Článek
Než vejdete do hotelového pokoje, má na jeho úklid pokojská často jen pár minut. V levnějších hotelových řetězcích bývá času ještě méně, zatímco ve velkých hotelových komplexech zvládne pokojská během jediné směny desítky pokojů. Host potom vstoupí do čistého, uklizeného pokoje a většinou netuší, jak rychle muselo všechno proběhnout, aby byl připravený pro dalšího návštěvníka. Skutečnost za zavřenými dveřmi je ale často mnohem složitější a občas i méně lákavá, než si host připouští. Vyplatí se ji znát dřív, než si příště lehnete do cizí postele.
Kolik času zbývá na jeden hotelový pokoj
Pracovní den pokojské začíná ranní poradou nad seznamem příjezdů a odjezdů. Některé pokoje je potřeba připravit pro nové hosty po odjezdu těch předchozích, v jiných stačí běžný denní úklid. Jakmile se rozdají úkoly, na zdržování už není prostor a práce rychle nabere tempo. Ve velkých hotelech připadá na jednu pokojskou během směny deset až šestnáct pokojů. Na kompletní úklid po odhlášeném hostovi přitom mívá zhruba tři čtvrtě hodiny, u apartmá o něco více. V levnějších ubytovacích zařízeních bývá časový limit ještě o poznání neúprosnější.
Bývalá manažerka úklidu z jednoho britského řetězce levných hotelů to zná z vlastní každodenní praxe. Limity tam byly nastavené na hranici lidských možností. „Na jednolůžkový pokoj jsme měli něco kolem šesti minut.“ Během tohoto kratičkého okamžiku bylo potřeba převléknout postel, vysát, utřít prach, vynést koše a kompletně vydrhnout koupelnu. „Takže reálně čtyři minuty na pokoj a pak dvě na koupelnu.“ Když po předchozím hostovi zůstala spoušť, žádný čas navíc na úklid nedostaly. V takových chvílích pak musela jít preciznost stranou.
Rozdíl mezi levným řetězcem a pětihvězdičkovým hotelem
Čistota, kterou hosté berou jako samozřejmost, se přitom hotel od hotelu výrazně liší. V těch lepších je standardem, že se po každém odjezdu mění kompletně celé ložní prádlo včetně dekorativních povlaků a skleničky putují rovnou do myčky. Jenže pokojská z jednoho pětihvězdičkového hotelu na Floridě si velké iluze nedělá ani o jejich čistotě. „Neřekla bych, že je myjeme dobře. Projdou velkou průmyslovou myčkou, která občas odvede dost mizernou práci.“
V levnějších hotelech, kde se šetří na všem, to bývá mnohem horší. Příkladem jsou polštáře v nízkonákladových řetězcích, kde tatáž pokojská dřív sama pracovala. „Skoro nikdy jsme je neměnili. I když byl polštář od potu nebo flekatý, jen jsme přes něj přetáhli nový povlak.“ Nový povlak tak mohl zakrýt polštář, který zdaleka nebyl tak čistý, jak vypadal. Vyšší cena přitom čistotu nezaručí. Každá kategorie hotelů má svou slabinu jinde. Ty levnější šetří na čase a na výměně opotřebovaných polštářů, ty dražší doplácejí na luxusní vybavení, které se špatně čistí.
Co pokojská pozná podle vašeho pokoje
Věci rozházené po pokoji pokojským často napoví, kdo v něm bydlel. Anaïs Lucia, která uklízela v několika amerických hotelech, si všímala i drobností, které ostatní přehlédnou. Dětské oblečení a plyšáci obvykle znamenali rodinu na cestách, zatímco drahé parfémy a značková zavazadla prozrazovaly hosty zvyklé na vyšší standard. Levné svačiny na stole zase odhalily i toho, kdo ani v pěkném oblečení nerad utrácel víc, než musel.
Anaïs při úklidu narážela i na mnohem intimnější stopy. „Většinou jsem poznala, jestli měl host na pokoji návštěvu, a hlavně jestli mezi nimi něco bylo.“ Divoce rozházené peřiny i odhozené obaly od kondomů po sobě hosté často ani neuklidí a pro personál to bývá ta nejméně oblíbená část práce. Pokojským pochopitelně neunikne ani prádlo, které hosté nechají ležet jen tak na křesle nebo na zemi. „Když to necháte ležet, uvidíme to.“
Předměty, kterých se dotýkají desítky hostů
Některé věci, kterých se v pokoji dotýkáte, v sobě skrývají neviditelnou stopu desítek lidí před vámi. Menší studie z Univerzity v Houstonu, prezentovaná na konferenci americké mikrobiologické společnosti, našla na 81 procentech testovaných povrchů v devíti hotelových pokojích alespoň stopy fekálních bakterií. Vysoké hodnoty měl vedle záchodu a umyvadla i televizní ovladač a vypínač u lampičky. Podle autorů ale nelze říct, zda tyto bakterie vyvolávají nemoci. Záchod a umyvadlo personál při úklidu pokaždé důkladně umyje, ovladač a vypínač ale vypadají čistě, a tak na ně většinou nedojde. Přesně těchto nenápadných míst se přitom denně dotknou desítky rukou. Rada expertky na hygienu z Arizonské univerzity je prostá. „Často si myjte ruce.“
Co skrývá naleštěný hotelový pokoj
Skleničky připravené na nočním stolku nebo u umyvadla málokdy vyvolají pochybnosti. Jsou naleštěné a připravené k okamžitému použití, jenže právě tato vizuální čistota bývá tou největší pastí. Podle bývalého hotelového pracovníka a autora knih z tohoto prostředí Jacoba Tomského přichází ve chvíli, kdy schází čas nebo čisticí prostředky, na řadu improvizace, která hygienickým předpisům vůbec neodpovídá. „Některé pokojské myjí sklenice v umyvadle horkou vodou a šamponem. Spousta jich ale použije sprej na nábytek, protože sklenice zůstanou bez šmouh.“ Než se tedy příště napijete, možná stojí za to sklenku opláchnout.
Pokud vám připadá jako vrchol luxusu napustit si po dlouhém dni vířivou vanu přímo na pokoji, možná vás zaskočí, co všechno se v ní za pár týdnů usadí. Bývalý hotelový zaměstnanec z australského Queenslandu Daniel Morris takovou hloubkovou údržbu sám prováděl. „Každých pár týdnů jsme vířivkou prohnali speciální čistič, který z potrubí vyplavil usazené nánosy. To, co z toho tehdy vyteklo, bylo vyloženě odporné. Většinou šlo o silnou vrstvu lidského tuku, mazu z kůže a všeho ostatního.“ Dokud se potrubí důkladně nevyčistí, zůstávají v něm nahromaděné usazeniny, které se při používání vany dál uvolňují do vody.
Prostěradla a povlečení se po každém hostovi mění. Ozdobné polštáře a hlavní přehozy se ale perou málokdy. Personál je většinou jen urovná, a pokud na nich není vyloženě skvrna, nechá je na lůžku. Právě na tento přehoz si přitom většina z nás po příjezdu hází kufry, tašky nebo unavené tělo v oblečení z vlaku či letadla.
Drobné prohřešky a neviditelná práce
Tato profese má i svou čistě lidskou stránku. Podle pokojské z pětihvězdičkového hotelu na Floridě si personál u větších apartmá dopřeje i chvilku oddechu na nečekaném místě. „Když uklízíme velké apartmá a dostaneme na něj víc času, prostě si na chvíli zdřímneme v posteli.“ V časové tísni navíc občas využije i toaletu v pokoji, který zrovna uklízí. Zaměstnanecké záchody jsou totiž často až v suterénu.
Tlak navíc přichází i shora. Kvůli jedinému záhybu na prostěradle nechá vedoucí ustlanou postel přestlat a pokojská dělá tutéž práci podruhé. Napětí ale panuje i mezi pokojskými navzájem. „Perou se o dražší pokoje a apartmá.“ Nejlepší pokoje připadnou těm nejzkušenějším a právě v nich hosté častěji zapomenou něco cennějšího.
K fyzické dřině se navíc přidává pocit, že pokojskou nikdo nevnímá. Lidé kolem žen s úklidovými vozíky procházejí bez pozdravu i bez pohledu, jako by patřily k vybavení hotelu. Stejnou zkušenost má i táž britská manažerka úklidu z levného řetězce, která jednou klečela u svého vozíku na chodbě, když kolem prošli hosté. „Ani jsem si jich nevšimla, a místo aby řekli s dovolením, prostě mě překročili, jako bych tam nebyla.“
Na druhou stranu můžete personálu vyjít vstříc i pár drobnostmi. Obyčejná visačka s nápisem „nerušit“ na klice ušetří pokojské marné klepání a v některých hotelech pro ten den i velký úklid. U spropitného se vyplatí myslet na jednu věc. Pokud ho plánujete nechat, je lepší nechávat menší částky na stolku každý den. Služby na pokojích se totiž střídají a ta žena, která zanechané peníze najde v den vašeho odjezdu, se o vaše pohodlí po většinu pobytu vůbec starat nemusela.
Nic z toho neznamená, že by se v hotelu nedalo klidně vyspat. Spousta hotelů svou práci odvádí poctivě a rozdíl mezi pětihvězdičkovým hotelem a nejlevnějším motelem je přesně v těchto detailech. Tam, kde host vnímá naleštěný pokoj a vůni čistoty, vidí pokojská úplně jiné věci. „Jako první vždycky kontroluju záchod. Když je špinavý, je špinavý celý pokoj.“
