Článek
„Přinášíme civilizaci do srdce Afriky,“ hlásal Leopold II., když v roce 1885 získal mezinárodní souhlas se správou území dnešní Demokratické republiky Kongo. Zatímco světu vyprávěl pohádky o humanitární misi, ve skutečnosti plánoval brutální kořistnickou operaci.
Co je na konžské genocidě nejzvrácenější? Území nepatřilo Belgii, ale bylo Leopoldovým soukromým majetkem. Celá země fungovala jako jeho osobní plantáž. Ze začátku se zaměřil na slonovinu, ale když světem proběhla horečka po pneumatikách, přeorientoval se na kaučuk. A tehdy začalo skutečné peklo.
Kvóty psané krví dětí
Systém byl brutálně jednoduchý: každá vesnice musela dodat stanovenou kvótu kaučuku. Nesplnění znamenalo trest – bičování, mrzačení, popravy. Konžané byli nuceni trávit dny v deštných pralesích sběrem latex-tekutiny, čímž zanedbávali své pole a hladověli. Leopoldova soukromá armáda Force Publique terorizovala obyvatelstvo po celé zemi.
„Vojáci přicházeli do vesnic a brali ženy jako rukojmí. Muži museli splnit kvótu, jinak své ženy už neviděli,“ popisoval později britský konzul Roger Casement, který pomohl odhalit zločiny v Kongu.
Symbolem hrůzovlády se staly useknuté ruce. Leopoldovi vojáci měli dokázat, že neplýtvali municí, za každý použitý náboj museli přinést usekanou ruku zabitého Konžana. Aby ušetřili střelivo, často usekávali ruce živým lidem včetně dětí. Fotografické dokumentace těchto zvěrstev později pomohly rozhýbat mezinárodní kampaň proti Leopoldově režimu.
Zapomenutá genocida
Z původní populace asi 20 milionů Konžanů zemřelo během Leopoldovy vlády (1885-1908) podle odhadů 10 až 15 milionů lidí. To z něj činí jednoho z nejkrvavějších vládců v dějinách. Proč o tom většina lidí nikdy neslyšela?
Částečně proto, že se vše odehrálo daleko od Evropy, částečně díky úspěšnému belgickému úsilí o zahlazení stop. Historik Adam Hochschild, autor knihy Duch krále Leopolda, to nazývá „velkou amnézií“. Zatímco o holocaustu nebo rwandské genocidě se učí děti ve školách, konžská genocida zůstává „zapomenutou genocidou“.
Belgie se za Leopoldovy zločiny oficiálně omluvila až v roce 2020, u příležitosti 60. výročí konžské nezávislosti. Mnoho Belgičanů přitom dlouho vnímalo Leopolda II. jako stavitele a vizionáře, který zvelebil Brusel nádhernými budovami. Ty ovšem financoval z konžského kaučuku a slonoviny.
Od bičů ke kulometům
Mezinárodní tlak nakonec donutil Leopolda II. v roce 1908 předat Kongo belgickému státu. Podmínky se mírně zlepšily, ale základní vykořisťovatelský charakter kolonie zůstal. Belgická správa pokračovala v rozdělování obyvatelstva podle etnické příslušnosti, což později přispělo k regionálním konfliktům včetně rwandské genocidy.
Dědictví Leopoldovy hrůzovlády přetrvává v dnešním Kongu dodnes. Po získání nezávislosti v roce 1960 následovaly dekády nestability, diktatur a občanských válek. Východní Kongo zůstává jedním z nejnebezpečnějších míst na světě, kde různé ozbrojené skupiny bojují o kontrolu nad cennými nerostnými surovinami.
Ironií je, že zatímco v době Leopolda II. svět potřeboval konžský kaučuk pro pneumatiky, dnes jsou to vzácné kovy nezbytné pro výrobu mobilních telefonů a počítačů. A tak vykořisťování pokračuje, jen v jiné podobě.
Nepoučitelné lidstvo
Leopold II. zemřel 17. prosince 1909 jako jeden z nejbohatších mužů Evropy. Na smrtelné posteli stačil ještě nechat spálit většinu dokumentů týkajících se jeho konžského „dobrodružství“. Belgická vláda později koupila zbývající dokumentaci a zamezila k ní přístupu.
„Proč jsou některé genocidy stále připomínány, zatímco jiné upadly do zapomnění?“ ptá se historička Daniela Rittersbergerová. „Je to otázka moci a ovládání narativu. Kdo vypráví příběh, určuje, co si pamatujeme.“
Dnes, kdy by Leopold II. slavil své 190. narozeniny, je čas připomenout miliony obětí, které jeho režim připravil o život. Nikoliv proto, že by se nás to přímo týkalo, ale protože zapomínání minulých zločinů otevírá dveře těm budoucím.
A zatímco se sochy Leopolda II. v Belgii konečně začínají odstraňovat, miliony konžských duchů stále čekají na plné uznání svého utrpení. Jejich příběh totiž není jen o jednom krutém králi, ale o systému, který dovolil, aby se celá země stala továrnou na smrt ve jménu zisku.
Zdroje:
