Článek
Pokud aspoň lehce sledujete slovenskou politiku a její historii, tak vám nedá příliš mnoho práce si vzpomenout na to, kdo je Richard Sulík. Bývalý předseda slovenského parlamentu a exministr hospodářství ve vládě Igora Matoviče a Eduarda Hegera, který díky svým konfliktům položil Hegerovu vládu a o dvanáct let předtím i vládu Ivety Radičové.
Dnes byste ovšem v Richardu Sulíkovi nenašli ani liberálního politika, ani žádného reformistu. Dnes se Sulík věnuje vaření a cestování. Jde mu to sice líp než politika, ovšem Sulík ani po ohlášeném odchodu z politiky nevynechal příležitost ještě více zdiskreditovat svou osobu vlastním přičiněním. Jaký je jeho životní příběh? A proč padl na samotné dno?
Podnikatelské začátky
Poté, co se Sulík vrátil ze Západního Německa, založil v roce 1991 firmu FaxCOPY, kterou řídil 10 let a v roce 2006 odprodal svůj podíl ve firmě ostatním spolupracovníkům.
Sulík navíc své firmě vydělal několik milionů eur, když získal za pár korun lukrativní pozemky, které následně za 86 milionů korun (tři miliony eur) prodal. Po docela úspěšné podnikatelské kariéře se Sulík dal na politiku.
V mezičase mezi koncem řízení firmy a následného prodeje podílu dokončil promoce na Ekonomické univerzitě v Bratislavě, konkrétně na Národohospodářské fakultě. Mezi lety 2002-2003 a následně 2006-2007 působil jako poradce ministrů financí Ivana Mikloše (druhá vláda Mikuláše Dzurindy) a Jána Počiatka (první vláda Roberta Fica). Tady se začala rýsovat jeho politická kariéra.
Vstup do politiky
Oficiální vstup do politiky by se datoval do roku 2009, kdy Sulík založil stranu Sloboda a Solidarita (SaS), ačkoli již šest let předtím byl spoluautorem daňové reformy, která sjednotila daň ze všech příjmů na 19%.
Rok na to v parlamentních volbách v roce 2010 dotáhl SaS na třetí místo, s 12.14% nestačila pouze na vedoucí SMER-SD (34.79%) a druhou SDKÚ-DS (15.42%). Pro nově vzniklou stranu to byl bezesporu velký úspěch. V SaS začala svou politickou kariéru i další důležitá osoba spjata se Sulíkem, a to Igor Matovič, ale o něm až za chvíli.
SMER navzdory výraznému vítězství nesložil vládu, neboť jediný možný koaliční partner SNS získal pouze 5.07% hlasů. Vznikla tedy vláda vedená novou premiérkou Ivetou Radičovou, kterou tvořily strany SDKÚ-DS, SaS, KDH a Most-Híd.
Pád první vlády
Vláda Ivety Radičové ovšem vydržela pouhopouhý rok a půl. Vaz jí srazila vládní krize, která vznikla kvůli nesouhlasu Sulíkovy strany ohledně posílení Evropského nástroje finanční stability neboli Eurovalu. V době, kdy doutnala finanční krize v Řecku, byl Euroval veřejnosti předkládán jako půjčka tlustému Řekovi. Což byla samozřejmě lež.
Chápu strach z Eurovalu, státy nechtěly riskovat svou kůži kvůli finančně nestabilním státům, na druhou stranu bychom dnes mohli s trochou nadsázky říci, že by dnes mohly takto nesouhlasit členské státy s nějakou reformou Eurovalu, a to kvůli Slovensku. Ale tak s fakty si Slováci hlavu nelámou.
Zkrátka a jednoduše premiérka Radičová spojila hlasování o Eurovalu s hlasováním o důvěře vlády. Poslanci SaS nezměnili svůj postoj a 11. října 2011 tak padla vláda. Následné předčasné volby v roce 2012 málem stály SDKÚ-DS (6.09%) i SaS (5.88%) posty v Národní radě
Návrat z Evropy
Sulík ovšem v domácí politice nevydržel dlouho, v roce 2014 uspěl ve volbách do evropského parlamentu a stal se europoslancem. V Evropě působil jako člen výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a byl také členem delegace pro vztahy s Austrálií a Novým Zélandem.
Sulík zdárně dokončil mandát europoslance, ačkoli kandidoval jako volební lídr SaS v roce 2016 do parlamentních, ovšem vrátil se domů, kde nic nebylo jako dřív. Společnost byla v totální apatii, po vraždě Jána Kuciaka byla napjatá politická situace a jako předseda demokratické strany šel domů s jasným cílem: Odstavit SMER-SD, Roberta Fica nebo Roberta Kaliňáka od moci.
To se povedlo v roce 2020, kdy opozice drtivě vyhrála volby. Z Národní rady vypadla SNS, SMER skončil druhý, volby vyhrálo hnutí OĽANO Igora Matoviče, kromě těchto stran se do Národní rady dostalo hnutí Sme Rodina Borise Kollára, extrémisté okolo Mariana Kotleby, již zmíněná SaS a také strana Za ľudí, kterou založil bývalý prezident Andrej Kiska.
Opozice ovšem měla sílu i v subjektech, které se nedostaly do Národní rady, koalice Progresívne Slovensko a SPOLU (dnes Demokrati) se nedostala o pouhých 927 hlasů do Národní rady, když si připsala 6.96% hlasů a těsně pod hranicí vstupu do Národní rady zůstalo i KDH s 4.65% hlasů. Celé to vypadalo na happy-end. Jenže…
Pád druhé vlády
Po volbách to vypadalo, že Slovensko míří správným směrem. Směrem k moderní, proevropské zemi, která odstavila od moci oligarchy a lidi, kteří vládnou s hodnotami jako korupce, útoky na novináře a oligarchizace. Vládu složil premiér Igor Matovič, který přibral do koalice strany Sme Rodina, SaS a Za ľudí.
Jenže od začátku to prostě skřípalo. A zejména mezi Sulíkem, v té době ministrem hospodářství, a premiérem Igorem Matovičem, jeho někdejším spojencem. Celý zbytek vlády obviňoval šéfa SaS, že v době covidové pandemie hází vládě klacky pod nohy. Matovič pak veřejně nazval Sulíka idiotem.
Poté, co Igor Matovič bez vědomí koaličních partnerů nakoupil dva miliony vakcín Sputnik V, rozhořela se další vládní krize. SaS chtěla odejít z vlády, nakonec došlo k výměně na postu premiéra, po Igoru Matovičovi přebral vládu ministr financí Eduard Heger. Ovšem žádná změna se nekonala.
Sulík měl s Matovičem stále šílené neshody, celé to vypadalo jako vztahy z Výměny manželek. Poslední kapkou bylo, když Matovič šel prezidentce Čaputové odevzdat svou demisi a nakonec si to celé rozmyslel. Vládě Eduarda Hegera byla vyslovena nedůvěra, do voleb dovládla vláda Ľudovíta Ódora, po předčasných volbách v roce 2023 se vrátil k moci Robert Fico a Sulík tak měl na kontě druhou padnutou vládu.
Konec s politikou i morálkou
Když loni SaS neuspěla ve volbách do europarlamentu a Sulíkovi tak nevyšla další možnost uklidit se do Bruselu, rozhodl se s politikou skončit. Mnohé napovědělo už to, když v březnu se stal novým předsedou strany Branislav Gröhling, exministr školství Matovičovy i Hegerovy vlády. Sulík již nekandidoval na předsedu, ale funkcionáři strany ho jmenovali čestným předsedou strany SaS.
Po konci v politice se Sulík začal věnovat své kuchařské show a cestování. Což o to, během života si vydělal spoustu peněz a nyní už si užívá „důchodu“. Ovšem ve svých kuchařských show měl kontroverzní hosty jako Eduard Chmelár, kontroverze vzbuzuje i jeho syn Filip, který sympatizuje s neofašistickou Republikou, rusofilem Zoroslavem Kollárem, který byl obviněn z korupce a stýká se s lidmi jako neonacista Daniel Bombic nebo smeráckými politiky Richardem Glückem a Erikem Kaliňákem.
Sulík v minulých dnech upozornil na sebe rozhovorem pro dezinformační web Hlavné správy. V minulosti například s webem spolupracoval ruský špión Bohuš Garbár. Sulík tak rozhovorem potvrdil svůj pád do hlubin.
Závěr: Slon v porcelánu
Richard Sulík by na škále schopností a politických úmyslů byl nezařaditelný. Na jedné straně vytvořil prozápadní, demokratickou, liberální stranu, na druhé straně sdílel prokremelské názory, nikdy neodsoudil anexi Krymu a dokonce i jeho bývalí straničtí kolegové ho nazvali rusofilem.
Sulík ovšem si připsal i další kontroverze, setkání s extrémistou Marianem Kotlebou, setkání s mafiánem Marianem Kočnerem, esemesky a kontroverzním podnikatelem Jaroslavem Haščákem, tyhle věci dělají ze Sulíka absolutního slona v porcelánu, jako poznamenala několik let zpět jeho bývalá kolegyně Lucia Ďuriš Nicholsonová.
Skoro to vypadá jako by Sulík byl nějaký dvojitý Ficův agent, protože položit dvě demokratické vlády a zabezpečit Ficovi dvojí návrat k moci, to už něčím zavání. Ale abych to odlehčil, říkám to v nadsázce a nechci šířit dezinformace nebo nějaké konspirační teorie.
Ale jedno je jasné. Pod vedením Branislava Gröhlinga působí SaS svěžeji. Má výrazné tváře jako Marián Viskupič, Juraj Krúpa, Alojz Hlina, Mária Kolíková anebo Vladimíra Marcinková. SaS spolupracuje s opozičními stranami, je jednotná a její budoucnost nezávisí jen na osobě Richarda Sulíka. Je mnohem vyspělejší.
A to byl příběh, jak Richard Sulík z politického vrcholu spadl až na samotné dno. Včetně morálky.
