Článek
Není reprezentačního srazu, kdy by se český fanoušek nemusel stydět. A letošní kalendářní rok byl pro fanoušky skutečnou tryznou. Tragická kvalifikace, kde oslavujeme baráž jako kolosální úspěch, je smutným dokreslením reality, v jaké se aktuálně český fotbal nachází. Ze skupiny, kde jediným pořádným soupeřem bylo Chorvatsko, které nás vypráskalo v prvním utkání pěti brankami, se nic jiného, než nejhůř druhé místo ani čekat nedalo. A cokoli jiného by byla ostuda.
Po zápase s Gibraltarem jsem měl pocit, že konečně bylo něco dobře, bez ohledu na to, že je Gibraltar fotbalový trpaslík. Výhra 6:0, suverénní výkon, nápaditá hra, bylo to příjemné v porovnání s ostudou se San Marinem pár dní předtím. Jenže když se potom dozvíte, že utkání mělo dohru s fanoušky a čtete vyjádření hráčů, upadáte opět do mdlob. Jistě, spousta lidí už asi zlomila hůl nad naší reprezentací po všech trapasech, ale vzpomeňme si na ty fanoušky, co chodí na domácí zápasy reprezentace i na výjezdy.
A právě oni si tento plivanec do tváře nezaslouží. A největší vinu na tom nese kapitán reprezentace Tomáš Souček. A právě jemu a jeho chování se chci v tomto článku věnovat. Jeho a Coufalovo plivnutí do tváře fanouškům v podobě odmítnuté děkovačky a následných alibistických keců, to rozhodně reprezentaci fanoušky nevrátí.
Tomáš Souček jako kapitán zklamal
Budu se opakovat v názvu článku, ale Tomáš Souček nezklamal pouze jen tímto momentem. On jako kapitán je prostě slabý. Není vůdce. Nestrhne dav hráčů okolo sebe. Což o to, nemyslete si, že bych Součka hodnotil jako člověka, to vůbec ne, naopak, za svou fotbalovou cestu si zaslouží absolutorium. Jako člověk špatný není, působí na hřišti i mimo něj vyrovnaně, zodpovědně se stará o rodinu, nemá žádné skandály na krku. Hraje už skoro šest let v nejlepší lize světa, kde je respektovaným hráčem a má předpoklady pro to být dobrým kapitánem. Žel, nestalo se.
Tomáš Souček působí jednoduše jako totální alibista. Po všelijakých ostudných prohrách v pozápasových rozhovorech nenazval věci pravým jménem. Neustálá přemíra snahy minimalizovat hrozné výkony anebo hledat všude pozitiva i po těch hrozných výkonech ubrala jemu na reputaci i respektu. A vyvolala oprávněné dlouhodobé diskuze, zda-li by měl být on kapitánem reprezentace. Po zápase se Saúdskou Arábií (1:1) i Pavel Šulc měl odvahu přiostřit jazyk a říct, jak se věci mají. Souček jako kapitán? Kdepak.
Že na dalším reprezentačním srazu nebude mít Souček kapitánskou pásku a hráči budou bez prémií, je logickým vyústěním celé události. Je však s podivem, že až toto extempore donutilo vedení reprezentace si nahmatat koule a sáhnout k tomuto rozhodnutí. Vzhledem k předchozím výkonům Součka a party okolo něj, se k tomuto mělo sáhnout už dávno. Hráči za předchozí trapasy s Faery, Gruzií, Albánií, které jsem rozebíral v článku o Ivanu Haškovi, si nezasloužili ani halíř. A Souček bez pásky měl být dávno.
Jestli toto rozhodnutí nějak okysličí krev v reprezentaci, je otázka. Na druhou stranu lze přičíst kredit za to, že konečně se něco takového stalo.
Arogance českých reprezentantů nezná hranic
Omlouvat aroganci reprezentantů tím, že nejsme jediná reprezentace na světě, co něco takového řešila nebo řeší, fakt nebudu. Ptám se jednoduše, co si hráči o sobě myslí? Jistě, hrají v zahraničí, hrají v českých klubech, kde pravidelně dělají dobré jméno sobě i svým chlebodárcům v evropských pohárech. Ale přijít na reprezentační sraz, chovat se jako mistr světa, předvést výkon, z kterého bolí oči a potom ještě odmítnout děkovačku s fanoušky? A argumentovat tím, že nebyla cítit jednota? Takhle ne, vážení.
