Česko - Mexiko 0:3. Národní ostuda, Česko nemá mezi elitou co dělat

Jako vždy se hrálo dvacet minut a potom konec. Cloumají se mnou emoce podobně jako s ostatními fanoušky a výkon hráčů bych nazval mnohem peprnějšími slovy. Přitom začátek utkání opět nevypadal zle. Denis Višinský při svém debutu na MS ve fotbale předvedl solidní výkon a mohl otevřít skóre hned dvakrát. Leč, nestalo se, nicméně hráč Viktorie Plzeň předvedl velmi solidní výkon. Jenže tím výčet pozitiv končí, protože najít něco pozitivního na tak zoufalém výkonu, to je těžší než procestovat celý svět za půl roku.

Čeští fotbalisté naprosto zprasili českému fotbalu jméno. Výmluvy na trávník, jiné podnebí, jiné balony, únavu a podobně, to absolutně nepřipadá v úvahu. Taková Francie má ve svém kádru hráče, co stabilně odehráli přes padesát zápasů za sezonu a na šampionátu se prezentuje geniálně. Papíroví outsideři z Haiti, Curacaa nebo Kapverd pak svými výkony napsali hezký fotbalový příběh, ačkoli takové Haiti v těžké skupině bohužel nezískalo ani bod. Nicméně po tomto turnaji si myslím, že i tato trojice by nás vypráskala bez milosti.

Bude to poprvé, co ve sportovním článku nechám vypnutou diskusi. Ať už z důvodu emocí fanoušků nebo přehnaného výsměchu. A chci poděkovat zároveň všem fanouškům, kteří na zápasy našich vstávali. Fanoušci byli nejlepším hráčem českého týmu. A nyní přejdu k hodnocení zápasu i celého šampionátu.

Člověk by si řekl, že Mexiko nás muselo válcovat během zápasu. Jenže naši předvedli tak tragický výkon, že Mexiko se ani nemuselo snažit, jen stačilo počkat na správnou chvíli, až naši amatérsky hrající obranu srazí na kolena. Na konci první půle po akcích Alvarada a Mory mohli otevřít skóre poté, co si všímali naši hořící levé strany. David Douděra se vytasil jedním z nejhorších individuálních výkonů napříč všemi hráči na šampionátu. I proto je pro mě překvapením, že odehrál celý zápas.

První branka ukázala právě zmíněné komické bránění, kdy ve třech hráčích naši nedokázali ubránit Roma a ten pak otevřel dálnici střelci Chávezovi. Druhá branka pak byla opět po propadnutí Douděry a Sadílka a následný (ne)zákrok Matěje Kováře a komické dohrání situace Tomáše Holeše jen dokreslil mizérii českého týmu. Třetí branka Fidalga po dalších hrubých chybách obrany pak byl jen zatlučený hřebík do rakve, který tak nějak vyobrazil realitu, jak se Česko na šampionátu projevovalo.

Je pro mě překvapivé, že kouč Miroslav Koubek se odváží tvrdit, že tohle byl náš nejlepší výkon šampionátu. Kde ho, proboha, viděl? Naše forma vygradovala prvním zápasem s Jižní Koreou. A to je smutné. A pokud Koubek se odváží tvrdit tohle, tak by se to dalo korektněji popsat stylem, že to byl zápas, kdy jsme nejvíce času hráli fotbal a ne bázlivou pasivní hru. A pokud se chce odrážet na tomto, tak jako trenér nemá u týmu co dělat.

Tenhle zápas ukázal taktickou neschopnost trenérského štábu. Což o to, změny v sestavě byly třeba a právě Višinský byl velmi příjemným překvapením. Ale co Koubek sledoval těmi střídáními? V době, kdy naši potřebovali urychleně vstřelit branku, šel na hřiště Lukáš Provod namísto Denise Višinského. Trapnost celé situace pak dokreslily pozápasové rozhovory, kdy trenér Koubek Višinského údajně stáhl, že neměl už síly, ačkoli sám hráč toto popřel. Ve zvráceném slova smyslu aspoň děkuji trenérovi za to, že nenasadil do zápasu Huga Sochůrka. To by mladý fotbalista Sparty mohl mít z té hrůzy ještě posttraumatický stres.

Nepochopil jsem ani to, proč na Mexičany, kteří nepatří mezi nejvyšší, jsme nasadili malinké hráče, kteří navíc nejsou tvořiví. Střed zálohy si vyloženě říkal o dvojici Tomáš Souček-Lukáš Provod. Vhodně by se doplňovali, navíc by hrozili při standardkách. Višinský klidně mohl hrát níže vlevo a pokud chtěl nechat Koubek na lavičce Patrika Schicka, měl jednoznačně hrát Tomáš Chorý. Nejistý Cesar Montes si hlasitě říkal o jeho vzdušnou sílu a to, že ho nasadil až pár minut před koncem, dokresluje neschopnost reagovat na stav utkání.

Samostatnou kapitolou je pak David Douděra. Kromě toho, že ten hráč nemá na mistrovství světa co dělat, tak předvedl hrozný výkon. Dělal chyby, nechával za sebou díry, na jeho vrub jdou všechny tři branky. Z jeho tzv. střel ze čtyřiceti metrů se museli jak Rangel tak Ochoa hlasitě smát. A tento frajer odehrál devadesát minut, přestože si říkal od třicáté minuty o vystřídání. Taková je realita.

