Článek
Situace nyní před volbami vypadá jasně. Andrej Babiš odmítl spolupráci s vládními stranami + Piráty a oni na oplátku odmítli povolební spolupráci s ním a jeho hnutím ANO. Ani jedno nenabídlo příliš mnoho překvapení, ovšem vytvořilo to zde jeden takový menší obraz, který nikomu moc nedochází. A to, že se hnutí ANO řítí obrovskou rychlostí do potenciální atomové bomby.
Dříve, než přejdu dál, chci jen apelovat na čtenáře, kteří si tohle přečtou, že se jedná pouze o názor, nikoli o oficiální stanovisko. Uvítám, když se pod článkem rozjede slušná diskuze. Předem děkuji. A nyní pojďme k zásadním bodům.
SPOLU a STAN pokračují ve spolupráci
To nejzásadnější a nejviditelnější je to, že koalice SPOLU a hnutí STAN pokračují ve spolupráci. Ta bude takřka jistě následovat i po volbách, ať už budou v koalici nebo opozici. Pro voliče vládních stran je to do jisté míry rozptýlení obav, že se žádný ze subjektů nebude „obětovat“, aby do vlády s ANO nešli SPD nebo komunisté.
Přestože Andrej Babiš se vymezuje vůči vládním stranám i Pirátům, tak právě vůči STAN své výkřiky v poslední době dost zmírnil. Ono stačí se podívat i historicky do roku 2017, kdy Babiš prohlásil, že jeho hnutí má nejblíž k ODS, STAN i Pirátům. Ale to bylo kdysi, všichni víme, že ANO jede především průzkumovou politiku a servíruje voličům zrovna to, po čem je největší poptávka.
Bod 1 tak je jasný. Vládní strany se i přes rozepře, které způsobila třeba kauza Pavla Blažka, dohodly na pokračující spolupráci i po volbách. Nemělo by nás tedy nic překvapit.
Piráti jako napůl samostatná jednotka
Než přejdu k tomu hlavnímu, tak nechci opomenout ani opoziční Piráty. Nový předseda Zdeněk Hřib již dříve prohlásil, stejně jako celá strana, že spolupráce s ANO je no go zóna. Vít Rakušan pozval na pivo i Zdeňka Hřiba, ten se však ze schůzky omluvil. I kdyby se neomlouval, Piráti tohle zapotřebí nemají.
Ví naprosto dobře, co dělají, jejich kampaň je letos skvělá, úderná a mají naprosto jasný a logický cíl. Nebýt marginální silou. Pod Ivanem Bartošem strana začala stagnovat, čtyři poslanecká křesla, výbuchy v evropských i komunálních volbách si říkaly o změnu. A Zdeněk Hřib se role zhostil naprosto famózně. A pokud Piráti potvrdí rostoucí trend, nikdo by se v říjnu nemohl divit, kdyby Piráti dolétli i na hranici 12 procent hlasů.
Ještě bych se ale vrátil k Vítu Rakušanovi, u nějž mělo pár názorových expertů pocit, že si tímto nahání politické body. Upřímně, tohle si nemyslím a to z prostého důvodu. Kdyby si Vít Rakušan nebo STAN chtěli nahnat politické body, odejdou ze současné vlády. A to se nestalo. Nicméně nečekám, že pokud by vládní strany + Piráti získaly většinu ve volbách, že by vládu nesložily.
Hnutí ANO a Andrej Babiš v pasti
Nyní k tomu hlavnímu. Vymezení se Babiše vůči vládním stranám a naopak, žene hnutí ANO do poměrně výbušné koalice. S komunistickým a nacionalistickým slepencem sice může složit většinu, ale tak vratkou, jako když postavíte dům na močálu bez základové desky.
Babiš sice je mentální atlet, o čemž svědčí i to, že po deseti letech jeho hnutí opustilo v EP řady frakce Renew a spoluzaložilo populistickou frakci Patrioti pro Evropu. Ale spolupráce s komunisty a Tomiem Okamurou vyvolává nevole v jeho vlastních řadách a i u jeho vlastních voličů.
Strany se neshodnou zhola na ničem, kromě nenávisti vůči vládě Petra Fialy. Vystoupení z EU a NATO nechce hnutí ANO a už vůbec ne jeho voliči, kteří jsou v drtivé většině prozápadní. To, že ANO se nejvíc programově podobá ODS, také není náhoda. A vzhledem k tomu, že ANO má velmi daleko k jednobarevné vládě nebo vládě s Motoristy, musí si vybrat, jakým stylem přijde o část voličů.
Potenciální Babišova vláda? Nechtěná koalice
Na 95 procent je jasné, že vládě, v které bude hnutí ANO, bude šéfovat Andrej Babiš. Ale nejen kvůli diametrálně odlišným politickým postojům by byla koalice s SPD nechtěná. Babiš rozhodně Okamurovi nezapomněl, že ho nepodpořil v prezidentských volbách. Navíc Babiš se právě během voleb vysmál SPD, že oni ve vládě nikdy nebudou.
SPD prosazuje v programu vystoupení z EU, NATO a další věci, které jsem rozebíral v jednom ze svých předchozích článků (odkaz nechám ve zdrojích). A komunisté? Jana Bobošíková označila hnutí ANO jako člena Fialova gangu. O ANO jako členech pětikoalice mluvil i Tomio Okamura, zejména po vypuknutí války na Ukrajině.
A pokud Babiš aspoň trochu sleduje vyjadřování svých politických konkurentů, tak zcela jistě vidí i to, když Jindřich Rajchl ve svých facebookových statusech mluví hlouposti o zatýkání za covid pravidla (odkaz nehodím, neboť Jindřich jako bojovník za svobodu slova mě zablokoval).
A během covidu byl právě u moci Andrej Babiš. Má se připravit na zatknutí Rajchlem? Každopádně ANO se tímhle dostává do neuvěřitelné pasti. A spolupráce s extremisty mu odebere mnohem víc voličů, než spolupráce s vládními stranami.
Cesta pro hnutí ANO? Premiér Karel Havlíček
Věc, která sice aktuální není a v realitě také není příliš pravděpodobná, ale do jisté míry logická. Těžko říct, jak by vládními stranami zamávalo, kdyby Andrej Babiš odešel z politiky nebo se vzdal premiérského křesla na úkor Karla Havlíčka. Babišova toxicita a jeho místy hulvátské vyjadřování se začíná projevovat i mezi jeho vlastními voliči.
Havlíček je zdatnější rétor, umírněnější od Babiše a i přesto, že se v tendru o výstavbě Dukovan snažil udržet ruský Rosatom, odmítl jednoznačně spolupráci se stranami, které jen okrajově uvažují o vystoupení z EU a NATO. A můžeme si o Karlu Havlíčkovi myslet, co chceme, ale zkrátka on je za mě schopnější lídr než Babiš a víc přijatelný na případného premiéra, pokud by ANO složilo vládu.
A proč je toto cesta pro ANO? Jednobarevná vláda je spíše utopie, stejně jako případná vláda s Motoristy, kteří mají aktuálně do sněmovny daleko. Jistě, zajíci se počítají až po honu. Ale pokud ANO nechce přijít o drtivou část voličů, musí hledat alternativy jinde než u extremistů.
Závěr: Volby… Vydrží tohle vymezování stranám i po volbách?
Abych ale trošku zkrotil vášně u obou táborů. Jsme v předvolebním boji. V boji, kde najednou každý politik zná řešení na všechny problémy světa, vymezí se vůči všem a nakonec skončí ruku v ruce. Stejně jako tomu bylo v roce 1998, kdy ČSSD používala před volbami slogany „doleva anebo s Klausem“ . Výsledkem pak byla opoziční smlouva, kdy ČSSD vládla za tolerance ODS, Miloš Zeman byl premiérem a Václav Klaus předseda poslanecké sněmovny.
Jistě, Zeman s Klausem se odjakživa tvářili jako největší rivalové, ale tak nějak vždycky to dali spolu nějak dohromady. Ať už opoziční smlouvou nebo kontinuitou při vytváření ostudy v prezidentském úřadu. A dnes si notují i na politickém hřbitově. Ale o tom někdy příště.
Letošní situace je delikátní v tom, že vládní strany odpuzuje především Andrej Babiš. Ovšem ten odpuzuje i opoziční kolegy. A vládní strany Babišovi to jeho plivání nezapomenou. Pokud by kývly na spolupráci, podrazí své voliče i sebe samých. A jedno je jasné. Vládní strany Babiše nepotřebují. On potřebuje je. A dostal se tímto do šlamastyky, z které existuje těžká cesta ven.
Hnutí ANO tak bude muset couvnout. Ať už před vládními stranami nebo před extremisty.
Zdroje
názor autora
