Článek
Na tváři nejprve sledujeme oči. Už drobná změna v nich může vyvolat dojem chladu, soustředění nebo neklidu. Právě tak se zrodilo označení, které se usadilo v médiích i v každodenní řeči a vyvolává víc otázek než odpovědí. Co lidé myslí, když o někom řeknou, že má sanpaku oči, a proč tento motiv tak silně rezonuje ve fotografiích i příbězích?
Význam a původ sanpaku
Pojem sanpaku pochází z japonštiny a doslova znamená tři bělma. Označuje situaci, kdy je bílá část oka patrná nejen po stranách duhovky, ale i pod ní, případně nad ní. Tradiční výklad rozlišuje yin sanpaku s bělmem pod duhovkou a yang sanpaku se zřetelnou částí nad ní.
Východoasijská symbolika vychází z rovnováhy prvků. Temná duhovka se zornicí se pojí s jinem a bílé bělmo s jangem. Starší lidové výklady z tohoto rozdělení jinu a jangu odvozovaly i povahu člověka a jeho náchylnost k určitým událostem v životě. Bělmo pod duhovkou mělo znamenat vyčerpání a sklon k nehodám, bělmo nad duhovkou vnitřní napětí a prudkost. V kulturních souvislostech se název ujal jako stručné označení pohledu, který působí nezvykle a přitahuje pozornost.
V příbězích se tradovalo, že některé pohledy zanechají stopu ještě dřív než zazní první slovo. Ve dveřích, na prahu nebo při setkání na chodbě stačilo nepatrné odkrytí bělma a atmosféra se změnila. Lidé si to pamatovali roky a vraceli se k tomu při rodinných vyprávěních stejně samozřejmě jako k datům a místům. Označení se tak pevně uchytilo, protože nabízelo krátký popis okamžiku, na který se nezapomíná.
George Ohsawa a šedesátá léta
Sanpaku do širšího povědomí prosadil George Ohsawa. Nyoichi Sakurazawa, jak znělo jeho rodné jméno, patřil k výrazným postavám makrobiotiky, v níž zdraví chápal jako rovnováhu jinu a jangu. Působil v Paříži, po válce se vrátil do Japonska a už roku 1931 vydal knihu The Unique Principle, která shrnula jeho přístup. Díky dlouhodobé publikační a organizační práci se výraz sanpaku postupně dostal i mimo Japonsko.
V létě 1963 Ohsawa upozornil, že prezident John F. Kennedy nese rysy sanpaku a je v ohrožení. Listopadový atentát jeho slova zviditelnil a obrátil pozornost k fotografiím i starším komentářům. V roce 1965 vyšla kniha You Are All Sanpaku, která pojem přiblížila širokému publiku.
Ohsawa v ní svou představu shrnul do často citované věty: „…stav sanpaku je varování, znamení z přírody, že je člověkův život ohrožen časným a tragickým koncem.“
Média šedesátých let a sanpaku
Šedesátá léta přála výrazným fotografiím, křiklavým titulkům a televizním záběrům. Spojené státy zároveň procházely rychlými změnami a zasahovaly je atentáty, válka i nepokoje, což posilovalo chuť hledat jednoduchá vysvětlení. V takové atmosféře se snadno ujímaly příběhy, které slibovaly čitelnost na první pohled.
Právě tuto tendenci vystihl esejista Tom Wolfe větou: „Všichni sanpaku a nyní zastřeleni, všichni zničeni osudem sanpaku.“
Zásadní roli hrály fotografie a obálky časopisů. Ikonickým příkladem se stalo vydání Life z roku 1969 s přímým pohledem Charlese Mansona, často uváděné jako obraz yang sanpaku. Kombinace úhlu, světla a strnulého výrazu vytvořila vzor, k němuž se pozdější texty i dokumenty opakovaně vracely. Do stejné mozaiky patřily i rychle po sobě jdoucí politické vraždy a převraty, které posilovaly ochotu hledat jednoznačné znaky ve tvářích mocných. Tento vztah mezi obrazem a výkladem udržel pojem sanpaku ve veřejném prostoru i v dalších desetiletích.
Charles Manson
Lékařský pohled na zvýšené bělmo
V odborném jazyce se pojem sanpaku nepoužívá. Místo něj se mluví o scleral show, tedy o větší viditelnosti bělma nad či pod duhovkou. Kulturní rovina pracuje s příběhy a symboly, odborná s měřitelnými rysy. Oba přístupy mohou stát vedle sebe.
