HLAS-SD přichází o hlasivky. Pellegriniho projekt míří do politického hrobu

Když na Slovensku vznikala na podzim 2023 vládní koalice SMER-SD, HLAS-SD a SNS, bylo takřka jasné, že nejslabší místo je právě v druhém jmenovaném subjektu. Ve straně, kterou po odchodu ze SMERU založil Peter Pellegrini, totiž bylo mnoho lidí, kteří uvěřili myšlence prozápadní straně s prvky pokrokové sociální demokracie. Jenže současnost je absolutně mimo realitu v souvislosti s první politickou myšlenkou strany HLAS-SD. Co stojí za úbytkem voličů? Jak se strana za rok a půl ve vládě změnila? A jaká je její budoucnost?

Když Peter Pellegrini zakládal stranu, první myšlenka byla vytvořit prozápadně směřovanou levicovou stranu, která bude řešit problémy lidí, nebude mít tak ostrý slovník jako Robert Fico a vznikne jako alternativa SMERU.

Ovšem dnes je HLAS jiný. Dle preferencí by se dalo říct, že je bez hlasivek a je jen otázkou času, než nebude vůbec. Strana se totiž čím dál víc podobá na verzi SMERU z roku 2006/2010. A to už nevypadá jako alternativa, spíš jako verze AI.

HLAS otočil kormidlem směrem k populistické politice a především převzali útočnou rétoriku, kdy očerňují média, politické oponenty a odkývají každou hloupost jako je třeba zestátnění médií, novela trestního zákona nebo zákon o transakční dani.

Ale co kdo čekal jiného? Pellegrini vzal ze SMERU i další elitní tváře jako třeba Denisu Sakovou, Erika Tomáše nebo Richarda Rašiho. A ti ukázali, že když se láme chleba, jejich „smerácké“ DNA ožívá.

Pellegrini byl skutečným stožárem strany, díky toho, že dlouhodobě obsazoval nejvyšší příčky v průzkumech nejdůvěryhodnějších politiků, se mu podařilo HLAS vytáhnout k 15% v posledních parlamentních volbách. Jistě, byla doba, kdy strana jasně vedla průzkumy i s 21%, radikálnější voliče přetáhl SMER, nicméně na novou stranu tohle byl velmi dobrý výsledek.

Jenomže kývnutí na vládní spolupráci s Ficem udělalo z HLASU podržtašku Ficovi k moci. A lídr strany Peter Pellegrini se „odprátal na reprezentatívnu fúnkciu“, když vyhrál loni na jaro prezidentské volby. Ani jedno by mě samotného nenapadlo takhle stranu nebo Pellegriniho takto nazvat. Ale to jsou právě jeho výroky, které uzrály lépe než camembert.

Pellegriniho kandidatura ovšem podle mě nebyla jeho vůlí, nýbrž vůlí Roberta Fica. On právě potřeboval mít v Grasalkovičově paláci „svého“ prezidenta, který poslušně podepíše a odkývá vše bez výhrad. A to v minulých letech s Andrejem Kiskou nebo Zuzanou Čaputovou možné nebylo. Ovšem poslední dobou začíná Ficovi Pellegrini „vlčet“. Zkritizoval vládu, že řeší zástupní témata a ne problémy lidí, nepodepsal referendum o zrušení protiruských sankcí a tak to vypadá, že se v Pellegrinim možná pohnulo svědomí. Na jak dlouho, to uvidíme. Ale aspoň jde vidět, že prezident nejde vládě na ruku (a pro lidi, co začnou nadávat na českou vládu a prezidenta, tak ne, ani on jim vážně nejde na ruku).

HLAS se zdiskreditoval tím, když si nechal šlapat po zádech od SMERU a nejmenší koaliční strany SNS. Právě její předseda Andrej Danko spustil hnojomety na orientaci Petera Pellegriniho a po jeho zvolení do prezidentského úřadu si nárokoval křeslo předsedy Národní rady, jenž patřilo právě Pellegrinimu na základě koaliční smlouvy.

SNS i SMER se pouštěli i do výrazné kritiky ministryně zdravotnictví Zuzany Dolinkové, kdy poukazovali na její nekompetenci. Andrej Danko nenechal nit suchou ani na ministru práce a sociálních věcí Eriku Tomášovi. A díky již výše zmíněnému sporu kvůli postu předsedy Národní rady bylo v koalici takové pnutí, že zasáhnout musel až premiér Robert Fico rekonstrukcí vlády.

HLAS tak tímto stylem politiky úplně zničil to, co prezident Pellegrini ve straně budoval a rok prázdné křeslo předsedy Národní rady byla nejen hanba strany, ale hanba celé koalice a především Andreje Danka, který si nárokoval něco, na co nikdy nárok neměl.

