Článek
Jamie Gibson kontroluje palubní tašku ještě před svítáním. Má po ruce kuchyňskou mandolínu, pinzety a nože, všechno čisté a ostré. Osmadvacetiletá letuška pro soukromé lety žije v pohotovosti. Pokyn k odletu může přijít kdykoli. Stejně tak neví, kde večer složí hlavu. Někdy doma ve Washingtonu, jindy v pařížském hotelu, kde pod okny hučí město. Na rozdíl od kolegyň z komerčních aerolinek, které mají rozvrh stanovený týdny dopředu, je pořád připravená vyrazit. Za den na palubě s vařením si účtuje 800 USD (18 400 Kč) a mluví o práci, která má k romantické představě létání s celebritami a miliardáři daleko.
Když telefon zazvoní ve tři ráno
Gibson má mezi telefonátem a vzletem obvykle hodinu až dvě. Zjistí, kdo poletí, jestli někdo netrpí alergiemi, co rádi pijí, jestli nechtějí něco speciálního. V malé palubní kuchyňce seřadí nádobí, připraví vše k ohřevu jídel a zkontroluje, jestli je na palubě kompletní nouzové vybavení.
Preferencím cestujících se věnuje průběžně – co zvládne, dohledá ještě před odjezdem nebo cestou na letiště. Projede Instagram, na LinkedInu i starší články a fotky. „Pamatuji si velmi úspěšnou designérku ze západního pobřeží, která často sdílela růžové květiny a kaviár. Bylo jasno: na palubě budou růžové pivoňky a kaviár. Cílem je, aby host našel to své dřív, než si o to řekne,“ popisuje Gibson. Jednou letěla se správcem investičního fondu z New Yorku, o němž na internetu nenašla nic než časy z triatlonových závodů. Do sedadel proto rozložila sportovní magazíny. Když nastoupil a uviděl je, jen kývl a usmál se. Bylo mu jasné, že příprava proběhla předem.
Hosté nastupují rychle. Gibson jim pomůže s kabáty, nabídne drink, řekne jim, co potřebují vědět o bezpečnosti. Jakmile jsou ve vzduchu, podává jídlo a nápoje, hlídá, aby bylo na palubě všechno v pořádku, a podle potřeby komunikuje s pilotem. Před přistáním uklidí, napíše poznámky o tom, jak let proběhl, a po vypnutí motorů předá letadlo pozemní obsluze.
Jeden kufr na celý svět
S nástupem do soukromého letectví se balení zavazadel stává jednou z klíčových dovedností. Gibson má palubní tašku neustále připravenou. Obsahuje nejen toaletní potřeby a základní oblečení, ale především uniformu – šaty Hugo Boss doplněné šátkem od Diora nebo Hermès. „Na palubě letadla za 70 mil. USD (1,61 mld. Kč) nebudete působit věrohodně, pokud nejste v dobře střižené uniformě,“ vysvětluje.
Důležitá je i obuv, i když si jí většina lidí nevšimne. „Jehlové podpatky na palubu nepatří, mohly by poškodit koberce a opravy vyjdou na statisíce USD. Je to častá chyba začátečnic,“ varuje Gibson. Sama dává přednost klínovým lodičkám, protože pohodlí je pro ni důležitější než čistá elegance.
Kufr letušky musí být připravený na všechno. Tříhodinový let do Miami se může změnit na týdenní pobyt v Aspenu, a nikdo vám to dopředu neřekne. Danielle Styron, která sedm let pracovala na palubách soukromých letadel a později vydala memoáry, vzpomíná na situaci, která ji poznamenala. Krátce po hurikánu na karibském ostrově Svatý Martin od ní klient požadoval šampaňské. „Stojím tam a myslím si: Není tady žádné šampaňské. Právě tu byl velký hurikán. Lidé venku čekají na chléb a vy po mně chcete, abych utratila 20 000 USD (460 000 Kč) za bublinky.“
Osm dohod o mlčenlivosti a papoušek u stolu
Saskia Swann své zkušenosti popsala v knize Above and Beyond : Secrets of a Private (Nad a za: Tajemství letušky soukromých letadel). Než vzala prvního klienta, podepsala osm dohod o mlčenlivosti. Až pak začala létat pro ruského oligarchu. Vydělávala zhruba 40 000 GBP ročně (přibližně 1,2 mil. Kč), tehdejší podmínky byly jiné než dnes. Rychle pochopila, že tu rozhoduje profesionalita a mlčenlivost.
Diskrétnost je součást práce. Posádka se často dostane i k velmi osobním věcem cestujících, ty však zůstávají v kabině. Plní jen taková přání, která jsou bezpečná a v souladu se zákonem. Když je požadavek za hranou, zasahuje kapitán a věc se řeší oficiálně s vedením i pozemní obsluhou.
Mlčenlivost má i svou cenu. Danielle Styron popisuje pasažéra, který přiletěl s těhotnou manželkou a krátce nato s milenkou. Těžko se jí na to dívalo, ale zasáhnout nemohla. Možná o tom manželka tušila. I to k téhle práci patří, posádka se někdy dozví víc, než by chtěla a musí si to nechat pro sebe.
Do stejného rámce spadá i zdánlivě úsměvná historka Jamie Gibson. Při jednom letu si cestující přál posadit svého žaka šedého ke stolu a obsloužit ho na porcelánu a stříbrném servisu. Papoušek měl vlastní talíř i bílý ubrus a majitel s ním zacházel jako s členem rodiny. I to je součást služby, která se odehrává tiše a bez komentářů.
Kolik stojí servis na palubě
Výdělky v soukromém létání jsou vyšší než v komerčním, ale odpovídají jim i náklady a zodpovědnost. Gibson si jako začátečnice účtovala 500 USD (11 500 Kč) denně, s vařením 800 USD (18 400 Kč). Dnes je sazba podobná. Zkušenější kolegyně se dostanou zhruba na 150 000 USD ročně (3,45 mil. Kč) plus bonusy. Personál zaměstnaný přímo u vlastníků soukromých letadel nebo u předních operátorů mívá pravidelný plat a benefity včetně samostatného ročního rozpočtu 2 000 USD (46 000 Kč) na pracovní oblečení. Naopak ženy na volné noze, jako je Gibson, si vše hradí samy a náklady účtují zpětně, proto potřebují kreditní kartu s limitem alespoň 7 000 USD (161 000 Kč).
V praxi to znamená nákup před každým letem. U běžných cestujících vyjde zásoba kolem 200 USD (4 600 Kč), u náročnějších to bývá víc. Při přípravě nočního letu tak Gibson obíhala manhattanské obchody a sháněla pyžama, masky na spaní a kašmírové ponožky. A když něco chybělo nebo se změnil plán, musela improvizovat. Během jednoho mezipřistání měla Gibson šedesát minut na umytí nádobí a zajištění nového cateringu. V té chvíli po ní hlavní pasažérka chtěla ořezávátko na konturovací tužku. Gibson popsala, že ji zachránila expresní kurýrní služba a rychlé doručení ze Sephory. Objednala všechna ořezávátka, která byla skladem. Za pětačtyřicet minut měla pasažérka u sedadla tašku plnou ořezávátek a Gibson navíc stihla umýt nádobí.
Když klienti nejsou spokojení
Improvizovat se musí i ve chvílích, kdy se nálada na palubě obrátí. Danielle Styron vzpomíná na klienty, kteří „z člověka vysají veškerou radost“. Jeden jí vynadal, že nemá tu „správnou“ tequilu, i když si ji předem neobjednal. Některé partnerky hnaly kontrolu jídla do krajnosti, sledovaly každé sousto a objevily se i poruchy příjmu potravy. Asistent jí dokonce vyhrožoval, že ji udeří do obličeje kvůli sendviči, který ráno nebyl dost horký.
K napětí někdy stačí i samotný let. Při náhlé turbulenci spadli cestující ze sedadel psi a žena se k nim chtěla okamžitě dostat; letušku stojící v uličce proto v panice prudce odstrčila. „Zacházela se psy lépe než s jakýmkoliv člověkem na palubě,“ píše Styron ve své knize. Podobné výbuchy však nebývají pravidlem a častěji rozhoduje klidný servis a způsob komunikace s cestujícími.
Právě na tom staví Gibson. Nikdy by pasažérům stroze neoznámila „máme kuře, hovězí nebo těstoviny“, přestože jde o let za více než 6 000 USD na osobu (138 000 Kč). Jídlo popíše a dá mu příběh, jako ve fine diningu s michelinskou hvězdou, říká. Že dobrý přístup funguje, připomíná i Styronina zkušenost z Los Angeles. Při tříhodinovém zpoždění na letišti v Los Angeles došly na palubě zásoby jídla i ingredience na Mimosu, ale herec Jamie Foxx zůstal klidný, vtipkoval a vyprávěl příběhy. „Byla to čistá radost. Obnovil mou víru v lidskost,“ dodává.
Každodenní realita letušek soukromých letadel
Ouarda M. je letuškou už dvaadvacet let. Říká, že na té práci má ráda snad všechno. Směny jsou náročné a rozvrh se často mění, ale když člověk tuhle práci miluje, na nepředvídatelnost si zvykne.
Gibson to vidí trochu jinak. Třeba Vánoce se plánují těžko, protože nikdy nevíte, jestli zrovna nebudete ve službě. Každý den je jiný a každý let je pro ni zkouška. Jednou vstává brzy v Paříži kvůli čerstvým croissantům pro klienta, jindy večer na Tahiti sleduje západ slunce s koktejlem v ruce. Tak vypadá ta příjemnější část. O té druhé ale mluví méně.
Ne každý však u takového tempa vydrží. Danielle Styron se po sedmi letech vrátila ke své původní práci kosmetičky. Dnes vede v New Yorku kosmetický salon, kde pečuje o pleť klientů, ne o jejich ega. Sice je to méně okázalé, ale pro ni mnohem klidnější.
Gibson stále zůstává. Své zkušenosti předává kolegyním a vnímá, že se branže otevírá. Posádky si dnes častěji vyměňují, co skutečně funguje, aby se na palubě cítily jistěji. Dává to smysl při tempu téhle práce. Ráno odlet z Dubaje, večer přistání v Hongkongu, spánku je málo a posádka tráví hodně času mezi nejbohatšími lidmi světa. O to víc pomáhá sdílená praxe, jasné postupy a klid v kabině.
Kam a kdy se létá soukromě z Prahy
V Praze se business aviation odbavuje na Terminálu 3 a zázemí zajišťují místní operátoři včetně ABS Jets. Mimo špičku vedou Ženeva, Londýn a Paříž. V létě se létá hlavně na Azurové pobřeží, nejčastěji do Nice, Cannes a Monaka. V zimě přibývají alpská střediska. Odbavení v Praze trvá obvykle jen pár minut, na Riviéře se během festivalů a závodů F1 čeká déle kvůli omezené kapacitě stání a parkování.
Ať už let začíná v Praze nebo na pobřeží Středozemního moře, práce posádky vypadá podobně. Standard drží i ve tři ráno po dlouhém letu. Navenek je to svět šampaňského a lesklých fotografií, uvnitř na palubě jde hlavně o dobře odvedenou službu, která je nejlepší právě tehdy, když není vidět. O dobrém letu nerozhoduje nablýskaný porcelán, ale to, že cestující najde, co potřebuje, dřív než si o to řekne. Právě v té samozřejmosti je nejvíc práce i profesionality.
