Článek
Ačkoli 29. září yl poslední den, kdy se zveřejnily průzkumy veřejného mínění, tak trošku chybí v preferencích jedna skupina lidí. Nevoliči. Je sice skvělé, že vidíte, že volební účast bude třeba 64% a bude jednou z těch vyšších v historii naší samostatné republiky. Ale kde je těch zbylých 36 procent? Jistě, nikdy se nestane, aby šlo volit 100% lidí. Pokud zrovna nejste v KLDR, kde vybíráte mezi Kim Čong-unem a smrtí.
Ale proč potom v sousedním Rakousku nebo Německu se účast pohybuje zpravidla od 75% výše? Jednoduché, v Rakousku a Německu je zkrátka větší občanská angažovanost, politika se u nich neredukuje do marketingové sféry, občané se dozví víc o tom, co mají strany ve svých programech a nevidíme ani tolik osobních útoků. Naopak, i navzdory odlišným názorům spolu lídři věcně diskutují anebo se setřou slušným způsobem, jako to ukázal před volbami letos Friedrich Merz Alici Weidelové.
V praxi to tak znamená, že o volbách rozhodne velmi malá skupina lidí. A letos to může znamenat, že většina ve vládě se složí jen díky stranám, které tak tak přelezou volební kvórum pěti procent. Co bude stát neúčast ve volbách? Co by měly strany dělat jinak, aby oslovily nevoliče? A proč vůbec je tak velká skupina nevoličů? Sledujte.
Jak oslovit nevoliče
Spousta lidí má pocit, že jejich hlas nic nezmění anebo že všichni jsou stejní. To ale je podobně daleko od pravdy jako Jindřich Rajchl, když psal o benzínu za 150 korun. Narativ, že můj hlas nic nezmění, je poměrně smutný. Takhle může uvažovat totiž klidně dalších 50 tisíc lidí a rázem už se tvoří skupina, která může poměrně dost hnout volebním výsledkem.
Především oslovení leží na bedrech kandidátů. Ti, co jsou nespokojeni se současnou garniturou, budou hledat nové tváře a nový směr. A kupříkladu, pokud někoho zklamal Fiala, Babiš nebo Rakušan, vždy můžou vytáhnout nové, svěží tváře. Bavím se hlavně teď o kroužkování. Zklamal vás ten či nebo onen? Poslechněte si i jiné kandidáty, jaké mají mechanismy k realizaci lepšího života a dejte šanci i jim. Ať už se jedná o jakoukoli stranu.
Mezi největší skupinu nevoličů patří zejména mladí lidé. A na ty se poměrně dost kašlalo. Tento rok ale sledujeme nárůst mladých voličů, což dokumentuje i dvojnásobek hlasů ve studentských volbách oproti posledním volbám. Zajímají je věci ohledně bydlení, bezpečnosti anebo cen potravin.
Politici, ukazujte reálná řešení, oslovujte lidi ukažte rozumnou alternativu. Ukažte jim, že na každý politik je stejný. Změňte politickou kulturu. A nevoliči k těm volbám přijdou, protože nebudou brát politiku jako nějakou nalejvárnu, co platí ze svých daní.
Kde začal nárůst nevoličů?
Budete se divit nebo ne, ale trend nevoličů započal ještě dávno předtím, než vůbec v čele vlády stáli Andrej Babiš nebo Petr Fiala. Tuhle věc mají na svědomí dnes už politické mrtvoly Miloš Zeman a Václav Klaus. Důvody byly dva: opoziční smlouva a krize v České televizi v roce 2000. Tyto dvě obrovské kauzy způsobily propad ve volební účasti mezi roky 1998 a 2002 o více než 16 procent! Což je zhruba 1,2 milionů oprávněných voličů.
Opoziční smlouva, kde Václav Klaus získal v rámci dohody post předsedy Parlamentu a kde jeho ODS měla tolerovat jednobarevnou vládu ČSSD, které předsedal Miloš Zeman, vzala spoustě lidem naději. Zklamání panovalo zejména mezi pravicovými voliči ODS, kteří získali pocit, že si dva hegemoni politické scény porcují Českou republiku a proto ztratili důvěru v politiku už úplně.
Krize v České televizi pak byla rozpoutána v roce 2000, kdy Rada ČT odvolala Dušana Chmelíčka ze svého vedení a do čela netransparentně dosadila Jiřího Hodače. Ten do pozice šéfky zpravodajství dosadil Janu Bobošíkovou. Problém byl ten, že oba byli úzce spojeni s ODS a osobou Václava Klause. Lidé tak ve vánočním čase demonstrovali, že si nenechají ukrást nezávislou televizi.
Ovšem znechucení mezi lidmi přetrvalo a s dalšími kauzami poté se zacelilo do kruhu, ze kterého zatím nikdo nenašel cestu ven. Navíc kauzy, které strany opoziční smlouvy měly na svých bedrech, to hned vám jiné kauzy vyzní o něco sympatičtěji. Například nákupy gripenů či projekt dálnice D47 patří k temným položkám vlády opoziční smlouvy.
Ačkoli je reálné, že letos lidi dožene k urnám aktuální bezpečnostní situace, zahraniční orientace a situace ohledně udržení demokratického systému, spoléhat se na toto fakt nelze. Proto je důležité věnovat čas volební kalkulačce anebo cestě k té volební urně a odvolit. Stojí to za to.
A co vás bude stát neúčast ve volbách?
To nejdůležitější na závěr. Je nutno říci, že o obsazení křesel ve sněmovně rozhoduje procentuální výsledek. Například když to vezmu i dle průzkumů, nejdisciplinovanější voličskou skupinu mají komunisté. Ti jsou zvyklí k volbám chodit, zřejmě zakořeněné zvyky z minulosti, ale i touha po návratu starého režimu. A vysvětlím na modelovém příkladu, jak se pak účast procentuálně promítá.
1) při plné účasti
- nereálná věc, ale vezměme si sto voličů (jako 100% účast), tři z toho volí komunisty, při plné účasti by to znamenalo zisk 3% a tudíž nesplnění volebního kvóra
2) při 65% účasti
- více než třetina voličů zůstane doma z nejrůznějších důvodů, ať už zklamání z předchozí vlády nebo se přestanou o politiku zajímat
- ovšem disciplinovaná menšina opět k těm volbám přijde, hodí hlas těm samým a rázem při této účasti už získávají skoro 5% hlasů a oscilují na hraně vstupu do sněmovny
- jádro zůstalo stejné, nepřilákalo nic nového, ale mají více procent jen díky neúčasti druhých
3) při 40% účasti
- takto nízká účast zde nikdy nebyla, ale nyní už tři pětiny voličů zůstanou doma z nejrůznějších důvodů, ale disciplinovaná menšina stále zůstává
- při 40% účasti rázem získává menšina volební zisk 7.5% hlasů jen díky své disciplinovanosti
Výsledek je takový, že nečinnost nevoličů pak znamená jediné. Disciplinovaná menšina lidí rozhodne za nás všechny.
Každý hlas je důležitý
Na začátek bych chtěl říct, že tohle nebylo nic proti komunistům, jen ze své vlastní zkušenosti a i dle průzkumů vím, že jsou disciplinovanými voliči a tohle jsem potřeboval jen jako paralelu, jak se proměňuje volební zisk.
Výsledek je takový, že o volbách rozhoduje disciplinovaná menšina a každý jeden nevolič. Ano, že nevoliči jsou nevoliči, je zejména chyba politiků, kteří neumí politice dát takovou tvář, aby přilákali voliče třeba jako v Rakousku nebo Německu. Ale je východisko nejít k volbám a potom si stěžovat, že je něco blbě? Ne, není.
A když toto nezvládnou politici, je to pak opět na nás, kteří nevoliče oslovují, že jít k volbám je důležité, že každý hlas má svou váhu a že oproti jiným zemím u nás jsou svobodné a demokratické volby a je třeba si toho vážit a využít svého práva. A pokud by ani toto někomu nestačilo, tak jako důkaz mohou posloužit volby na Slovensku v roce 2020, kde koalici Progresívne Slovensko a Spolu unikl vstup do Národní rady o pouhých 927 hlasů.
A ne, tohle není žádná agitka koalici PS-Spolu, tohle je výsledek voleb na Slovensku z roku 2020. A pokud jsem tímto oslovil nějakého nevoliče, mrkněte se na stránku Programy do voleb, kde jsou hezky rozepsané programy stran a hnutí anebo si udělejte volební kalkulačku, kde uvidíte, jak moc se shodujete s názory jednotlivých stran či politiků (odkazy nechám ve zdrojích).
Běžte k volbám. Na každém hlasu záleží.
