Článek
Ale zase ty výhledy! Jak na Novém Zélandu, Islandu, nebo ve Skotsku! Jo, tohle si dám líbit! A čert vem problémy s krabicí na letištích, když jsou vykoupeny tímto!”
Tento druhý vnitřní monolog (první byl u letištní kontroly v Tromsø) jsem sám sobě vykládal během svých prvních kroků a záběrů do pedálů blízko nejsevernějšímu cípu pevninské Evropy. A stejně jako ten minulý mi i tento pomohl odreagovat se v náročné situaci. A jak uvidíte dále, častokrát tím jediným člověkem, se kterým jsem si ve zdejší rozlehlé krajině mohl popovídat, jsem opravdu byl jen já sám - takže já bych tuto samomluvu rozhodně nijak nezesměšňoval či nepodceňoval! 😉
Dnes ale ta samota naštěstí tak dlouho netrvala, neboť jsem po krátké chvilce vyplněné úchvatnými výhledy na celý zdejší fjord (který jsem stihl obdivovat a hlavně nafotit 😉 už při přistání) dojel do toho cca 5 km vzdáleného hotelu Scandic Nordkapp, který je zde takovým posledním turistickým „záchytným“ bodem a podle toho je také dimenzován na velké množství turistů - uprostřed je obrovská jídelna a na obě strany od ní je 6 dvoupatrových bloků s pokoji (něco na způsob budov v našich klasických školách v přírodě, jen zde samozřejmě „bez nádechu budovatelského socialismu“ 😉) a vše je dohromady propojené takovými krytými rampami, aby bylo možné z každého pokoje dojít do jídelny „suchou nohou“. A zatímco na plánku jsou ty bloky pro snazší orientaci rozdělené podle barev, v realitě jsou všechny ty domy červené!!! Čili ke zpoždění z montáže kola a cestě se rázem přidává i cca půlhodina hledání pokoje v „modrém“ bloku, takže spát jdu někdy ve 4 hodiny ráno (já si holt důvod ke zpoždění najdu vždycky…😛
