Článek
Sedm měsíců národní hanby. Jinak se vládnutí současného Babišova kabinetu nazvat nedá. Za tak krátkou dobu přišla vláda alespoň dle průzkumů o šest procent voličů. A předvolební hesla o práci pro naše lidi spíš vypadá jako práce pro lidi blízké vládě. Novináři jsou dennodenně pod palbou útoků, zákony se upravují tak, aby vyhovovaly vládě a zejména premiéru Andreji Babišovi. Do toho je tato vláda zatížena během chvilky takovým množstvím skandálů, že by jim vláda Petra Fialy i všechny vlády tohoto milénia mohly závidět.
To je tam střet zájmů u Radima Fialy nebo Matěje Gregora, tam neoprávněně čerpané dotace Andreje Babiše, rozvolnění rozpočtové odpovědnosti, městské byty ministryně Mrázové nebo Tünde Bartha a další a další. Bohužel však voliči jako by toto neviděli, nicméně za půl roku přijít o šest procent voličů, to je zkrátka obrovské množství skandálů naráz. Bohužel když se podíváme na to, co vládní činitelé provádí dál, tak i ty skandály už znějí mileji. A člověk má pocit, že nežije v roce 2026, ale někde mezi lety 1948-1989.
Když bych měl začít u samotného hnutí ANO, tak tam je aktuálně tak centralizovaná moc, jaká nebyla snad ani za komunistů. Andrej Babiš se zbavil všech schopných lidí ve svém politickém hnutí a v nejužším aparátu jsou už jen jeho nejloajálnější lidé. Z hnutí ANO i z vlády se ztratily jakékoli vnitřní kontrolní mechanismy, které by Andreji Babišovi ukázaly, že tohle už je za hranou. Bohužel nic takového se neděje. V hnutí ANO neprobíhají už prakticky žádná hlasování, žádné diskuse. Všechno je absolutně v dikci Andreje Babiše, který je centrálou moci v hnutí ANO.
Zatímco i u tvrdých komunistů od těch padesátkových po ty normalizační probíhala aspoň nějaká hlasování, měnili se předsedové, tak tohle v největším hnutím není. Tuto politiku uplatňuje Andrej Babiš i jako premiér. A jako důkaz toho, že dochází k destrukci demokracie v Česku, je i to, že o důležitých věcech rozhoduje Tünde Bartha. Žena, která je fakticky první místopředsedkyní vlády je Babišovou přímou spojkou na Orbánův režim a Fidesz. A nemá absolutně žádnou kompetenci ani demokratický mandát, aby o důležitých věcech rozhodovala. Takové pravomoce neměl ani svého času Martin Nejedlý na Pražském hradě.
V minulých článcích jsem ale glosoval i to, jak Motoristé rozdávají trafiky svým fanouškům na ministerstvu životního prostředí. Nejen, že popírají například klimatické změny, ale vyhazují z resortu klíčové odborníky. Namísto toho jsou na resortu nekompetentní figurky, jejichž největší devízou je vytváření kultu osobnosti Filipu Turkovi. Po skladníku Františku Kubáskovi a maturantu Adamu Šejnovi dostal místo na resortu i autor instagramového účtu Hranatost, který je prakticky přímým propagandistickým kanálem Filipa Turka. Škody, které mohou tímto Motoristé způsobit přírodě a životnímu prostředí v České republice mohou být neopravitelné.
O tom, že se tento ansámbl dívá na demokracii a ústavní uspořádání v Česku podobně překvapivě jako fotbaloví fanoušci na výsledek zápasu Španělsko - Kapverdy (0:0), se ukázalo už při sporu s prezidentem Pavlem. Vládě není po chuti, že prezident jim nejde na ruku v jejich šílených rozhodnutích, které přímo ohrožují bezpečnost České republiky. Ať už to jsou výdaje na obranu, ekonomika odpovědnost nebo otázka veřejnoprávních médií. Proto, když dochází k otázkám jako je summit NATO, tak vláda přímo omezuje výkon moci prezidenta. Snižování rozpočtu Hradu, snaha omezit zahraniční cesty, to je spor, který si rozjela parta buranů, která nepochopila, že Filip Turek zkrátka ministrem nebude.
Pokud někdo není schopen respektovat ústavní uspořádání anebo má pocit, že prezident porušil Ústavu a nepodá kompetenční žalobu, tak nemá ve vládě co dělat. Protože tohle je zásadní a úmyslná neznalost politického uspořádání v Česku. Vláda propadla přesvědčení, že když ji lidé zvolili, tak čtyři roky mají všichni být potichu a sedět v koutě. Samozřejmě to vyznívá komicky v souvislosti s tím, že součástí koalice je Jindřich Rajchl, který vyzýval k blokádě vládních budov. Opozice, média a občané tu jsou od toho, aby kontrolovali činnost vlády. A pokud vláda překračuje určité linie, musí pocítit, že je to špatně.
Když se podíváme i na to, jak nyní vláda chce upravit zákon o střetu zájmů, který by přímo pomohl Andreji Babišovi v souvislosti s jeho byznysem, tak je to prakticky zelená ke zneužití politické moci. Do budoucna by tímto došlo k oligarchizaci politiky, která je viditelná už nyní. Což vidíme i v souvislosti s tím, kterak Motoristé kopou za zájmy energobaronů a uhlobaronů. Osekání zákona o střetu zájmů by prakticky umetl cestičku velkopodnikatelům do politiky a tím pádem by došlo k propojení politického a podnikatelského světa a státní i evropské peníze by tak do firem velkopodnikatelů tekly proudem. Prakticky by se v budoucnu mohlo stát to, že by ministrem obrany byl Michal Strnad, ministr životního prostředí Pavel Tykač anebo ministrem pro místní rozvoj Radovan Vítek.
Nejvážnější je potom otázka ohledně veřejnoprávních médií. Vláda si schválila zrušení koncesionářských poplatků, čímž už prakticky zasadila veřejnoprávním médiím zdrcující KO. Je sice skvělé, že hnutí STAN podalo podnět na Evropskou komisi, ale otázka je, jaký výsledek to přinese. Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu se proto uchýlí ke stávce, což je sice skvělý čin, ale odměnou může být šikana zaměstnancům. Takový Daniel Stach je skutečným hrdinou v České televizi, protože se stal hlavní tváří této stávky.
Dříve, než někdo začne prskat, že proč by si měl platit veřejnoprávní média, tak pevně doufám, že přesně tito lidé, co prskají nejvíc, se nekoukají na mistrovství světa v hokeji, mistrovství světa ve fotbale nebo na pořady jako Star Dance či Peče celá země. Nebo argumentace, že na to každý den nekoukají, to je podobná hloupost jako když řeknete majiteli bytu, že se denně nekoupete, tak budete platit vodu jen za dny, kdy se koupete nebo když vodu používáte. Ovšem zároveň ke zklamání všech lidí, co by nejraději nechtěli veřejnoprávní média, musím dodat, že se to dotkne přímo jejich peněženek.
Poplatky na televizi a rozhlas totiž půjdou přímo z daní a buď to bude za cenu vyššího schodku ve státním rozpočtu anebo zvýšením zmíněných daní. A proč vlastně vláda tak moc nechce veřejnoprávní média? Protože jim zřejmě vyhovuje slovenský a maďarský scénář, kdy si média zneužívají k vlastní propagandě a novináři jim nemusí pokládat kritické dotazy. Stačí se podívat, jaký mají vládní politici vztah k novinářům ze Seznam Zpráv, Novinek nebo Deníku N. Protože na nepříjemné dotazy, na které si sami naběhli, nemají argument ani odpověď. A tak útoky na novináře jsou pro ně to nejjednodušší. Jak prosté, jak totalitní, jak mafiánské.
Nejšílenější je, že o podobě financování a celkové struktuře veřejnoprávních médií rozhodují lidé, kteří absolutně nevědí i o takových detailech, že Česká televize má i své regionální redakce. Takto perfektně rozebrala v této diskuzi poslankyně Kateřina Stojanová poslance za SPD Josefa Nerušila, který tak dokonale zrcadlí skutečné kompetence hnutí SPD. Tedy veškeré žádné. Přičemž o každé situaci ve světě, novinky z vědy, financí a podobně, o tom Česká televize informuje jako první. Jako veřejnoprávní médium dávají právě i prostor lidem z vyloučených lokalit, aby mohli veřejně říct, co je trápí a co by měli změnit. A přesně toto chce vláda zničit. Jde proti lidem. A nejsmutnější je fakt, kdy si uvědomíme, že dva bývalí estébáci ve vládě jdou prakticky zestátnit veřejnoprávní média.
Tato koalice papalášů, která se tady pasuje na jakousi novou šlechtu, na kterou zákon neplatí ničí demokracii v České republice. Útoky na opozici, útoky na novináře, přizpůsobování zákonů pro svůj prospěch, to je něco, co patří do jiné země, do jiného režimu. Vzhledem k tomu, že pravou rukou Andreje Babiše je zmíněná Tünde Bartha, tak můžeme jen hádat, odkud berou vládní politici lekci orbánismu. Divím se spíše lidem z hnutí ANO jako je Adam Vojtěch nebo Robert Plaga, že v této koalici vůbec jsou. A že tady tímto svým mlčením přechází tyto výstupy.
Za sedm měsíců této vlády můžeme říct, že zde máme nejhorší vládu od roku 1989. K moci se dostaly mocichtivé postavičky, které nemají žádnou kompetenci, odbornost ani kvalifikaci. Jejich nejsilnějšími devízami jsou bezpáteřní kariérismus a nebetyčná arogance. Tak jako to vidíme u arogantního ministra zahraničí Petra Macinky. Současný vládní trojúhelník je složený ze strany, kde rozhoduje trestně stíhaný oligarcha, nacionalistická strana vedena komerčním fašistou (parafrázuji slova Martina Kupky na Tomia Okamuru) a prakticky neexistující strana, kde je předsedou někdo, kdo nemá absolutně žádný vliv.
Současná vláda Andreje Babiše je oprávněně považována za hnědou koalici. Protože jejich kroky jsou prakticky destrukcí demokracie a České republiky. Tato vláda je největší vnitřní i vnější bezpečnostní hrozbou. Ministryně pro místní rozvoj si dřepí v obecním bytě v zadlužené obci. Pravá ruka premiéra nemá žádný demokratický mandát k rozhodování a taktéž obývá obecní byt. Premiér ve střetu zájmů si čerpá dotace pro svůj byznys. Ministr práce i ministr životního prostředí zatajují domy či byty v majetkovém přiznání. A celá koalice pracuje po orwellovsku, kdy říkají, že půjčka není dluh. Popírají základní fakta. A namísto odborné diskuze vyhrávají disciplínu v šíření dezinformací a osočování. A 43% lidí tady tomuto tleská. To je Česká republika roku 2026.
Proto je čas, aby lidé vyšli do ulic opět a ukázali vládě, že si skutečně nemůže dělat, co chce. Lidé by měli ukázat, co si o vládě myslí. A ne jen v Praze. Praha není celé Česko. Ale tohle je třeba udělat i v Brně, Ostravě, Plzni či Pardubicích. Protože kroky vlády nás vrací do dob totality. A v takovém Česku rozhodně žít nechceme.
Zdroje
Šéfka Úřadu vlády bydlí u Babiše, přesto si drží levný městský byt. Platí méně než lidé v nouzi - Deník N
