Článek
Mám ráda adventní čas a tradice s ním spojené. Ať už ty křesťanské v podobě modliteb a společného setkávání se v kostelích nebo na farnostech, nebo ty rodinné, přátelské, sousedské. Mám ráda i předvánoční trhy. Hlavně ty, na kterých hraje hudba. Ale ne ledajaká hudba, musejí to být koledy, pastorely nebo vánoční mše Jakuba Jana Ryby. A když koledy navíc zpívají děti, moje srdce plesá a vznáší se nad vším tím mumrajem, který vládne dole kolem stánků s všelijakým zbožím.
Každý rok si chodím přičichnout k vánoční atmosféře na vánoční trhy. V Praze jejich je hned několik a já je obejdu poctivě všechny. Každý totiž má svoje specifické kouzlo. Každý se něčím podobá těm ostatním a přitom se současně něčím liší. Výzdobou stánků, druhy zboží, vůní. Někde převládá vůně hřebíčku a skořice ze svařeného vína, jinde spálený olej z bramborových spirál nebo tuk z opékaných klobás.
Trhy na Staroměstském náměstí v Praze jsou kouzelné
Na Staroměstském náměstí je největší vánoční trh a jeho kouzlo je jedinečné. Každý rok tento trh provázejí i určité nadstandardní „atrakce“ v podobě neobvyklé výzdoby. Letos to je například veliká zlatá perla s malými barevnými perlami uvnitř. Co má symbolizovat, nevím, ale líbí se mi.
To, co se mi nelíbí, jsou způsoby některých lidí, jak si vydělat peníze a zneužít k tomu vánoční zvyky a hřejivé vnitřní naladění lidí.
Fakt, že v den svátku sv. Mikuláše, se skupiny náctiletých snaží vydělat si peníze nabídkou, že v přestrojení za Mikuláše, Anděla a Čerta přijdou k vám domů a sehrají pro vaše děti nadílku, mě nijak nepřekvapuje. Jejich kostýmy v poslední době už docela ano. Vídávám je na sídlištích, jak se snaží za jeden večer oběhnout, a hlavně zkasírovat, co nejvíc rodin. Kostýmy jsou tak amatérské a ošuntělé, až to bije od očí. Zvlášť, když má Mikuláš ke kostýmu světce obuté tmavé, vojenské boty. A anděl má pod nosem klidně tmavý knírek a na bradě strniště, protože se dotyčný mladý muž, převlečený za anděla, nechtěl holit. Dívku pro roli anděla asi ta trojice podivně oblečených mládenců nenašla.
Z Celetné rovnou pod vánoční strom
Kostýmy čerta a Mikuláše, které jsem před pár dny zahlédla na konci Celetné ulice, jak míří na Staroměstské náměstí, taky nevypadaly nijak úchvatně. To, co mě zaujalo, bylo hlavně to, že už bylo docela dost dní po svátku sv. Mikuláše, odpoledne, a čert sem tam nabízel malým dětem, které míjel, lízátko. Dětem ve věku tak pět, šest let. Děti se odtahovaly, odvracely a volaly na rodiče. Čert evidentně nevnímal, že se ho děti bojí.
Měl tak černý obličej, že když promluvil a odkryl ústa, vypadal skutečně ďábelsky. Navíc podle tradice čert děti má strašit, aby nezlobily, ne jim rozdávat sladkosti. To je úkol Mikuláše. Ten ale šel vedle čerta s košíkem v ruce zcela bez zájmu o děti, které míjel. Proč, to jsem pochopila až o něco později. Až na Staroměstském náměstí, kde převlečení pánové zaujali strategickou pozici hned u paty vánočního stromu. Ukázalo se, že Mikuláš nemá v košíku sladkosti pro děti, ale košík má na to, aby mu do něj kolemjdoucí házeli peníze.
Dávno po svátku sv. Mikuláše chtěli mladíci po lidech peníze za to, že se převlékli do kostýmu světce a pekelníka
Nevím proč tito dva mladíci, snad dokonce bratři, podle toho, jak se k sobě chovali, si mysleli, že jim někdo bude platit za jejich podivné chování na vánočních trzích v běžný, všední den. Jejich kostýmy postrádaly nápaditost provedení i kvalitu. Čert navíc svým přespříliš černým obličejem děsil i dospělé, natož děti. A Mikuláš se svým výrazně nalíčeným obličejem, širokým pruhem bleděmodrých očních stínů a dalšími výraznými detaily líčení očí, řas i celého obličeje, mi připomínal spíše drag qeen po noční směně, než světce. Zjevná únava a podivně nepřítomný pohled mladíka v mikulášském převleku k takové myšlence provokovaly.
Jestli to oba, kdoví jestli vůbec plnoletí, mladíci vymysleli přímo vlastní hlavou, nebo pod vlivem nepovolených látek ovlivňujících psychiku, nevím. Mikuláš každopádně vypadal jako by měl kocovinu nebo spíš „dojezd“ nějaké divné látky. Choval se zmateně, měl nepřítomný pohled a jen se nechal vláčet čertem z místa na místo a zůstal stát tam, kam ho čert postavil. Nemluvil. Nijak nereagoval na lidi kolem něho. To za oba dělal čert.
Když neplatíš, nefoť
Jejich chování mi přišlo tak divné, že jsem se rozhodla si je vyfotografovat. Co když to jsou převlečení kapsáři a fotodokumentace pomůže při jejich odhalení, pomyslela jsem si. Možná si řeknete, že se moc dívám na televizní zpravodajství plné všelijakých podvodníků a „šmejdů“, kterým jde jen o to okrást jiné lidi, a podezřívám i slušné lidi. A možná máte pravdu. No prostě jsem si je vyfotografovala jen pro případ, že by to bylo potřeba. Rozhodně ne proto, že by se mi líbili, nebo bych jejich fotkou chtěla potěšit nějaké dítě týden po Mikuláši.
„Když neplatíš, tak nefoť, babo,“ uslyšela jsem čerta. Díval se na mě a zjevně byl naštvaný. Lidé kolem mě ztuhli a čekali, jak zareaguji. „Napíšu o vás článek“, odpověděla jsem a odešla. Když jsem se za nějaký čas vracela kolem cestou nazpět, už u vánočního stromu nebyli. Ani nikde v dohledu. Možná přiletěl anděl a vyřídil si to s oběma.
Ještě že ty krásné andílky, nebeské pomocníky, máme. Aleluja.