SNS a HLAS se potýkaly nejen se vzájemnou nevraživostí, ale i s vnitřními spory. Rebelující poslanci Národní koalice, kteří kandidovali pod záštitou SNS a parta poslanců HLASU okolo Samuela Migaľa výrazně ohrozily stabilitu vlády. Ovšem neschopnost lídrů stran si vyřešit své problémy způsobila rovněž propad preferencí.

Po odchodu poslanců musel odejít ze SMERU na ,,hostování” do SNS poslanec Dušan Muňko, aby SNS nepřišla o poslanecký klub. Z HLASU k Rudolfu Huliakovi zamířil rebelující Roman Malatinec. A zde navážu i na předchozí bod o tom, že Robert Fico vyřešil krizi politickými dohodami. Rudolf Huliak dostal post na ministerstvu sportu, ministrem investic se stal Samuel Migaľ a jeho tajemníkem se stal další rebelující poslanec Radomír Šalitroš. Jediný, kdo tak nějak přešel bez poskvrnky, byl poslední rebel z HLASU Ján Ferenčák.

Současný předseda strany a ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok, který začínal jako Ficův internetový troll, je dalším důvodem pádu strany. Eštok se stal centrem meme obrázků díky jeho prořídlým vlasům anebo terčem vtipů satirické relace Ťažký týždeň, kdy moderátor Jakub Gulík vytvářel zkomoleniny jeho příjmení (např. Matúš Kukaj TikTok, Matúš Upchaj Odtok…), nicméně v realitě s Eštokem taková sranda není.

Ze startu výkonu své funkce odvolal policejního prezidenta Štefana Hamrana a nahradil jej Branislavem Zurianem, člověka, který byl v minulosti obviněný z vyzrazování utajovaných dokumentů a zneužívání pravomocí. Eštok zároveň zrušil elitní útvar NAKA, postavil mimo službu policisty včetně elitního vyšetřovatele Jána Čurilly.

Když odmyslíme i novelu trestního zákona, policie po zrušení NAKA pracuje méně efektivně, namísto zasahování proti vážným trestným činům nebo závažným prohřeškům, šikanuje místo toho studenty na diskotékách, loví migranty na hranicích, ačkoli žádní nebyli ani v blízkosti slovenských hranic a groteskní pak byla situace, kdy policistům dvakrát utekl zloděj punčocháčů. Eštokova arogantní a agresivní rétorika, neschopnost dělat dobře práci ministra vnitra, je perfektním razítkem toho, proč strana spadla tak hluboko.

HLAS-SD tak zklamal své voliče. Měl být umírněnější stranou, která Slovensko povede směrem na Západ, která má zásobu odborníků i lidí, kteří se zvládli poučit ze svých pochybení a že myslí vážně problémy lidí na Slovensku. Namísto toho se strana stala karikaturou, vyhořela v evropských volbách, na domácí scéně je předstihlo extremistické hnutí Republika, navíc je dotahuje strana expremiéra Igora Matoviče.

Pouze jednou jedinkrát se stalo, že strana, která vládla s Robertem Ficem, se v dalších volbách dostala do Národní rady. A to byla SNS pod vedením Jána Sloty. Vyhořelo Mečiarovo LS-HZDS, Bugárův Most-Híd, SNS pod vedením Andreje Danka a taková #SIEŤ, které předsedal Radoslav Procházka a byla součástí třetí Ficovy vlády, už do dalších parlamentních voleb neexistovala. Ve straně nastal rozkol, když Procházka slíbil, že s Ficem do vlády nikdy nepůjde, poslanci se rozprchli k Bélu Bugárovi anebo do nové strany SPOLU - občanská demokracie. Zbytky této strany se pak sloučily do dnes opoziční strany KDH.

HLAS má aktuálně nakročeno, aby dopadl úplně stejně jako výše zmíněné strany a my můžeme čekat, jestli to skončí ,,pouze” pádem pod hranici 5% anebo SMER pohltí tuto stranu úplně.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Parlamentní_volby_na_Slovensku_2023

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Čtvrtá_vláda_Roberta_Fica

https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/737002-fico-ak-si-hlas-a-sns-nevyriesia-spory-v-stranach-budu-predcasne-volby/

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Prezidentské_volby_na_Slovensku_2024

https://blog.sme.sk/krizanovska/politika/uzitocny-troll-matus-sutaj-estok

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/danko-zustal-po-preskupeni-sil-ve-slovenske-vlade-jako-kul-v-plote-jeho-zranene_2503280645_jgr