Článek
Robert Peary: americký průzkumník s velkou ambicí
Robert Edwin Peary, inženýr amerického námořnictva, zasvětil značnou část svého života snaze o dosažení Severního pólu. Po osmi náročných výpravách do Arktidy, během nichž málem přišel o život a ztratil několik prstů na nohou kvůli omrzlinám, Peary ohlásil 6. dubna 1909 velké vítězství – stanul na nejvyšším bodě planety.
„Konečně jsme dospěli na konec naší cesty. Cíl, který jsem sledoval 23 let, který představoval osm let mého života, cíl, o němž lidé po více než 300 let pochybovali, zda ho lze dosáhnout, byl naplněn,“ napsal Peary do svého deníku.
Pearyho triumf však nebyl bez kontroverzí. Ve stejné době s podobným tvrzením přišel i jeho rival Dr. Frederick Cook. Situace se dramaticky vyvinula 7. září 1909, kdy deník New York Times ohlásil na titulní straně: „Peary objevuje Severní pól po osmi pokusech během 23 let“. Po dlouhé veřejné debatě byl nakonec uznán jako první dobyvatel pólu právě Peary. Dodnes však někteří historici pochybují, zda Peary skutečně dosáhl přesné geografické pozice 90° severní šířky.
Karel Němec: fiktivní český hrdina z představení Divadla Járy Cimrmana
Zatímco Američané oslavují svého polárního průkopníka, Češi mají svého vlastního hrdinu – fiktivního učitele Karla Němce, který podle slavné divadelní hry měl dobýt Severní pól o den dříve než Peary, a to 5. dubna 1909.
Divadelní hra „Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909“ z pera Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera v Praze. Jako všechna díla připisovaná fiktivnímu českému géniovi Járovi Cimrmanovi, i tato komedie satiricky zpracovává českou národní psychologii a vlastenecká klišé.
Hra popisuje dobrodružství české polární výpravy vedené učitelem Karlem Němcem, který se snaží motivovat své společníky – poštmistra, lékárníka a pomocného učitele – k dosažení pólu. Během cesty čelí absurdním situacím typickým pro cimrmanovský humor, jako je zapomenutý kompas, kanibalismus mezi českými polárníky nebo setkání s „arktickým sněžným mužem“.
Kulturní fenomén, který přesáhl divadelní prkna
„Dobytí severního pólu“ patří mezi nejoblíbenější hry repertoáru Divadla Járy Cimrmana a těší se mimořádné popularitě. Pro mnoho Čechů představuje útočiště před „světobolem“ a symbolizuje typický český humor založený na mystifikaci a sebeironii.
Z představení pocházejí legendární hlášky, které zdomácněly v české kultuře: „Ty máš husu, kryso?“, „…domů, do Podolí, do lékárny - doprdele to je mi smutno“, nebo „Jó, my jsme první!“. Hra byla publikována jako kniha, nahrávka a později i jako film, a byla přeložena do angličtiny. Od roku 2016 se pravidelně uvádí i v anglické verzi.
Když se historie setkává s fikcí
Fascinující na příběhu dobytí Severního pólu je paralela mezi historickou událostí a jejím uměleckým zpracováním. Zatímco skutečný Peary s pomocníkem Matthewem Hensonem a čtyřmi Inuity zápasil s extrémními podmínkami Arktidy ve snaze zapsat se do dějin, fiktivní Karel Němec v podání herců Divadla Járy Cimrmana bojuje spíše se sebou samým a s absurdními situacemi.
Příběh českých polárníků satiricky komentuje národní komplex malého národa, který touží po velkých úspěších. Cimrmanovské zpracování dobytí pólu využívá historickou událost jako základ pro komediální zkoumání české duše a povahových rysů.
Odkaz pro současnost
Ať už věříme, že Severní pól skutečně dobyl Robert Peary 6. dubna 1909, nebo fiktivní Karel Němec o den dříve, příběh o lidské vytrvalosti, ambicích a touze po velkých objevech zůstává stejně inspirativní – a v českém podání i neobyčejně zábavný.
Dobytí pólu nám připomíná, že i ty nejnáročnější výzvy lze překonat s odhodláním, ale také to, že i nejvážnější historické momenty mohou být nahlíženy s nadsázkou a humorem. To je možná ten nejcennější odkaz, který nám polární dobyvatelé – skuteční i ti divadelní – zanechali.
V době, kdy si připomínáme výročí této mimořádné události, je dobré vzpomenout na slova, která údajně pronesl náčelník výpravy Karel Němec po dosažení pólu: „Pokud příští rok někdo prohlásí, že byl na pólu před námi, věřte mu. Ale stejně byli Češi první!“
