii apod.
To je všechno možné, že někomu konkurence vyhovuje více, jisto ovšem je, že ti všichni od Glocka opisují, glock není překonán, pouze dorovnán, pistolový trh nyní stagnuje na glocku a kdoví, kdo další a čím způsobí revoluci.
Zdroje:
Kniha Glock - světová pistole ISBN 978-80-206-1641-8
https://www.rigad.cz/magazin/pribeh-legendy-jmenem-glock?srsltid=AfmBOorufsxISTwMKoOUcWV_jH2MiY7sSMH6T7OT-thzd-EJiUQ0px5Q
https://www.gunbroker.com/c/article/glock-g17-gen1-rare/
