Článek
Jméno, které má váhu
Když se dnes bavíte s nastávajícími rodiči o výběru jména, často slyšíte dvě cesty. Buď chtějí něco světového, aby dítě obstálo kdekoliv v zahraničí, nebo naopak hledají pevný bod v tradici. A právě tam se čím dál častěji objevuje Vilém.
Není to jméno, které by na vás křičelo z každého rohu. Nepůsobí okázale ani módně. Má ale zvláštní klidnou sílu. Když ho vyslovíte nahlas, zní pevně, dospěle a přitom kultivovaně. Možná i proto ho někteří považují za jedno z nejkrásnějších českých mužských jmen.
V Česku dnes žije několik tisíc mužů s tímto jménem. Nejde tedy o raritu, ale zároveň to není tuctová volba. A právě tahle rovnováha může být pro mnoho rodičů rozhodující.
Kořeny, které sahají hluboko
Vilém má původ ve starogermánském jménu Wilhelm. Vzniklo spojením dvou slov – „wil“, tedy vůle, a „helm“, což znamená přilba nebo ochrana. Význam se obvykle vykládá jako „ten, jehož ochranou je pevná vůle“ nebo jednoduše „rozhodný ochránce“.
To není jen poetická interpretace. Ve středověku byla jména často přáním do života. Rodiče jimi dítěti symbolicky dávali vlastnosti, které považovali za důležité. U Viléma je to jasné. Pevnost, odpovědnost, schopnost obstát.
Jméno má samozřejmě i slavné nositele v evropských dějinách. Stačí si vzpomenout na anglické a německé krále či šlechtice jménem William nebo Wilhelm. Česká podoba Vilém si ale zachovala vlastní charakter a výslovnost, která ji odlišuje a dává jí domácí identitu.
Vilém v české historii a kultuře
U nás jméno nezůstalo jen na papíře kronik. Vilém Slavata z Chlumu patřil k významným postavám českých dějin 17. století a jeho jméno je dodnes spojováno s dramatickými událostmi před třicetiletou válkou.
Literatura si bez Viléma také neporadí. Stačí otevřít Máchův Máj. Postava Viléma se stala symbolem romantického hrdiny, rozervaného a osudového. I díky tomu má jméno silný emocionální náboj, který přetrval generace.
Ve 20. století najdeme Vilémy mezi básníky, hudebníky i vědci. Jméno tak nepůsobí archaicky. Naopak, pravidelně se objevuje u osobností, které něco dokázaly. To podle mě hraje větší roli, než si připouštíme. Jméno si podvědomě spojujeme s konkrétními lidmi a jejich příběhy.
Proč se vrací právě teď
Zajímavé je, že se dnes rodiče čím dál víc vracejí ke jménům, která mají tradici, ale nejsou přehnaně frekventovaná. Vilém do této kategorie zapadá dokonale.
Není to Jakub ani Tomáš, které potkáte v každé třídě třikrát. Zároveň to ale není experiment, který by dítě muselo celý život vysvětlovat. Funguje v češtině, obstojí i v cizině díky blízkosti ke jménu William, a přitom si drží vlastní tvář.
Mluvím občas s lidmi, kteří tohle jméno nesou, a často u nich slyším podobnou zkušenost. Nikdy ho nemuseli obhajovat. Nikdy nebylo terčem posměchu. Spíš vyvolávalo respekt nebo zvědavost. To není málo.
Možná je to i tím, že Vilém působí dospěle už od dětství. Není to jméno, ze kterého by dítě muselo vyrůst. Roste s ním.
Síla, která není okázalá
V době, kdy se hodně řeší originalita za každou cenu, mi přijde osvěžující vrátit se k něčemu, co má kořeny. Vilém není výstřelek. Nepodléhá módním vlnám. Drží si pevnou pozici někde mezi tradicí a současností.
A možná právě proto působí tak silně. Nepotřebuje křiklavost ani exotiku. Stačí mu jeho význam a historie.
Pokud bych měl shrnout, proč může být pro někoho nejkrásnějším českým jménem, odpověď je jednoduchá. Nese v sobě příběh, charakter i důstojnost. A to jsou hodnoty, které nestárnou.
Jméno není jen zápis v rodném listu. Je to první dar, který dítě dostane. Vilém nabízí víc než hezký zvuk. Nabízí kontinuitu, pevnost a určitou noblesu, která se dnes hledá těžko.
Možná právě proto se o něm znovu mluví. Ne jako o reliktu minulosti, ale jako o jménu, které má i v moderní době co říct.
A upřímně, když si představím malého kluka, který se jednou představí jako Vilém, zní to pořád stejně dobře.
Zdroje:
www.cs.wikipedia.org - https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m
www.kdejsme.cz - https://www.kdejsme.cz/jmeno/Vilém/
