Článek
Jako všechny mé zmíněné cesty i tato začíná dávno před termínem odjezdu měsíci více či méně intenzivních „předpříprav“, zahrnujících např. hledání nejvhodnější trasy (i v mapách.cz lze „upřesňovacím“ klikáním ušetřit několik desítek kilometrů i výškových metrů), hledání nejvhodnějších (a nejlevnějších 😉) způsobů ubytování a letenek, dále kontrolu času (jestli se to vše vůbec dá takto stihnout 🙂), kontrolu případných vízových povinností, kurzů měn a cenové hladiny v daných zemích, a milion dalších věcí… Letos mi tato „předpřípravná“ fáze trvala vzhledem k náročnosti plánu asi 3 měsíce (tedy logicky suverénně nejvíce ze všech cest 🙂).
„Ostrá přípravná“ fáze poté přichází v obýváku mého bytu v severočeském Litvínově (můj milovaný domov 🙂), kde vlastně už od začátku týdne až do čtvrtka 26. 6. postupně rozkládám své kolo skoro „na atomy“, křehké části obaluji izolačkou, vše i se spoustou dalších zabalených věcí doslova „hňácám“ do krabice od nově přijatého kola z obchodu a tu pak obtáčím dalšími „kilometry“ izolačky a fólie doufaje, že to všechno přečká dvanáctihodinový let i se dvěma přestupy.
První zatěžkávací zkoušku (a zároveň i první položku v mém číslování kapitol zde) však představuje už cesta do penzionu „V Maštali“ v Kněževsi u Prahy, kam mě i mou obří krabici s kolem veze svým autem můj bratr Ondra (bez jehož pomoci bych sám ani tu krabici dolů k autu ze schodů nesnesl 😛). Vše je ale součástí daleko rozsáhlejšího plánu, neboť z Kněževsi pokračujeme (už bez krabice 🙂) do pražských Letňan na koncert legendární rockové skupiny AC/DC, což beru jako takovou ideální „předzávodní“ přípravu (schválně by mě zajímalo, jestli si den před Tour de France jdou „zatrsat“ třeba i nejlepší cyklisté současnosti Pogačar s Vingegaardem 🙂). Nakonec se k nám před koncertem připojuje i můj kamarád Kolja, takže je nás na tu „přípravu“ ještě více a vzniká i suprová fotka, na které jsme všichni tři v trikách AC/DC i s pódiem za námi! 🤘 V tento moment však netuším, že se s AC/DC během tohoto léta rozhodně nesetkávám naposled…🙂 Každopádně hned po koncertě mě bratr oproti původnímu plánu jet z Letňan rovnou domů po ústecké dálnici nakonec odveze aspoň na okraj Kněževsi a pak dál pokračuje po přilehlé dálnici chomutovské (mně totiž domluvený odvoz z koncertu s bývalou žákyní a jejím otcem nečekaně selhal, z Letňan do Kněževsi zrovna nejezdí spoje MHD každých 5 minut a ani Ubery se to v této oblasti bohužel moc „nehemžilo“, takže bez Ondry bych byl v průseru zase 🤪). No a já si poté během té pěší cesty z místa rozloučení s Ondrou do penzionu naplno začínám uvědomovat, že už je to asi opravdu tady a že teď bratra a všechny členy rodiny, blízké či kamarády tak dva měsíce neuvidím - a paradoxně za to budu rád, protože to bude znamenat, že má cesta jde podle plánu, neboť zhruba ty cca dva měsíce jsem si na ni vyčlenil a propočítal, že bych to během nich mohl i stihnout… Tak teď už jen na „V Maštali“ na mobilu nařídit 5 budíků (abych to „nezkonil“ ještě před začátkem 😉) a spát - ať mám dost sil, až to zítra vypukne opravdu!
