Článek
Iveta Bartošová se narodila 8. dubna 1966 v Kunčicích pod Ondřejníkem, v tehdejším Československu, jako dvojče sestry Ivany (později vystupující pod uměleckým jménem Viana). Měla také staršího bratra Lumíra. Vyrůstala obklopena hudbou – matka zpívala a otec hrál na trubku, což bezpochyby ovlivnilo její budoucí uměleckou dráhu.
Již od útlého věku projevovala Iveta mimořádný hudební talent, který byl patrný každému, kdo ji slyšel zpívat. Navštěvovala Lidovou školu umění, kde mohla dále rozvíjet svůj neobyčejný dar. Její dětství nebylo vždy idylické, poznamenané rozvodem rodičů, ale hudba pro ni představovala útočiště a způsob, jak vyjádřit své nejhlubší pocity.
Když se dnes zamýšlíme nad jejím životním příběhem, nelze se ubránit dojmu, že její osud byl předurčen k velkým výšinám i propastným pádům.
Počátky kariéry a průlom
Profesionální kariéra Ivety Bartošové započala v roce 1983, kdy vyhrála okresní kolo soutěže Talent a postoupila do krajského kola. Začala vystupovat s kapelou Dianthus a záhy upoutala pozornost významných osobností v hudebním průmyslu.
Skutečný průlom v její kariéře přišel, když se stala členkou skupiny Kroky Františka Janečka. Zde se seznámila s Petrem Sepéšim, se kterým vytvořila jeden z nejpopulárnějších pěveckých duetů 80. let v Československu. Jejich společné hity jako „Červenám,“ „Knoflíky lásky“ nebo „My dva“ si získaly srdce posluchačů po celé zemi a dodnes vyvolávají silnou nostalgii u všech, kteří tu dobu zažili.
Osud však měl pro oba mladé umělce přichystané tragické překvapení. Smrt Petra Sepéšiho při autonehodě v roce 1985 byla pro Ivetu zdrcující ranou. V pouhých 19 letech se musela vyrovnat nejen se ztrátou kolegy, ale i blízkého člověka. Tato tragédie jako by předznamenala její budoucí životní cestu, plnou emocí, vzestupů a pádů.
Hudební úspěchy
I přes osobní tragédii dokázala Iveta pokračovat ve své kariéře a brzy se stala jednou z nejzářivějších hvězd československé pop music. V letech 1986, 1990 a 1991 získala prestižní ocenění Zlatý slavík v kategorii zpěvaček, čímž sesadila z trůnu i takovou legendu jako byla Hana Zagorová.
Po odchodu od Kroků Františka Janečka se prosadila s vlastními písněmi, které se navždy zapsaly do srdcí posluchačů. Hity jako „Léto,“ „Hej pane diskžokej“ nebo „Tři oříšky“ (cover verze motivu z pohádky Tři oříšky pro Popelku) se staly nedílnou součástí české populární kultury. Právě „Tři oříšky“ se staly jejím kultovním hitem, ačkoliv je zajímavé, že tuto píseň měla původně zpívat Leona Machálková, ale nakonec ji Karel Svoboda svěřil právě Ivetě.
Její křehký, ale výrazný hlas s charakteristickým zabarvením jí vysloužil přezdívku „slavice z Beskyd.“ Během své kariéry vydala řadu úspěšných alb, včetně „Ve jménu lásky“ (1998), a získala několik cen TýTý. V roce 1992 reprezentovala Československo v mezinárodní soutěži Eurovize, což ještě více upevnilo její mezinárodní renomé.
Iveta také působila v muzikálech, například v inscenaci „Dracula“ nebo v menších rolích v televizi a filmu. Její všestranný talent jí umožnil přesahovat hranice hudebního průmyslu, i když hudba zůstala jejím primárním způsobem uměleckého vyjádření.