Kde nejde cítit jednota, to je na hřišti. Nebojujete jeden za druhého, nervete se za český národní tým. Pokud jde hráč na plac s tím, že ho zajímá jen, kdy mu cinkne na účet odměna za reprezentaci, měl by okamžitě odevzdat reprezentační dres. Po výše zmíněných trapasech by měli být hráči rádi, že fanoušci investují svůj čas, nervy a peníze do sledování reprezentačních zápasů. A odmítnutá děkovačka byla pouze kulminací arogantního myšlení fotbalistů národního týmu.
Jediné, co můžu říct, že s tímto toxickým myšlením tady bojujeme již pěknou řadu let. Aféra v Belmondu, nerespektování reprezentačních trenérů, výlet do nočního klubu po výbuchu se Slovenskem v roce 2009 a další a další. Ačkoli rok 2009 fakt nebudu současné generaci dávat za vinu, to je blbost sama o sobě. Nicméně hráči namísto sebereflexe a převzetí odpovědnosti dávají fanouškům a veřejnosti oprávněné důvody ke kritice.
Tak bych vám jen, pánové reprezentanti, dal menší radu. Chovejte se jako chlapi. Ne jako děti. Přiznání chyb a dávka sebereflexe posune nejen vás, ale do jisté míry očistí i špinavé vztahy mezi vámi a fanoušky. Tak na to zkuste myslet. A ať už bude trénovat reprezentaci kdokoli, tak za arogantní přístup vůči fanouškům by měl mít vystavenou stopku Vladimír Coufal. Ale to je věc názoru.
Nostalgické vzpomínky na Dočkala, Daridu, Suchého
Současná reprezentace se nachází v tak příšerném stavu, že bych v životě sám u sebe nečekal, že budu s nostalgií a láskou vzpomínat na doby, kdy jedničkou na hrotu útoku byl Michael Krmenčík, na stoperu byli Brabec se Sivokem anebo když kapitánskou pásku si přehazovali mezi sebou Vladimír Darida, Bořek Dočkal, Marek Suchý nebo Josef Hušbauer.
Když se podíváme na dnešní reprezentaci, tak ještě i tito zmínění hráči z minulosti věděli, jaké to je se skutečně rvát za dres s lvíčkem na prsou. A můžeme si o Bořku Dočkalovi myslet, co chceme, ale on ten tým dokázal strhnout. Šel příkladem. A i když v lize v zápasech zavlažoval slinami trávník víc než zavlažovadlo, řečeno v nadsázce, tak to byl skutečný lídr. A totéž platí i o Vladimíru Daridovi. Oba zkušení kvalitní fotbalisté, kteří byli skutečným nosným prvkem nejen na hřišti, ale i v kabině. A to takový Tomáš Souček není.
Kdekdo může opakovat, že Souček má skvělou formu a podobně. No jo, jenže Souček ve West Hamu a Souček v reprezentaci, to jsou dva odlišní fotbalisté. A přijde mi, že na ligovém trávníku je Souček jiný celkově než v reprezentaci. Ve West Hamu je respektovaným hráčem, v reprezentaci jako kapitán nebouchne do stolu, nezařve, zkrátka je jen obyčejnou figurkou. A to je smutný obraz toho, jak slabý lídr Souček v reprezentaci byl.
Závěr: Kapitán by měl být Ladislav Krejčí
Žádná jiná možnost ani podle mě není na stole, snad s výjimkou Lukáše Provoda. Krejčí je skutečný lídr, hecíř, bojovník, který se postaví za své spoluhráče a zároveň nazve věci pravým jménem. Krejčí navíc jako kapitán dotáhl Spartu ke dvěma titulům. Navíc i v Gironě navzdory nevydařenému začátku se vyprofiloval k pilířům defenzivních řad. Své kvality ukázal v Lize mistrů i domácí soutěži, kde předváděl skvělé obranné zákroky proti Mbappému nebo Dembelému.
A manažer reprezentace Pavel Nedvěd, který byl skutečným PANEM KAPITÁNEM, když reprezentoval Česko, by tuto volbu mohl podpořit. Krejčí je skutečný lídr a také, můžeme si o něm myslet, co chceme, ale dozrál po všech stránkách a nyní tvrdí muziku i ve Wolves, kde i přes nevydařenou sezonu týmu je jedním z mála světlých bodů. Navíc ve 26 letech je v nejlepším fotbalovém věku. A přestupem za třicet milionů eur do Anglie rozhodně jeho výkonnostní meta končit nemusí.
Tak držme reprezentaci pěsti, ať opět vrátí hrdost fanouškům. Ať se opět nemusíme za ní stydět. Zavrženíhodných chvil s českou reprezentací bylo za poslední léta ažaž.