Nyní už budu přepínat mezi hodnocením zápasu a turnaje jako celku. Když máte ve skupině tři týmy, kde jsou vzrůstově malí hráči, tak byste byli blázni, kdybyste nehráli na centry. Jenže průser potom je, když v zápase o všechno máte na hřišti pět hráčů malého vzrůstu a hrajete na centry. Anebo když hrajete vysoké balony i na dva metry, to taky díru do světa neuděláte. Nerozumím tomu, jaká byla taktika a co konkrétně chtěl trenér Koubek s týmem hrát. Neuměl jsem to rozklíčovat za celé ty tři zápasy.

Jediné, co jsem viděl, tak bylo to, že dohromady z 270 minut jsme odehráli asi jen padesát minut, co mělo něco společného s fotbalem. Zbytek byl jedna velká plácaná, která naprosto degradovala úroveň mistrovství světa ve fotbale. O to smutnější je to, že jsme dostali nejlehčí možnou skupinu a totálně jsme vyhořeli. Neumím si představit, co bychom dělali ve skupině, kde jsou Nizozemsko, Japonsko a Švédsko. Nebo ve skupině s Brazílií či Marokem. Ti by z nás asi stáhli kůži.

Zkrátka a jednoduše, Česko se dostalo na mistrovství světa sportovním omylem. Pouze neschopnost Irů a Dánů v koncovce nás dostala na šampionát, když se na to dívám zpětně. A je mi právě líto těchto dvou týmů, které hrály mnohem hezčí fotbal, zatímco my jsme byli schopni prohrát s Faerskými ostrovy, kde většina hráčů chodí ještě do práce. Tohle bylo absolutní selhání.

Líbilo se mi, co říkali po zápase na ČT Sport experti, když hodnotili vystoupení českého týmu. Hráči vyrůstají v mizerném systému. Sám to mohu potvrdit u jednoho mladšího rodinného příslušníka, kde namísto taktiky a souhry slyší kluci jen „tahej, tahej“ a při přechodu do vyšší kategorie pak logicky jsou takticky zaostalí. Odmala se hraje na výsledky, trenéři si určí svou sestavu vyvolených a tu si stůj, co stůj, protlačují na úkor ostatních. Bohužel nám ujel vlak už dávno a tento šampionát to ukázal v plné nahotě. A klientelismus či odmítání nových fotbalových zásad nás bude zabíjet i nadále.

Když vyletěli hráči jako Schick, Šulc, Souček, Coufal nebo Hložek, nepřičítal bych to rozhodně systému, ale jejich genialitě. To, že makali skutečně na sobě individuálně, tahle tvrdá práce je vytáhla výše. Ovšem i ta má své limity. Snad jen právě Patrik Schick s Pavlem Šulcem na klubové úrovni můžou hrát ve velkoklubech, ale tam nebudou plnit žádnou klíčovou roli. Takový je český fotbalový systém dnešní doby. Žijeme v době, kdy mentalita je tady taková, že hráč i v 25 letech je považován za velký talent a že je ještě mladý. Žijeme v době, kdy kluby raději koupí na lavičku nebo i do základní sestavy předražené cizince, namísto aby dbali na výchovu vlastních hráčů.

Tohle je třeba příklad fotbalové Slavie. Ta má hromadu talentovaných borců a asi jejich akademie a systém fungují dobře. Ale zabijí pak potenciál hráčů tím, že je posílá po hostováních anebo je zamkne v rezervě. A namísto toho kupuje hráče jako Teah, Ouma nebo Sanyang, kteří stojí hromadu peněz, ale přínos veškerý žádný. V čem jsou tedy lepší než ti mladí čeští hráči? V čem jsou tak dobří, že za ně klub vysolí 90 milionů korun a přehlíží vlastní talenty? Tohle je obrovský problém českého fotbalu. Na klíčových pozicích nám chybí tvořiví hráči, chybí nám hráči s důrazem a všechno chceme urvat fyzickou hrou. Ovšem fotbalový svět se posouvá, jen my bohužel trčíme na místě jako tvrdé Y.

Kdyby na šampionátu nebylo ještě Tunisko, tak jsme bezkonkurenčně nejhorší. Ovšem Tunisko provedlo radikální řezy do týmu ještě před začátkem mundialu, hráči jako Youssef Msakni nebo Wahbi Khazri se s reprezentací rozloučili. A proto nový tým okolo Ellyese Skhiriho šel spíše sbírat zkušenosti. Zároveň si troufám říci, že jsme tým s nejhorší mentalitou. Kouč Haiti si třeba věřil na postup z těžké skupiny. Carlo Ancelotti po úvodním zápase s Marokem zkritizoval svůj tým a slíbil jinou Brazílii. Javier Aguirre do zápasu s námi přistoupil s pokorou.

A Česko? Po hrozném výkonu se poplácají po ramenou, že na hřišti nechali všechno a to je přece někdy víc než výhra. Pokora veškerá žádná a hráči působili dojmem, že jeli do Severní Ameriky na prázdniny. Kouč strká hlavu do písku a sami sebe prakticky diskvalifikujeme tím, že vlastně jsme spokojeni i s prohrou. Jak se potom ten fotbal má někam posouvat? I proto jsme zaslouženě nejhorší tým na šampionátu a myslím si, že dalších dvacet let ten šampionát nezažijeme.

Tohle je realita českého fotbalu dnes.

Livesport statistiky

MS ve fotbale 2026

Eurofotbal