Článek
Něco z historie
Potraty, dnes interrupce a bohužel i infanticida (vraždění dětí po narození), podle Wikipedie měly své místo v historii lidstva již od pravěku, byly legální například ve starověkém Řecku a Římě. Potraty byly vykonávány velmi často za pomoci neodborných zásahů do těla, případně bylo využíváno nepřímých „metod“, které potrat vyvolaly. Od nástupu víry byly potraty zakázány.
První zemí, která v moderní době umělé potraty legalizovala, byl Sovětský svaz v roce 1920. Druhou zemí, která legalizovala potraty v případě plodů s genetickou poruchou, bylo nacistické Německo.
Na světě je každoročně provedeno přibližně 73 milionů interrupcí, přičemž asi 45 % z nich není provedeno bezpečně. Míra provedených interrupcí ve vyspělých zemích výrazně klesla s dostupností antikoncepce i legalizací interrupcí.
Interrupce je tedy u nás legální zákrok, na který může žena jít do 12. týdne na vlastní žádost. Po 12. týdnu už je interrupce možná pouze ze zdravotních důvodů matky či poruchy plodu. Tento zákrok si žena však musí zaplatit.
Názory se různí
Ať už kvůli víře nebo z jiných důvodů, jedna menšina společnosti si stojí za názorem, že by interrupce měly být omezené, nebo úplně nelegální. Co k tomuto názoru vede? To nevíme, ale domníváme se, že sobeckost, lhostejnost, možná i zlost maskovaná za údajnou záchranu neviňátek. Lidé, co stojí za těmito názory, vidí pouze „vraždu“ nenarozeného dítěte a o nic jiného se nezajímají. Nebo alespoň mně to tak přijde, jelikož nikdo, kdo zastává takový názor, mi to nebyl schopný racionálně vysvětlit a podat řádné argumenty. A argument, že je to vražda a plod to ,,cítí" nestačí.
Žena má mít právo rozhodovat o tom, jestli bude, nebo nebude mít dítě, i v případě, že za nechtěné těhotenství může „sama“, hned z několika důvodů. Ne každá žena má předpoklady k tomu být matkou, ať už prostě jen nemá ráda děti, nebo má psychické problémy. Byla by na dítě sama, nebo nemá vyhovující zázemí. A jsou tu i ekonomické stránky. To ale přece neznamená, že by se ženy, aby nechtěně neotěhotněly, měly vzdát sexu. Mužům také nikdo nenařizuje vasektomii. Tak proč má společnost neustále potřebu se navážet do žen? A co je horší? Takové názory mají i samotné ženy.
Realita pokulhává
Dejme tomu, že tento „úžasný“ nápad jednou projde (osobně doufám, že ne). Jaké by to mohlo mít následky, ale nikoho nejspíš nezajímá.
V dnešní době je mít děti tak trochu luxus pouze pro ty, kteří mají zázemí a alespoň trochu slušný plat. Proto také většina mladých rodičů má pouze jedno dítě. Třeba ne proto, že by jich více nechtěli, ale prostě si jich více nemohou dovolit. A teď si představte, že možnost interrupce tu nebude. V tom lepším případě budou kojenecké ústavy a dětské domovy praskat ve švech. V tom horším pokvete obchod s dětmi, budou se plnit hřbitovy, jak hroby sebevražedkyň, tak miminek, a samozřejmě se budou plnit i věznice.
Jaký život má pak to dítě? Od narození nechtěné a opuštěné. Nároky na pěstouny jsou přemrštěné, a i proto je jich málo, a to ani nemluvím o zdlouhavé adopci a v případě sice vysoké porodnosti, ale také vysokého odkládání dětí to bude neúnosné.
Nehledě na to, že ani ti, co děti chtěli a chtějí, to nemají jednoduché zejména po ekonomické stránce. Potřeby pro miminka jsou drahé, ženy, které nemohou kojit, jsou „trestány“ vysokými cenami umělých kojeneckých mlék a společností odsuzovány, že své dítě nekojí.
Jak se říká, všechno souvisí se vším. Pokud tedy nebudou mít mladé rodiny a hlavně ženy dobré podmínky, může se stát, že se bude dál rodit čím dál tím míň dětí a zákaz interrupce to pouze prohloubí.