Viditelnost bělma nad či pod duhovkou souvisí především s postavením víček, tvarem a velikostí oční koule a se stavem měkkých tkání v očnici. V průběhu života bývá běžné, že dolní víčko mírně klesá, takže bělmo pod duhovkou vystoupí více do popředí. Změny se mohou projevit i po zásazích v okolí očí nebo u stavů, které ovlivňují napětí tkání. Ve většině případů je to běžný vzhledový rys bez souvislosti s povahou nebo osudem.
Jak světlo a úhel mění výraz očí
To, co působí jako chladný či zneklidňující pohled, bývá často otázkou okamžiku a zvoleného záběru. Při sklonění očí dolů více vystoupí bělmo pod duhovkou, při pohledu vzhůru naopak nad ní. Výraz dále ovlivní jemné napětí svalů kolem víček, únava, směr světla i ohnisková vzdálenost. Snadno se tak stane, že jediná fotografie vyzní dramaticky, zatímco při osobním setkání působí tvář vyrovnaně. Portrétní fotka z té záplavy okamžiků může zachytit právě ten okamžik, který se nám nejsnáze vryje do paměti.
Když se podíváme na lidi kolem sebe, zjistíme, že kousek bělma pod nebo nad duhovkou se objevuje často. Někdy je sotva znatelné a všimneme si ho až na detailní fotografii, jindy je výraznější a stane se typickým rysem obličeje stejně jako tvar nosu nebo linie obočí. Všímat si ho můžeme v rodině, na ulici i ve filmech.
Z tohoto detailu však nelze spolehlivě vyvozovat závěry o charakteru. Očím přisuzujeme velkou váhu a drobná odchylka proto snadno získá větší význam, než jí náleží. V osobním setkání se navíc výraz proměňuje s tím, jak se mění řeč, gesto i světlo.
Psychologie pohledu a vnímání
Lidské oko je utvářeno tak, aby z něj okolí snadno četlo směr pozornosti. Kontrast bělma a duhovky zajišťuje čitelnost a drobné změny proto působí výrazněji, než by odpovídalo jejich biologickému významu. Oční kontakt spouští rychlé emoce a instinktivní reakce, které tělo vyhodnocuje dřív než rozum.
Expertka na neverbální komunikaci Patti Wood připomíná starou zkušenost: „Dlouho předtím, než jsme měli vědu o řeči těla, lidé už ‚něco‘ viděli v očích.“
Bývalý agent FBI Joe Navarro k tomu přidává praktické vodítko: „Vyvolá-li v vás cizí pohled instinktivní reakci, vezměte ji vážně jako signál, který stojí za to prozkoumat.“
Proto dává smysl všímat si i toho, jak slova, gesta a prostředí mění to, co v očích čteme.
Slavné osobnosti a selektivní vnímání
Jakmile se pojem sanpaku usadil v médiích, začal sloužit jako klíč k výkladu známých tváří. Do soupisů se řadila jména, která už tehdy poutala pozornost. U části z nich se později vyprávění spojilo s tragickou událostí. James Dean zahynul při autonehodě a jeho pohled s viditelným bělmem se stal součástí obrazu vzpurné mladosti. John F. Kennedy byl zastřelen při atentátu, a tak se k jeho fotografiím vracelo Ohsawovo varování. Princezna Diana zemřela po autonehodě v Paříži a s odstupem se k jejím snímkům přidávaly interpretace, které chtěly v očích najít předzvěst osudu.
Vedle těchto příběhů ale stojí dlouhé životy dalších často uváděných tváří. Brigitte Bardot, Bette Davis, Sid Caesar nebo Jackie Gleason se objevovali v seznamech už v šedesátých letech a jejich portréty s výrazným bělmem kolovaly v tisku i knihách, přesto se jejich osudy ubíraly jinudy. V průběhu let se k tématu přidávala další jména: Marilyn Monroe a Michael Jackson bývají připomínáni pro předčasné odchody, Twiggy a Diana Ross zase jako příklady, kde se výraz stal poznávacím rysem tváře bez tragické pointy.
Pojem sanpaku se dál používá v běžné řeči i v médiích. Odborné texty popisují především větší viditelnost bělma a související rysy očí. V kulturním prostředí jde o označení nápadného výrazu, který se často připomíná u známých osobností. I proto se k tématu vracíme znovu a znovu.
