Článek
V roce 1982 nikdo nepředpokládal, že by mezi Velkou Británií a Argentinou mohl vypuknout válečný konflikt. Přesto se 2. dubna 1982 argentinské jednotky vylodily na Falklandských ostrovech, území pod britskou správou, a zahájily tím 74denní konflikt, který si vyžádal stovky životů a zásadně ovlivnil politickou situaci v obou zemích.
Konflikt, který nikdo nevyhlásil
Co dělá válku o Falklandy tak zvláštní, je fakt, že ani jedna ze stran formálně nevyhlásila válečný stav. Argentina označovala svou akci za „znovuzískání“ vlastního území, které nazývá Malvíny a považuje za součást svého historického dědictví po Španělsku. Británie zase hovořila o „operaci na osvobození“ svého zámořského území. Absence formálního vyhlášení války však nijak nezmírnila intenzitu bojů.
První jiskrou, která zažehla celý konflikt, bylo vylodění argentinských „sběračů kovového odpadu“ na ostrově Jižní Georgie 19. března 1982. Tato zdánlivě civilní skupina vztyčila argentinskou vlajku, což vedlo k diplomatické roztržce. Plnohodnotná invaze přišla 2. dubna, kdy argentinské speciální jednotky obsadily hlavní město Port Stanley a zajaly britskou posádku čítající pouhých 68 mariňáků.
Železná lady a její rozhodná odpověď
Margaret Thatcherová, britská premiérka přezdívaná „Železná lady“, reagovala na argentinskou invazi nečekaně rázně. V době, kdy Británie procházela ekonomickou krizí a její mezinárodní prestiž byla na ústupu, mnoho pozorovatelů očekávalo spíše diplomatické řešení.
„Diktátoři se nesmí nechat vyhrát,“ prohlásila Thatcherová a během pouhých 72 hodin od invaze byla v pohybu největší britská námořní operace od konce druhé světové války. Flotila téměř 130 lodí včetně dvou letadlových (HMS Hermes a HMS Invincible) zamířila na 13 000 kilometrů dlouhou cestu k jižnímu Atlantiku.
Kuriózní momenty konfliktu
Válka o Falklandy byla plná paradoxů a kuriózních momentů:
- Bomby, které nevybuchovaly: Mnohé z bomb shozených argentinským letectvem na britské lodě nevybuchly jednoduše proto, že byly shazovány z příliš malé výšky. Piloti létali nízko, aby se vyhnuli detekci, ale bomby pak neměly dostatek času na aktivaci zapalovačů.
- Nevyužitá argentinská letadlová loď: Argentina vlastnila jedinou letadlovou loď v regionu, ARA Veinticinco de Mayo, která mohla teoreticky změnit průběh konfliktu. Kvůli technickým problémům a obavám z britských ponorek však zůstala po většinu konfliktu v přístavu.
- Chybná predikce: Britští stratégové předpokládali, že mobilizace největší flotily od druhé světové války odradí Argentinu od dalšího odporu a konflikt skončí bez větších bojů. Mýlili se.
- HMS Sheffield: Britský torpédoborec byl potopen raketou Exocet vystřelenou z argentinského letounu, přičemž kuriózní je, že raketa samotná vůbec neexplodovala – loď zničil požár vzniklý po nárazu.
Krize u Bluff Cove: dramatický okamžik války
Jedním z nejdramatičtějších momentů konfliktu byl argentinský letecký útok na britské transportní lodě u zálivu Bluff Cove 8. června 1982. V té době probíhalo vyloďování vojáků 5. pěší brigády z lodí RFA Sir Galahad a RFA Sir Tristram. Argentina vyslala 14 letadel k útoku, přičemž několik z nich muselo kvůli technickým problémům misi přerušit.
Argentinské letouny však zasáhly obě lodě, způsobily ničivé požáry a zabily 48 britských vojáků, většinou z jednotky velšské gardy. Paradoxně, bomby, které zasáhly Sir Tristram, nevybuchly, ale požár na lodi přesto způsobil značné škody.
Tento incident, známý jako „tragédie u Bluff Cove“, představoval nejkrvavější jednorázovou ztrátu britských sil během celého konfliktu a mohl způsobit politickou krizi pro Thatcherovou. Místo toho však vyvolal vlnu patriotismu a odhodlání konflikt dokončit.
Technologický souboj
Válka o Falklandy byla také střetem technologií:
- Argentinské letouny Super Étendard vybavené francouzskými raketami Exocet představovaly největší hrozbu pro britskou flotilu. Britové byli tak zoufalí, že se pokoušeli prostřednictvím tajných služeb vykoupit všechny dostupné rakety Exocet na mezinárodním trhu.
- Britské letouny Sea Harrier se staly ikonou konfliktu. Tyto stroje se schopností vertikálního vzletu a přistání prokázaly překvapivou účinnost proti modernějším argentinským stíhacím letounům.
- Obě strany nasadily průzkumná letadla Hercules C-130, ale zatímco argentinské stroje operovaly z kontinentálních základen, Britové využívali složitý systém tankování ve vzduchu, aby překonali ohromné vzdálenosti.
Důsledky konfliktu
Pro Argentinu znamenala porážka ve válce o Falklandy dalekosáhlé důsledky. Vojenská junta generála Leopolda Galtieriho, která se chopila moci v roce 1976 a byla zodpovědná za „špinavou válku“ proti politickým oponentům, ztratila veškerou legitimitu. Do roku 1983 se Argentina vrátila k demokracii, když ve svobodných volbách zvítězil Raúl Alfonsín.
Pro Velkou Británii a konkrétně pro Margaret Thatcherovou znamenalo vítězství obrovský politický kapitál. Když v roce 1983 vyhlásila předčasné volby, drtivě zvítězila, částečně díky patriotickému vzepětí vyvolanému úspěchem ve válce o Falklandy. Její pozice Železné lady byla potvrzena a mohla pokračovat ve svých kontroverzních ekonomických reformách.
Z geopolitického hlediska konflikt ukázal limity mezinárodních organizací. Rada bezpečnosti OSN sice rychle přijala rezoluci požadující stažení argentinských sil, ale bez přímých nástrojů na vynucení této rezoluce. Organizace amerických států se postavila spíše na stranu Argentiny, zatímco Evropské hospodářské společenství (předchůdce EU) podpořilo Británii.
Neukončený příběh
I přes britské vítězství zůstává spor o Falklandy/Malvíny nedořešen. V roce 2013 proběhlo na ostrovech referendum, v němž se 99,8 % obyvatel vyslovilo pro setrvání pod britskou správou. Argentina však výsledky neuznává a trvá na svých historických nárocích.
Co je fascinující, v roce 2016 se obě země dohodly na obnovení přímých letů mezi Falklandy a argentinskou pevninou a na spolupráci při průzkumu ropných ložisek v okolních vodách. Dohoda byla označena za novou kapitolu ve vztazích mezi oběma zeměmi.
Válka o Falklandy tak zůstává příkladem konfliktu, který formálně nikdy nebyl válkou, přesto měl zásadní dopad na zúčastněné strany. Od jejího začátku dnes uplynulo přesně 43 let a její odkaz přetrvává v národním vědomí obou zemí - jako připomínka toho, jak rychle může diplomatický spor přerůst v otevřený konflikt, a to i mezi zeměmi, které by se na první pohled zdály jako nepravděpodobní protivníci.
Zdroje:
