Článek
Věříte na zázraky? Já ano. Zejména v době, kdy ve vzduchu voní Vánoce a vše, co k nim patří. Třeba vůně jehličí stromků schoulených v ohradách a připravených, aby přinesly vůni lesa až k vám domů, do bytu. A taky vůně lepkavé smůly, která vás chytne za prsty, rukávy, nebo jakoukoliv látku, když se přiblížíte k její kapce na kmeni vánočního stromku, a drží a drží a drží se vás tak silně, jak to dokáže jen ona. Zbavit se jí z rukou i oblečení je jedno velké dobrodružství. Ale nádherně voňavé dobrodružství.
Jmelí je to jediné, co venku kvete o Vánocích
A k Vánocům a době adventní také neodmyslitelně patří jmelí. Moje maminka kupovala každoročně zlaté. Prý přinese bohatství do rodiny. Já mám raději zelené s bílými kuličkami mezi zelenými lístky. Rostlo mi mnoho let na zahradě. Na jabloni. Strom sice nebyl nijak zvlášť nadšený ze svého „spolubydlícího“, ale protože se jednalo o starý strom s už nepříliš kvalitními plody, nechávali jsme strom i jmelí jejich společnému osudu. Jen jednou ročně jsme jmelí očesali, vyzdobili jím náš dům a zbytek rozdali sousedům a přátelům.
Bez bílých kuliček to není to pravé
Rok co rok jsem vyhlížela, kdy už se objeví malé bílé kuličky na zelených větvičkách jmelí. Obvykle to vyšlo jen tak tak před Štědrým dnem. Někdy den, dva, někdy celý týden. Jeden rok „dozrálo“ jmelí až na Silvestra. Proč, netuším. Jen vím, že jmelí musí mít bílé kuličky, aby přinášelo nejen zdraví, ale také šťastnou budoucnost. Čím víc kuliček, podobných perlám, tím lépe.
Všechny květiny spí venku o Vánocích zimním spánkem
Jmelí bylo celé roky to jediné, co jsem v zimě sledovala na zahradě, pokud jde o rostliny, květiny, keře. Proč? Protože stromy, keře i květiny v době adventu už dávno spaly zimním spánkem. A často už i dlouho před svátkem Dušiček. Všechno zelené zmizelo v propadlišti času a zbyly jen hnědé větvičky a tmavá hlína na záhonech. Všechny síla, jarní zeleň a ozvěna barevných květů se stáhly někam hluboko pod zem, kde tiše snily sny o dalším jaru plném motýlů a horkém létu, ve kterém budou zrát jejich semena.
Tajemná, chráněná zákoutí mezi domy
Když jsem se přestěhovala do Prahy, povšimla jsem si jedné zajímavé zvláštnosti. Na sídlištích, mezi paneláky, se objevovala malá zákoutí, ve kterých kvetly ještě dlouho do zimy chryzantémy. Někde i o Vánocích a některé květy dokonce dokázaly přežít i nějaký čas pod sněhem.
Na posečených trávnících se sem tam objevovaly i v zimě drobounké sedmikrásky. Obvykle na malých kusech trávníků, které se mírně svažovaly na jih a toto místo sluneční paprsky i v zimě ohřívaly o něco víc než ostatní části travnaté plochy. Stačilo několik slunečných dnů a pár stupňů nad nulou a hned se objevily jejich něžné, bílé hlavičky. To, co jsem uviděla včera, mi ale vyrazilo dech.
Maceška to nebyla
Na malém záhonku před panelákem jsem se zadívala na dosud kvetoucí drobné chryzantémy. Už měly jen pár kvítků, ale dosud stále jasně žlutých. Zářily do daleka. A to přilákalo moji pozornost. Skláněla jsem se nad záhonkem, který byl ještě plný zelených listů jiných květin, které tu rostly během roku. V tom jsem si povšimla drobného, modře fialového kvítku. Že by nějaká malinká maceška? Jedna velká, sametově modrá, stále ještě kvetla asi o metr dál.
Fialku jsem o Vánocích na záhonu viděla poprvé v životě
Ne, nebyla to maceška. Dívala jsem se na fialku. Ano, FIALKU. Nemohla jsem uvěřit svým očím. A kousek dál, mezi kameny jsem uviděla ještě jednu. Vánoční zázrak. Zázrak přírody, která dokáže vždy překvapit něčím kouzelným, krásným, nečekaným.
Nikdy jsem nic takového neviděla za celý svůj život. Fialky jsou křehké a jemné a mnohem citlivější na chlad než třeba sněženky a bledule. Čekají každý rok docela dlouho, než se objeví v trávnících nebo záhonech. Vidět fialku o Vánocích bylo pro mě jak z jiného světa. Jako sen. Krásný sen.
Díky, podivuhodná přírodo, za ten zázrak
Díky za tu krásu, mocná přírodo. A za to překvapení. Připadala jsem si chvilku jako Maruška z pohádky, kterou zlá macecha poslala v zimě pro fialky. Dívce z pohádky pomohl jeden z dvanácti tajemných mágů, Měsíčků. Mě nepomáhala žádná pohádková postava. A nikdo mě pro fialky neposlal. Přesto jsem je našla. Kouzelnou náhodou. Jak pohádkové. Jak zázračné.
Přeji vám, abyste i vy prožili podobná nečekaná a kouzelná setkání s něčím, co vám udělá radost, rozsvítí vaše srdce a potěší duši.
Krásné Vánoce plné zázraků, milí přátelé, přeji vám všem.