Osobní život
Osobní život Ivety Bartošové byl stejně dramatický jako její kariéra. Měla několik významných vztahů, které často přitahovaly pozornost médií a veřejnosti. Nejdelší a nejznámější byl vztah s hudebníkem a producentem Ladislavem Štaidlem (1986-1999), se kterým měla svého jediného syna Artura (narozeného v roce 1996). Tento vztah znamenal pro Ivetu určitou stabilitu, ale i přes to nebyl bez problémů.
Po rozchodu se Štaidlem prožívala Iveta období osobních i profesních výzev. Později navázala vztah s producentem Jiřím Pomeje, za kterého se v roce 2008 provdala. Jejich manželství však bylo bouřlivé a skončilo rozvodem v roce 2010. Jejím posledním partnerem byl Josef Rychtář, za kterého se provdala v roce 2013, pouhý rok před svou smrtí.
Vztah s jejím synem Arturem byl pro Ivetu nesmírně důležitý, ačkoliv v posledních letech jejího života byl komplikovaný vlivem jejích osobních problémů. Je dojemné vidět, že Artur nyní pokračuje v hudební tradici rodiny, jako by tak udržoval plamen matčina odkazu.
Osobní problémy a pády
Od konce 90. let se Iveta začala potýkat se závažnými zdravotními a psychickými problémy. Trpěla depresemi, závislostí na alkoholu a lécích, což se neblaze odráželo na jejím veřejném obrazu i na kariéře. Podle rodiny trpěla v posledních letech života pokročilým poškozením jater kvůli alkoholu a věděla, že její stav je kritický.
Bulvární média věnovala jejím problémům enormní pozornost, což situaci ještě zhoršovalo. V posledních letech byla často terčem bulvárů kvůli vyhublosti a nestabilnímu chování. Dokonce i týden před smrtí tvrdila, že je „v pořádku“, ačkoliv vypadala velmi nemocně. Tato intenzivní mediální pozornost podle mnohých přispěla k jejímu úpadku a prohlubovala její osobní krize.
Iveta se stala jakousi ikonou tragického osudu, což vyvolávalo veřejnou fascinaci, ale zároveň jí to způsobovalo další psychické utrpení. Je těžké si představit, jak se asi cítila, když celý národ sledoval její soukromé boje a pády.
Přes tyto problémy se Iveta opakovaně pokoušela o návrat na hudební scénu. Účastnila se televizních soutěží, pracovala na nových písních a plánovala koncerty. Tyto comebacky však byly často přerušovány dalšími osobními krizemi.
Poslední roky a tragický konec
Poslední roky života Ivety Bartošové byly naplněny utrpením a zápasem s vlastními démony. Čelila finančním potížím, zdravotním komplikacím a neustálému tlaku ze strany médií. Její duševní stav se zhoršoval, přestože se snažila hledat odbornou pomoc.
Zlomovým okamžikem, který otřásl celou českou veřejností, se stal 29. duben 2014, kdy Iveta Bartošová spáchala sebevraždu skokem pod vlak v Praze-Uhříněvsi. Je bolestnou ironií osudu, že zemřela podobným způsobem jako její první láska Petr Sepeši, který rovněž zahynul při střetu s vlakem. Shodou okolností zemřela den po narozeninách svého manžela Josefa Rychtáře. Bylo jí pouhých 48 let.
Tato tragická událost vyvolala v České republice vlnu zármutku a zároveň diskuzi o etice mediálního pokrytí osobních problémů veřejně známých osobností. Mnoho lidí se ptalo, zda bulvární média nenají podíl na jejím tragickém konci.
Pohřeb Ivety Bartošové se konal 5. května 2014 v kostele sv. Markéty v Břevnovském klášteře v Praze a stal se veřejnou událostí. Tisíce fanoušků přišly dát poslední sbohem zpěvačce, která byla téměř tři desetiletí součástí české popové scény. Bylo to dojemné rozloučení s výjimečnou umělkyní, jejíž život skončil příliš brzy.
Odkaz a vzpomínky
I po smrti zůstává Iveta Bartošová významnou postavou české popové kultury. Její písně jsou nadále hrány v rádiích a její příběh inspiroval několik dokumentárních filmů a knih. V roce 2022 byl uveden seriál „Iveta“, který dramatizoval její život a snažil se zachytit jak její umělecké úspěchy, tak osobní trápení.
