Článek
Malé stádečko oveček a skupina bílých koz pasoucích za šťavnatém pažitu jen pár kroků od asfaltové silnice lemující jedno z pražských sídlišť. Z jedné strany silnice vysoké paneláky, z druhé podivuhodný areál plný domácích zvířat, stromů, rostlin a nejrůznějších malých živočichů. Vedle koz a oveček v ohraničeném výběhu i dvě přežvykující, ochočené krávy. Matka Jitka s dcerou Jahodou. Absurdní představa? Ne, krásná realita podivuhodného přírodního areálu o velikosti zhruba deseti hektarů, který obklopuje starobylé budovy statku, jejichž historie sahá údajně až někam do středověku. Tato kouzelná přírodní oáza klidu, míru a spokojených domácích zvířat, kterým nehrozí, že skončí na pekáči nebo v hrnci, se jmenuje Toulcův dvůr. A najdete ji v pražské čtvrti Hostivař.
Archa Noemova
Toulcův dvůr slouží jako centrum ekologické výchovy. Není tedy divu, že se zde zapojili do projektu s názvem Archa Noemova, který se snaží o zachování genofondu původních českých plemen drůbeže, králíků, koz, ovcí, prasete, skotu, koní a včel. Všechna zvířata jsou chovatelsky kvalitní, účastní se výstav a jsou zařazena do kontroly užitkovosti.
Ovce a kozy se pásly ve výbězích na louce, která je jen pár kroků od nedalekého sídliště. Přesto jsem domy téměř neviděla přes hradbu vysokých stromů. Husu s houserem, a už trošku odrostlými housaty, jsem potkala na cestě lemující pozemek mateřské školky, která funguje uvnitř Toulcova dvora. Rodiče housátek byli ostražití, a když jsem se přiblížila na nějaké dva metry, zvolna se všichni odkolébali dál od cesty do bezpečí pod vysokými stromy.
Jitka je nejcennější
Jedním z geneticky nejcennějších zvířat nejen v celém Toulcově dvoře, ale i v celé České republice je Jitka. Kráva. Česká červinka. Je to matka plemenných býků plemene českých červinek a na to, že jí letos bude už 22 let, vypadá báječně. Společnost ve výběhu jí dělá její dcera Jahoda, která je o dost statnější než její maminka. Když jsem se po delší době na ně zase přišla podívat, vzpomněla jsem si na veselou příhodu, kterou jsem před časem s Jitkou zažila.
Ty krávo, tak už se pohni
Jedna z budov v Toulcově dvoře slouží jako ubytovna. Když jsem tu spala, měla jsem možnost se projít zahradou dříve než běžní návštěvníci. Šla jsem ráno pomalu po svažující se cestě, která se stáčela do oblouku za vysoký plot, přes který jsem neviděla. Všude bylo ticho, jen ptáci zpívali, šuměly stromy, bzučely včeličky a další mrňaví okřídlení tvorečkové. Jaké bylo tedy moje překvapení, když jsem uslyšela z místa, kam jsem neviděla, silný mužský hlas, jak hodně naštvaně křičí: „Jitko, ty krávo, tak už se pohni! Dělej. Pohni se.“ Zoufalství v hlase se stupňovalo.
Zarazila mě představa, že nějaký muž takhle křičí na dívku. Přidala jsem do kroku a za chvíli jsem uviděla scénku, která mě rozesmála. Jitka nebyla žena, ale opravdová, živá, veliká a krásná kráva. Stála na cestě vedoucí k sadu a výběhům ovcí, koz a skotu. Stála a nechtěla se hnout z místa. Zoufalý mladík se opíral dlaněmi napřažených rukou o Jitčin rozložitý zadek a snažil se ji přimět, aby se dala do kroku. Nohy se mu tou námahou smekaly a podklouzávaly. Vypadal, jako by se snažil roztlačit lokomotivu. Jeho zoufalství bylo ta husté, že by se dalo krájet.
Pleskněte ji po zadku
Když mě uviděl a uvědomil si, že jsem ho slyšela, zčervenal v obličeji studem. „Musím ji odvést na pastvu a ona se nechce hnout z místa,“ řekl směrem ke mně. „Už si s ní nevím rady. Je někdy hrozně tvrdohlavá.“ „Můžu vám nějak pomoci?“ Hned jak mi z pusy vyletěla tato věta, uvědomila jsem si, jak bláznivě a nevhodně zní od někoho v sukni a lodičkách s podpatkem. Od někoho, kdo krávu takhle zblízka viděl naposledy jako dítě. Vůbec by mě nenapadlo, že se mladík mojí nabídky chytne a o pomoc požádá. Nejdříve na mě chvíli překvapeně zíral a evidentně přemýšlel, jak bych mu asi mohla v tom na farmu naprosto nevhodném oblečení, a hlavně obutí být platná. Pak ho to ale napadlo. „Pojďte sem. Stoupněte si zboku vedle mě a položte svoji ruku na její zadek vedle mojí ruky,“ začal mi říkat, co mám udělat. „Já pak ruku zvednu, ale ona bude vnímat dál vaši ruku a nezačne couvat, jako kdyby žádnou ruku na zadku necítila. Jen si dávejte pozor, aby vás nekopla. Postavte se ne za ni, ale vedle ní. Já pak půjdu dopředu k její hlavě a povzbudím ji k chůzi u její hlavy. Až vám řeknu, plesknete ji lehce po zadku. Snad se konečně pohne a já ji dostanu do výběhu, kam ji mám dovést.“ Jak řekl, tak se i stalo. Jitka, když ho uviděla u své hlavy, vydala se za ním. Ani jsem ji nemusela láskyplně plesknout. Stačilo jen, že moje ruka zapůsobila jako ruční brzda a zabránila Jitce v couvání z místa.
Jedinečný projekt
Noemova archa je v rámci České republiky jedinečný projekt. Nikde jinde nenajdete na jednom místě tolik druhů českých plemen hospodářských zvířat. Krásných, čisťounkých a spokojeně vypadajících zvířat. Nevěříte? Tak se tam zajděte podívat. Farma je otevřená denně. A počítejte s tím, že tu potkáte skupiny školáků i dětí z mateřinek. A že se tu budete cítit, i uprostřed velkoměsta, jako v ráji. A kdyby se některé ze zvířat a zvířátek dotklo vašeho srdce tak, jako Jitka toho mého, můžete se stát i jeho adoptivním rodičem.
