Článek
Josefa Zímu jsem od dětství milovala jako prince Radovana v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele. Byl okouzlující, a navíc krásně zpíval. O jeho éře rock and roll pokusů prorazit jako zpěvák jsem tehdy nevěděla zhola nic. A pořad „Sejdeme se na Vlachovce“ valící do diváků a posluchačů balvany dechovky, jsem upřímně nesnášela. Asi jako většina mladých lidí.
Vím jen, že pan Zíma byl jako interpret dechovky velmi oblíbený, a to zejména u důchodců, ale to bylo asi tak všechno, co jsem věděla o jeho kariéře zpěváka. Jeho neuvěřitelnou vnitřní sílu a vztah k hudbě a zpěvu jsem si uvědomila teprve nedávno, když prošla médii zpráva o tom, že v 92 letech, jen pár dní po amputaci nohy, zpíval na pódiu jednoho pražského divadla. Neuvěřitelné. Každý jiný by asi byl rád, že leží v klidu ve zdravotnickém zařízení, kde o něho pečují odborníci, a ruch okolního světa zůstává za dveřmi jeho pokoje. Ne tak Pepíček Zíma, jak ho oslovovali jeho přátelé i fanoušci.
Říkala jsem si, kde se v něm bere ta síla a vitalita, s kterou dokáže i v tak pokročilém věku zpívat, a to dobře zpívat. Hlas je velmi křehký nástroj a po sedmdesátce většina zpěváků začne výrazně ztrácet původní barvu hlasu i schopnost čistě intonovat, laicky řečeno nezpívat falešně. To vám potvrdí každý profesionální zpěvák. Ostatně ti, co mají citlivý hudební sluch, to sami vnímají velmi dobře.
Taková nevídaná vitalita a současně velká kariéra a popularita ve společnosti prozrazuje přítomnost neobvykle silné duše v těle člověka. Zvláštní v tom nejhezčím smyslu slova. A takové duše si dobře vybírají, kdy se rozhodnou projít branou smrti na druhý břeh života. Datum úmrtí je totiž velmi důležité pro další vtělení. Tedy alespoň pro ty, kteří věří v reinkarnaci a nejen v jednorázovou propustku do života končící z hlediska věčnosti po jepičí epizodě lidského života v nebi nebo pekle.
Já věřím v putování duše mnoha životy, a proto mě hodně zajímalo, jestli jsou důležité také okolnosti smrti člověka. O zásadním vlivu doby a místa narození na kulisy osudu člověka asi nikdo nepochybuje. Astrologie je velmi populární nauka. Ale co kulisy smrti?
Ano, je velký rozdíl mezi tím, když se duše rozhodne přejít do jiné reality života na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě. Je to podobné, jako když vyjdete z domu do rozlehlé zahrady. Pokaždé vás venku bude čekat něco jiného. Odlišné květiny, málo nebo hodně hřející slunce, jiné vůně ve vzduchu apod.
Počasí v takové zahradě, a hlavně náročnost otevření prostoru za branou smrti, určují jednotlivá znamení zvěrokruhu, která znáte z astrologie. Každé z nich má specifické vlastnosti nejen pro život, charakter osobnosti člověka, ale také pro okolnosti jeho smrti.
Dávní mudrci, kteří dokázali vidět a vnímat více, než si kdo z nás dnes dokáže představit, rozpoznali kvalitu znamení Ryb, kterým právě teď pluje Slunce na nebi. Je spojeno s vodou a v okamžiku smrti se podobá plodové vodě, s kterou se miminka rodí na svět. Tato zvláštní, mystická voda přítomná v době znamení Ryb usnadňuje proplutí branou smrti a „znovuzrození“ do nové reality. Navíc podle dávných i současných mystiků je znamení Ryb nejvíce spojeno s Bohem, což je považováno za obrovskou výhodu při nové reinkarnaci. Žádné další z celkem dvanácti znamení horoskopu v západní astrologii nemá takové blízké spojení se Zdrojem existence, Absolutnem, Bohem nebo jakkoliv chcete nazývat tuto nejvyšší životadárnou energii a sílu.
Umělci a velmi citliví lidé velmi dobře vnímají výhodu odchodu z fyzického, hrubohmotného, těla právě v době, kdy na nebi vládnou Ryby. Ne, není to nic, co by se dalo rozpoznat rozumem, logikou, myslí. Logická část našeho já není uzpůsobena tomuto druhu vnímání. Jsou to pocity a často neuchopitelné vnitřní vjemy a touhy, které člověka vedou k rozhodnutí. Jakémukoliv rozhodnutí, a to včetně ukončení současného vtělení.
Pane Josefe Zímo, přijměte, prosím, tento můj text jako vyjádření úcty k síle vaší jedinečné duše, kterou jste nás obdarovával a sdílel s námi skrze vaše herecké i pěvecké výkony. Přeji vám mnoho štěstí tam, kde nyní jste, ať už je to kdekoliv. Buďte šťastný a Bohem požehnaný.