Mnozí kolegové z branže na ni vzpomínají jako na výjimečný talent s jedinečným hlasem a charismatem. Byla známá svým jedinečným hlasem a něžným vzhledem, což jí vyneslo status idolu celé jedné generace. Zároveň je její příběh připomínkou stinných stránek slávy a důležitosti duševního zdraví. Její životní příběh je často uváděn jako příklad ničivých dopadů závislostí a psychických problémů.
Pro fanoušky zůstává Iveta symbolem divokých a emotivních 90. let, kdy se česká společnost a kultura transformovaly po pádu komunistického režimu. Její písně evokují nostalgii a jsou spojeny s důležitými vzpomínkami mnoha lidí, kteří s její hudbou vyrůstali.
Její píseň „Tři oříšky“ se stala symbolem české popmusic a nadále zůstává jednou z nejoblíbenějších českých popových skladeb všech dob. Když ji dnes slyšíme, cítíme nejen krásu melodie, ale i jistou melancholii nad osudem její interpretky.
Iveta Bartošová zanechala rozporuplný, ale nezapomenutelný odkaz – jako talentovaná zpěvačka, která zároveň platila daň za svou slávu. Její příběh reflektuje temnější stránku showbyznysu i lidské zranitelnosti. Byla to žena mnoha tváří – zářivá hvězda, milující matka, křehká duše bojující s vlastními démony.
Diskografie
Studiová alba
- Knoflíky lásky (1985) – s Petrem Sepéšim
- I. B. (1986)
- Blízko nás (1987)
- Natur (1989)
- Ráda se toulám (1990)
- Václavák (1993)
- Malé bílé cosi (1994)
- Čekám svůj den (1996)
- Tobě (1997)
- Ve jménu lásky (1999)
- Jedna jediná (2000)
- Dráhy hvězd... po kterých se chodí bosý (2003)
- 22 (2008)
- Když ticho zpívá (2013)
Kompilace
- The Best Of (1997)
- Gold (1999)
- Platinum Collection (2006)
- Platinum Collection II (2009)
- Iveta Bartošová a Petr Sepéši - Největší hity (2014)
Významná ocenění a úspěchy
- Zlatý slavík v kategorii zpěvačka (1986, 1990, 1991)
- Cena TýTý v kategorii zpěvák (1997)
- Účast v soutěži Eurovize (1992)
- Ocenění za celoživotní přínos české populární hudbě (in memoriam)
Zajímavosti z jejího života
- Původně chtěla studovat medicínu, ale hudební kariéra ji odvedla jiným směrem.
- Její první veřejné vystoupení se odehrálo již v šesti letech.
- Její jméno "Iveta" bylo v 80. letech díky její popularitě jedním z nejčastěji dávaných dívčích jmen v Československu.
- Měla velkou lásku ke zvířatům a podporovala několik útulků.
- V roce 2010 vydala autobiografickou knihu "Nekonečný příběh lásky".
- Nahrála duety s mnoha významnými českými interprety, včetně Karla Gotta a Daniela Hůlky.
- Byla známá svou charitativní činností, zejména na podporu dětí a opuštěných zvířat.
- Píseň "Tři oříšky" měla původně zpívat Leona Machálková, ale nakonec ji Karel Svoboda svěřil Ivetě.
- Stejně jako její první láska Petr Sepeši zemřela Iveta po střetu s vlakem, což je tragická paralela jejich osudů.
Iveta Bartošová zůstává v našich srdcích jako výjimečná umělkyně s nezaměnitelným hlasem a pohnutým osudem. Její písně přinášejí radost i po letech, zatímco její životní příběh nám připomíná, jak křehký může být lidský život navzdory slávě a uznání. Její odkaz bude žít dál nejen v její hudbě, ale i v srdcích všech, kterých se její příběh dotkl.
Zdroje:
