Rozumíme sami sobě?

Tajemství nejvyššího poznání

Kdysi dávno, na úpatí věků, se sešel sněm bohů, aby zvážili, kam ukrýt před člověkem tajemství nejvyššího poznání…

Brahma Stvořitel řekl: „Skryjeme ho na vrchol Himálaje, jeho mrazivou strmost člověk nikdy nezdolá.“

Bohyně Kálí ale nahlédla do své kruhové paměti, která vidí vpřed i vzad a namítla: „Varuji, posvátný Himálaj je, pravda, strmý, ale člověk je zvídavý. Za několik krátkých miliard lidských roků zdolá i nejpříkřejší horu světa.“

Slova se ujal Višnu Zachovatel: „Tedy mám návrh: spustíme své tajemství na dno oceánu. Jeho dusivou hloubku člověk nikdy nezdolá.“

Ale Bohyně Kálí zase protestovala: „Oceán je hluboký a temný, ale člověk za pár prchavých miliard lidských roků dosáhne svými plavidly až na dno moří.“

Třetí promluvil Šiva Ničitel: „Kálí vždycky svými slovy jen neklid přináší. Potom nám nezbyde, než ukrýt tajemství na Měsíci. To se snad Kálí neodváží tvrdit, že člověk se dostane na Měsíc!“

A Kálí znova řekla: „Musím vás varovat. Člověk je tak zvědavý, že by i tam tajemství nejvyššího poznání za křehký okamžik miliard lidských roků našel!“

Bohové se rozzlobili: „Jsi-li tak chytrá, Kálí, navrhni, kam máme ukrýt tajemství nejvyššího poznání.“

Kálí opět pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, a řekla: „Ukryjeme je přímo do člověka. Já vám ručím za to, že ten chytrý, zvědavý a bystrý ve svém hledání zleze vrcholky nejstrmějších hor, potopí se na dno oceánu, proletí celý nehostinný vesmír, ale aby hledal tajemství nejvyššího poznání sám v sobě, na to doopravdy hned tak nepřijde.“

Bohové zvážili její řeč a pak ji uposlechli. Jak Kálí řekla, stalo se. Tajemství nejvyššího poznání dosud zůstalo tajemstvím.

Co pro mne znamená být v rovnováze?

Využiji model Viktora Frankla, který je tvůrcem logoterapie, hledání smyslu života. Říkal, neptejte se života, co vám dá, ale ptejte se sami sebe, co svému životu dáte.

4 pilíře našeho života

Tělesný rozměr

Jaký signál vysílá mé tělo? Jaké činnosti již odmítá vykonávat? Jaké již nemůže dělat? Jak se ozývají naše orgány? Kde cítíme bolest, která nám brání podat skvělý výkon? Jsem schopna vnímat tělesný signál STOP?

Psychický rozměr

Jak prožívám své tělesné omezení ? Dokáži pojmenovat svůj pocit - a co prožívání a rozhodování? Jsem schopná rozhodnout se ve prospěch vlastní spokojenosti? Kdo a kdy mi dá signál? Pouze mé vlastní já a vlastní zodpovědnost!

Dokážu pojmenovat vlastní emoce, které prožívám při každodenních situacích na pracovišti a doma? Umím s nimi nakládat ve vlastní prospěch spokojeného života?

Máte se sebou také soucit ?

Dokážete se vcítít sami do sebe, nestydíte se za slzy, které se objeví, když vám někdo škodí, když se vám děje křivda?

Pravda se nemusí obhajovat, říkají taoisté. Pravda existuje. Čím více vyvíjíme sílu na hledání sebeobranných technik, ospravedlňování či dokonce vulgární napadení druhého, abychom zvítězili, ubližujeme nejvíce sami sobě, bereme si sílu a zdroj žít v harmonii.

Znáte české rčení :jen přilíváme oleje do ohně

Nerozdmýchávej spory a hádky. Když jsou lidé rozzlobení nebo když se spolu přou, nepopichuj je a neprovokuj tím, o čem víš, že by je rozčílilo ještě víc.

Sociální rozměr:

mého vlastního pojetí kvality života je vědět, na koho se mohu obrátit s reálnou fyzickou pomocí, na koho se mohu obrátit o podporu, kdo mne vyslechne, kdo mi poradí, jaké mám mezilidské vztahy, kdo je mi oporou?

Nikdo z nás se nenarodil se schopností sedět, vstát a chodit, každý z nás si tvoří svůj vlastní svět na základech rodinných vztahů. Vše, co k nám přichází hodnotíme –příjemné či nepříjemné ? Emoce jsou hybnou pákou našich jednání a vůbec se občas nedají naplánovat. Stokrát si říkám ,že budu klidná a pak bouchnu jak saze od kamen a dlouho, dlouho mi trvalo, než jsem dokázala najít odvahu omluvit se těm, kteří většinou za mou zlost nemohou.

Ráda bych citovala autora úžasné knihy Žít v harmonii. Je to Kurt Tepperwein, kniha vyšla v roce 2016 v nakladatelství Fontána a přeložila do naší úžasné češtiny (Ivana Kraus)..

Empatie,změna perspektivy a schopnost vciťování na straně 40 -42

Citátem jsou slova Christiana Morgensterna :

Krásné je vlastně všechno, na co se díváme s  láskou .

Jako empatii se označuje schopnost vcítit se do druhého člověka, sdílet jeho pocity a tak chápat jeho chování a myšlení. Díky empatii se zbavujeme iluze, že máme pravdu jen my. Empatie staví mosty od jednoho člověka ke druhému. Je to zvláštní, ale zlepšuje i vztah k sobě samému, ačkoliv se empatii zmírňuje vlastní stanovisko.

Rozvíjením otevřenosti a soucitu, chápání názorů a emocí druhých opouštíme své malé já,

„Zapouzdřené do kůže těla “, vnitřně se rozpínáme a tak se dotýkáme svého pravého já, stojícího nad všemi omezenými představami. Empatie vyjadřuje schopnost vcítit se do někoho jiného, ale přitom se v něm neztratit, ani v jeho záležitosti. ( rozdíl : vciťování je cesta …vyjasnění motivů druhého je empatie, tedy výsledek )

Každý vztah potřebuje empatii, protože jinak dáváme to, co náš protějšek nepotřebuje. Chováme se jako rybář, lovící na šlehačkový dort, protože je má raději než červy. Není tedy divu, že ryby neberou. Ve vztahu je důležité díky empatii zjistit, co druhý potřebuje a co je pro něj důležité.

Otec možná chtěl synovi darovat železnici Marklin, protože se mu hrozně( používejte slovo hodně líbí,) ale syn si možná přeje nový fotbalový míč.

Někdo možná chce partnerce koupit nový šperk, ačkoliv ona by mnohem raději strávila víkend v romantickém hotelu. Empatie je tedy velice nutným předpokladem partnerské harmonie.

I v každodenním životě empatie přináší výhody :

psycholog, který chce chápat své klienty, ji potřebuje stejně jako prodavač, - ten zase chce přesvědčit zákazníky. Při vší empatii, soucitu a porozumění si však musím zůstat věrný a nesmím zaslepeně přebírat jeho hodnoty, přesvědčení a pocity.

Někdy je vcítění skutečně těžké, když se k druhému chováme hrubě nebo nešetříme sebe, protože si prostě nerozumíme. Zde pomáhá převzetí perspektivy - tedy ochota vidět život a vztah z hlediska druhého. Za tím účelem je radno ho zaujmout naprosto vědomě nebo dokonce vklouznout do jeho role.

Jak na to :

Jeden celý den noste jeho boty (pokud máte stejnou velikost) nebo svetr či sako.

Jednou schválně nesrolujte tubu zubní pasty (pokud to dělá váš partner), zatímco vy ji raději máte srolovanou

Také se záměrně nadchnout pro jeho politickou stranu (pokud je jiná než vaše)

Jednou také schválně buďte nepořádní, pokud je to partnerova vlastnost, nebo když je naopak pedant , snažte se o maximální pořádnost .

Pokud na vás partner visí a trváte na svobodě, záměrně se cvičte v ohleduplnosti a v opačném případě si budujete vlastní samostatnost, třeba jděte tancovat bez partnera.

Kdo potřebuje svobodu, by se zase mohl vědomě naladit na domácí pohodu. Když se vyměníte role – a oba víte, že je to hra – získáte další úhel pohledu. Sklon vyčítat druhému všechno, v čem je jiný, zmizí a díky schopnosti vcítit se do něj se automaticky zlepší i kontakt s vlastním pravým Já.

Cvik :

Napište si všechno, co si přejete od partnera, přítele, rodiče, dítěte atd. Váš protějšek si také napíše tento seznam. Pak si je vyměníte a každý dělá, jako by dával přednost tomu, co stojí na seznamu, který dostal.

Dokážete si představit, že půjdete na balet, který k smrti nesnášíte ?

1. Je také docela zábavné zahrát si na rodiče. Vyberte si určité téma a snažte se vžít do otce nebo matky, převezměte jeho držení těla, gesta, tón řeči, abyste lépe pochopili jeho způsob myšlení a cítění.

2. Potřebná změna perspektivy také pomáhá nastolit mír ve vztazích původce činu a oběti.

3. Pokud jste někdy někomu uškodili nebo se dostali do nepříjemného sporu, představujte si, že jste on, ona. V duchu otevřete své srdce a pak prožijete, jak je to otevřené srdce schopné vycítit vzorec původce a rozptýlit ho. Když jeho chování a pocity znovu pocítíte a přijmete za své, přestanete odsuzovat a možná se dokonce objeví soucit.

Změna pohledu nabízí možnost, jak se přiblížit empatii, ale té pravé dosáhnete až tehdy ,když se kromě naladění na stejnou vibraci s druhými, přiblížíte i sobě.

Prožívám stanovisko druhého –cítím sebe

Spirituální –duchovní –transcendentální mého pojetí života se opírá o naději, že zase bude líp, že věřím sama sobě, že to ustojím, najdu řešení. Každé ráno pro nás má novou šanci, jak začít znovu, dokázat se odrazit od země a stoupat nahoru s vědomím, že vím, co chci. Víra v Boha pomáhá těm, kteří skutečně věří v pomoc Boží, v pomoc andělů strážných. Vždy zbývá naděje, že zase bude dobře. Co však pro svůj model žití v osobním a profesním životě děláme, jak moc se snažíme, abychom byli skutečně šťastní ? Vždy nás něco dobrého čeká, každý je náš učitel. Ošetřovala jsme mnoho nemocných během 40 leté praxe a i když byli ateisté,v okamžiccíh velkého trápení volali pane Bože ,pomoc mi,Ježiší Kriste ,já to už nevydržím.

Každý něčemu věří, má své cíle,plány,čeká občas zázraky.cokoliv k nám přichází,v dobro se může proměnit.je pouze na nás,našich schopnostech chtít usilovat o štěstí a radost z každodenních maličkostí. Je na nás,zda se rozhodneme ráno vstát a prožít si den plný radosti,že žiji, vidím, slyším,cítím, chodím a jsem. Když si naprogramujeme, že se nebude dařit, že jsem nemožná,hloupá,tak náš mozek vytvoří, co si přejeme.

Z knihy Klevetová,D.: když se pere duše s tělem.Arok 2019