Článek
Jaroslav Dobeš, známý jako Guru Jára, se narodil v Příbrami v lednu 1971. Krátce po té, co dosáhl osmnácti let, rozhodl se emigrovat z České republiky do Itálie, protože tehdejší komunistický režim mu neumožňoval studovat duchovní nauky v plné šíři. V té době byl aktivním horolezcem, a tak se usadil v horách, kde meditoval celé dny a týdny a měsíce žil jako poustevník. Po čase ho na ulici oslovil mnich a jeho zásluhou začal J. Dobeš studovat duchovní nauky a umění v klášterech Vatikánu. Odtud pak vedla jeho cesta dál do Tibetu a dalších míst.
Tento příběh vyprávěl Guru Jára nejen na svých seminářích, ale podrobně ho popsal i v autobiografickém románu Stigmata karmy.
Osvícení mezi kapkami deště
Po té, co několik let meditoval na řadě posvátných míst v Evropě i Asii, v tibetských klášterech i v Himalájích, horách v Turecku i Egyptě a na dalších místech, dosáhl v Italském městečku Arco plného osvícení u studny kryté stříškou, ke které si místní lidé chodili pro vodu. Pršelo a on čekal na autobus, kterým chtěl pokračovat v cestě do do dalšího místa. A tu chvíli se to stalo. Tak to alespoň popsal ve svém autobiografickém románu. Došlo k tomu 1. května 1992, v jeho 21 letech. Tímto realizoval první ze dvou hlavních duchovních cest, cestu asketickou, o jaké často mluvil např. i známý český mystik Eduard Tomáš na svých přednáškách pro veřejnost.
Duchovní učitelé Guru Járy pak vedli jeho další kroky tak, aby mohl realizovat i druhou z obou hlavních duchovních cest, cestu tantrickou, jejímž vrcholem je dosažení Nirvány a tzv. staroegyptské Zasvěcení.
Zasvěcení v Menkaurově pyramidě
K tomuto zasvěcení došlo v noci 29. srpna 1995 v Egyptě, v Menkaurově (Mykerínově) pyramidě v Gíze. Co se dělo v tu noc, popsal v jedné ze svých knih z edice Poetrie jako fantasy příběh. Když se nechal večer zavřít v pyramidě, věděl, že dojde k velmi hlubokému prověření jeho lidského charakteru a že zemře do tří let, pokud je v jeho charakteru jen smítko „nečistoty“.
Já osobně, stejně jako stovky dalších účastníků seminářů Guru Járy, jsem zažila, jak v pozvánkách v podobě dopisů posílaných poštou stálo: „Pokud budu naživu, sejdeme se v tento den na této adrese.“ Psal se rok 1998 a internet byl ještě velkou neznámou, stejně jako maily nebo mobily. Pozvánky jsme dostávali v podobě dopisů doručovaných do poštovních schránek.
Pokud budu naživu…
Když jsem se na semináři pro zhruba stovku zájemců zeptala, proč píše „pokud budu naživu“, odpověděl: „Noc v pyramidě mě může stát život. Vím, že do tří let od noci v pyramidě, mě silné energie přítomné v tu dobu uvnitř pyramidy mohou zabít. První rok jsem se tomu smál. Druhý rok jsem se bál. Třetí rok se jen modlím.“
Dobře si pamatuji, jak moc mě tato slova šokovala. Fakt, že někdo je ochoten riskovat svůj vlastní, mladý život kvůli druhým lidem. Z lásky k lidem a možnosti pracovat s lidmi v dokonalé čistotě každého vyřčeného slova i s dokonalou čistotou každé myšlenky, která se objeví v hlavě, riskovat vlastní život. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala. A to jsem jako tehdejší reportérka Mf Dnes mapovala ezoterickou scénu a vzhledem k mým schopnostem vnímat energie odhalovala šarlatány a hledala skutečné duchovní mistry. Ale ani Eduard Tomáš a jeho žena Míla, kteří v té době patřili k nejuznávanějším a vlastně jediným skutečným duchovním mistrům přednášejícím v češtině, a s kterými byl Guru Jára ve velmi blízkém vztahu, takovou oběť nepodstoupili. Nebo se o ní alespoň nikdy veřejně nezmínili. Pokud něco podobného prožili, zůstalo to navždy jejich tajemstvím.
Fakt, že Guru Jára jako mladý muž riskoval z lásky k lidem svůj život, mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla začít důsledně mapovat jeho práci s lidmi. Dělala jsem to desítky let a vše, co zde píšu, jsem osobně slyšela od Guru Járy na seminářích i dalších setkáních s ním. Nic z toho, co zde píšu, není odněkud vyčteno nebo přejato „z druhé ruky“. Vše je moje osobní zkušenost.
Chtěl jen cestovat
Po dosažení Nirvány a staroegyptského Zasvěcení v Menkaurově pyramidě chtěl Guru Jára cestovat a poznávat svět jako putující mnich, který smí spát na jednom místě maximálně dvě noci.
„Nechtěl jsem učit, chtěl jsem cestovat, poznávat země, kultury, lidi a v každé zemi pobýt maximálně dva měsíce. Moji učitelé mě ale přinutili, abych se této představy vzdal a začal učit. Proto jsem se vrátil do České republiky. Dostal jsem od mých učitelů na výběr jen čtyři destinace na planetě Zemi, kde smím dlouhodobě pracovat. Jednou z nich byla Morava. Ne Čechy, ale Morava. A Moravu jsem si nakonec vybral. Proto jsem tady s vámi.“
Ašrámy v Nepálu, Thajsku, Filipínách
Dalšími destinacemi byl Nepál, Thajsko a Filipíny. Tam postupně od roku 2007, kdy natrvalo opustil Českou republiku a žil už jen v zahraničí, vybudoval svoje ašrámy (kláštery), do kterých za ním jezdili zájemci z celého světa. A to včetně velmi známých osobností. Nejmladším z ašrámů je ten na Filipínách, založený v lednu 2011.
Poslední, čtvrtá, destinace zatím musí zůstat tajemstvím.
A co Guru Jára učil na svých seminářích v České republice? V podstatě totéž, co učí Jeho svatost Dalajláma. Jen pomocí moderních postupů a způsobem odpovídajícím potřebám moderního člověka. Učil různé druhy meditací, modlitby, rituály, prostě vše, co spadá do tzv. tantry pravé ruky. Dodnes si pamatuji, jak nám při jednom ze seminářů srozumitelným způsobem vysvětlil podstatu nejznámější křesťanské modlitby známé pod názvem Otčenáš. Jak mě s touto modlitbou smířil, rozpustil moje předsudky k ní a umožnil mi praktikovat ji, za což jsem mu tehdy byla velmi vděčná. Smířil mě i s nahotou mistra Ježíšem z Nazaretu na kříži v každém kostele, která mě odpuzovala i děsila zároveň. A kterou jsem nemohla pochopit, když věřící vstupující do kostela nesmějí mít ani odhalená ramena, natož mít na sobě krátké sukně nebo kalhoty odhalující kolena.
Tantra levé ruky jako vzácnost
Tantru levé ruky, tj. principy a pravidla posvátné erotiky vyučoval velmi výjimečně a pouze teoreticky. Tantra levé ruky v jeho výuce tvořila jen asi pět procent všech předávaných nauk.
Fakt o tom, kdo je skutečně Guru Jára, jaký je jeho osobní příběh, znám velmi mnoho. Nelze je vtěsnat do jednoho krátkého článku. Budu vám tedy jeho příběh tak, jak jsem ho měla možnost sledovat já osobně, vyprávět postupně. Dosud totiž o Guru Járovi píšou jen lidé, kteří ho nikdy osobně neviděli, nikdy ho nezažili při práci a pouze si o něm vytvářejí svoje domněnky ve stylu „podle sebe soudím tebe“. Já vám nabídnu zprávu jen o tom, co jsem zažila já osobně.
