Článek
Nedávno jsem na půdě otevřel staré album se známkami po dědovi. Upřímně, čekal jsem zaprášené papírky bez větší hodnoty. Jenže když jsem si pak začal číst o tom, kolik dnes některé československé známky stojí, zůstal jsem chvíli sedět.
Mluvíme o milionech korun. Za malý kousek papíru, který kdysi někdo nalepil na obálku.
Filatelie pro mě vždycky byla něco jako klidný koníček pro trpělivé lidi. Jenže realita je dnes jiná. U těch nejvzácnějších kusů už nejde jen o sběratelství. Jde o investici, historii a někdy i trochu štěstí.
Jak se z obyčejné čtyřkoruny stane rarita
Po vzniku Československa v roce 1918 se používaly staré rakouské známky s novými přetisky. Dělalo se to rychle, improvizovalo se, tisklo se na různý papír. A právě tady vznikly chyby. Obrácené přetisky, jiné odstíny, jiný typ papíru.
A tyhle chyby jsou dnes zlaté.
Jedna z nejznámějších československých rarit je přetisková známka z prvních let republiky. Ta se v aukci prodala za víc než devět milionů korun. Když si to člověk přepočítá, je to částka, za kterou dnes koupíte byt v menším městě.
A přitom šlo původně o známku za pár korun.
Co dělá známku drahou
Není to jen stáří. To je první omyl. Existují stovky starých známek, které nemají téměř žádnou hodnotu.
Cena roste tam, kde se potká několik věcí najednou:
- extrémně malý počet dochovaných kusů,
- tisková chyba nebo unikátní varianta,
- perfektní stav,
- jasně dohledatelný původ.
A pak samozřejmě poptávka. Když víte, že existuje jediný kus na světě, začíná boj mezi sběrateli.
Upřímně mě fascinuje, že někdo je ochoten dát miliony za něco, co má pár centimetrů čtverečních. Ale když se na to podívám jinak, není to o papíru. Je to o příběhu. O době, kdy vznikal nový stát. O historii, kterou držíte v ruce.
Filatelie jako investice
Dnes už se známky nedraží jen mezi nadšenci. Do aukcí vstupují investoři. Sběratelské předměty obecně mají jednu výhodu, a to tu, že jejich počet je konečný. Nikdo už dnes nevytiskne další originál z roku 1919.
Samozřejmě, není to bez rizika. Hodnota kolísá, záleží na trhu i konkrétní poptávce. Ale u opravdu výjimečných kusů se ceny drží dlouhodobě vysoko.
A možná i proto se o československé raritní známky zajímají sběratelé ze zahraničí. Není to jen lokální záležitost.
Když jsem zavřel to staré album po dědovi, napadla mě jedna věc. Možná v něm žádný milionový poklad není. Ale ta představa, že by mohl být, je vlastně krásná.
Poštovní známka je drobnost. Malý papírek, který většina lidí přehlédne. Jenže některé z nich dnes mají cenu, která bere dech.
A to mě na tom baví nejvíc. Obyčejná věc, kterou jsme brali jako samozřejmost, může mít po sto letech úplně jiný význam.
Možná stojí za to občas otevřít staré krabice. Člověk nikdy neví.
Zdroje:
www.narodnipokladnice.cz - https://www.narodnipokladnice.cz
www.strednicechy.rozhlas.cz - https://strednicechy.rozhlas.cz
