Článek
Mnoho z vás jistě sledovalo několik let trvající snahu Aničky Julie Slováčkové přeprat nemoc, která ji zasáhla poprvé už v jejích necelých dvaceti letech. Více než pět let trvající zápas o život Anička prohrála včera, 6. dubna, večer. A určitě nejsem sama, kdo si nyní pokládá otázku, proč musela zemřít tak mladá, přestože měla veškerou péči lékařů i podporu rodiny a také obrovského množství jejích fanoušků, kteří jí přáli jen to nejlepší a hlavně uzdravení.
Proč umírají malé děti a mladí lidé?
Názorů na velké PROČ umírají mladí lidé a děti, určitě bude mnoho. Někdo si řekne, že je to tragédie, a ty se prostě stávají, někdo v tom bude vidět zásah nevyzpytatelného osudu, jiný to, čemu se ve východních filozofiích a náboženstvích říká karma. A názorů na to, co to vlastně je ta tolik omílaná karma, najdete taky hodně. Úsloví „karma je zdarma“ poletuje od úst k ústům veřejností, internetem a zejména sociálními sítěmi, jako nějaký virus. Docela škodlivý virus. Proč škodlivý? Protože redukuje rozsáhlou nauku o karmických vztazích jednotlivce i celých skupin osob nebo dokonce etnik a národů na pouhý trest za nevhodné chování. Ale tak to rozhodně není.
Karma není trest
To, čemu se ve východních filozofiích a náboženstvích říká karma, je velmi rozsáhlá nauka, kterou si mnoho lidí zredukovalo na zákon akce a reakce, na čin a jeho následky jen v podobě jakéhosi trestu za nevhodné chování. Ale to není celá pravda, jen její část.
Ta důležitá část, která staví smrt mladých lidí a dětí do zcela jiného světla, není mezi veřejností běžně známá. Nenajdete ji v žádné z knih. Předává se pouze ústně z Mistra na žáka. Já měla to štěstí dostat se k této nauce v Asii, na mezinárodním kurzu velkého mistra Satja Babaji Jahra. A rozdělím se s vámi o tuto nauku na počest líbezné Aničky Slováčkové.
Nauka o karmě související s úmrtím dětí a mladých lidí do věku cca 30ti let, do doby, které astrologové říkají Saturnská revoluce, vychází z víry v reinkarnaci duší. Podle této víry se každá duše vrací do nového a nového vtělení tak dlouho, dokud po pádu jemnohmotné duše do hrubohmotného, fyzického těla, nedosáhne tzv. realizace a znovuobjevení svojí skutečné podstaty. Tato realizace, která se obvykle říká osvícení, odhalí člověku skutečnou pravdu o tom, jak funguje tento náš hmotný svět i všechny jeho jemnohmotné sféry, které většina lidí není schopná vnímat jinak, než ve snech nebo v kratičkých záblescích „vyššího“ poznání.
Cesta duše napříč životy má jediný cíl
Cesta duše k realizaci, dlouhá cesta mnoha a mnoha vtěleními, přináší i nebezpečí, že se novým vtělením nabalí na duši další karmická zátěž, která ji na této cestě posune zpět. A nesouvisí to pouze s tím, jak ctnostně nebo jinak tato duše žije. Důležité je především to, jaké má podmínky k naplnění úkolu, pro který se rozhodla znovu narodit. Pokud se změní situace, která byla v době narození dítěte, a duše nemůže realizovat svoje předsevzetí, dostane možnost odejít ze současného vtělení předčasně.
U malých dětí je to ještě trošku jinak-ty přišly jen na krátký čas dokončit lekci z předchozího vtělení a současně přinést rodičům a všem, kdo dítě znali, velmi hluboký prožitek, kterému se ve východních filozofiích říká „daršan smrti“. Je to hlubina, do které se vnímání člověka může dostat jen v tak emocionálně vypjaté chvíli, jakuo je odchod dítěte nebo mladého člověka z tohoto života od jiné reality.
Anička byla výjimečná duše
Anička Slováčková přišla jako překrásná duše, aby se dotkla našich srdcí, aby v nich zanechala velké množství lásky. A také odvahy postavil se těžkostem života. I moudrosti, jak zvládat extrémně náročnou životní situaci. Její příběh se dotkl nás všech. Stejně jako nevýslovné utrpení rodičů, bratra a všech, kteří ji milovali. Dala nám všem velký dar, jakého jsou schopné jen ty nejkrásnější duše.
Podle Tibetské knihy mrtvých nyní duše líbezné Aničky prochází tzv. bardy, v nichž se rozhoduje, jaké bude její další vtělení, nebo jestli najde „zkratku“, kterou se dá vystoupit z tzv. samsáry, tj z koloběhu opakovaných vtělení. První tři dny z celkově 49 dnů jsou nejdůležitější. Dopřejme proto duši Aničky klid a mluvme o ní jen v hezkém. A mysleme na ni jen s láskou a vděčností. Bez bolesti.
Království nebeské
A vy, kteří nevěříte v reinkarnaci, ale v království nebeské, o kterém mluvil Ježíš z Nazaretu, a v které věří jeho následovníci, si nevšímejte mých slov o karmě, ale přejte Aničce nebe a božskou lásku Kristovu. A pošlete k nebi modlitbu za její duši. Věřím v sílu modlitby a v té mojí jí budu přát, aby spočinula v láskyplném a pečujícím náručí toho největšího Světla ze všech světel všech vesmírů, co existují. Buď s Bohem, Aničko.
Všichni jsme na jedné lodi a každý s nás může po svém přát duši Aničky jen tu nejkrásnější novou realitu, do které právě vstoupila. Možná právě tím, že nás spojí v tichém usebrání a společném citu, který v nás probudila, v lásce a vzájemné podpoře místo hádek a rozepří, naplní duše Aničky svoje „vyšší“ poslání, pro které se narodila.
