Článek
Tvar věnce, kruh, symbolizuje stále se opakující cyklus života a také síly vytvářející soudržnost. Nevěříte? Tak se podívejte, jaký tvar vytvoří rtuť, když se rozlije na stůl nebo podlahu. Stáhne se do drobných, pohyblivých kuliček. A věneček ve tvaru kruhu je vlastně kulička, která už nedrží tak pevně pohromadě a je trochu placatá.
Právě pro ty síly soudržnosti se dával o Vánocích na stůl adventní věnec. Aby rodina držela pohromadě v době, kdy všichni prožívali náročné období chladu a často i hladu. Síla lásky spojující rodinu měla uchránit od smrti nebo neštěstí slabší členy rodiny.
Na hroby se dávají dodnes věnce ze stejného důvodu. Na znamení, že zemřelý je stále považován za člena rodiny a má i nadále její péči. Rodinný kruh.
Na Vánoce ano, na Velikonce ne
Nikdy se ale nedával na stůl ani na dveře věnec o Velikonocích. Je to v naprostém rozporu s tím, co představují svátky jara, s podstatou jarních sil. Ty se nestahují „dovnitř“ jako člověk v mrazu, který hledá a potřebuje teplo v uzavřené, vyhřáté místnosti. Jarní síly expandují směrem vzhůru, ze země ke slunci, ze semen ke světlu, z cibulek ven podobně, jako se musejí osvobodit ze skořápek vajíček kuřátka, aby mohla dál žít. Nejlépe vystihuje rozdíl mezi adventním, hřbitovním a velikonočním věncem umění feng shui. Adventní věnec svým tvarem představuje pouto, které „svazuje“ a drží pohromadě rodinu láskou. To stejné se týká i věnců pokládaných na hroby.
Jarní síly potřebují volnost k růstu, ne spoutání
O Velikonocích ale věnec představuje pevnou skořápku, která obaluje vajíčko, ve kterém začne vznikat kuřátko. Pokud kuře nebe jiné ptáčátko nedokáže skořápku svého vejce rozbít, zemře. Narodí se jedině tehdy, když ochranný kruh kolem sebe rozbije.
Síly jara jsou expanze, růst, odvaha, s kterou pampeliška dokáže prorazit asfalt, aby mohla natáhnout svoje lístečky i zlatavé tvářičky ke slunci. Bez slunečních paprsků není života. Proto nové rostlinky pouštějí ochranné schránky semen, cibulek a živočichové vajíčka všeho druhu.
Věnec o Velikonocích symbolizuje ne radost, ale utrpení a smrt
Pověsit si na dveře jako velikonoční výzdobu věnec, znamená, pověsit si na ně symbol uvěznění, nemožnosti dalšího růstu, smrti, dětí, které se nenarodí, snů, plánů a projektů, které zahynou dříve, než je někdo začne realizovat, podobně jako zahyne kuře ve vajíčku, jehož skořáku nedokázalo rozbít.
„Sundej ten věnec,“ řekla jsem kamarádce. „Přinesl by ti do života neštěstí a všechno, na čem dnes pracuješ a co si přeješ, aby rostlo a rozvíjelo se, by začalo hynout. A to jistě nechceš. Není to otázka tvojí víry v moje tvrzení. Je to šesti tisíci let prověřená zkušenost mistrů feng shui. I když nebudeš věřit tomu, co říkám, stejně se to stane. Podobně jako nemusíš věřit předpovědi počasí, že bude pršet, nevezmeš si deštník, a pak budeš celá mokrá. Chceš to riskovat? Klidně. Dělej, co chceš. Ale pak se nediv a nechoď si mi stěžovat, že máš těžký život.“
Kamarádka se na mě chvíli mračila, pak se dlouze dívala na věnec, a nakonec ho sundala se slovy, že na ní působil od začátku stejně nějak divně. Prodavačka jí ho prý doslova vnutila. „Co teď s ním?“ zvedla ke mně oči. „Přece ho nezahodím do popelnice. Vždyť je hezký.“
„Dones ho babičce a dědečkovi na hřbitov,“ usmála jsem se. „Udělá jim velkou radost.“ Kamarádka uložila věneček do bílé igelitky, v předsíni ho strčila do skříně a šla pro nás uvařit kávu. Ve tváři už neměla žádné mráčky a v očích jí svítilo sluníčko.
