Článek
Ráno 29. července 1981 se celé město soustředilo na jedinou věc, a to na svatbu Charlese a Diany. Do centra mířili lidé z různých koutů Británie i ze zahraničí a všude panovala slavnostní nálada. Trasa svatebního průvodu byla lemována statisíci diváků, kteří obsadili chodníky i schodiště okolních domů. Mnozí dorazili už předchozí večer, rozprostřeli si deky a přespali na chodníku, aby si zajistili místo v první řadě.
Centrum města bylo vyzdobeno slavnostněji než při státních oslavách. Na domech visely vlajky, balkony zdobily transparenty a výlohy obchodů zaplnily fotografie snoubenců. Britská trikolora se objevovala na každém kroku, od oficiálních praporů až po drobné papírové vlaječky prodávané jako suvenýry.
Obchodníci okamžitě reagovali na zájem veřejnosti a zaplnili pulty suvenýry se svatebním motivem. Na pultech nechyběly hrníčky, talíře ani čajové utěrky s podobiznou Diany a Charlese. Hospody nabízely piva pojmenovaná po novomanželech a bary míchaly koktejly inspirované nevěstou. Královská svatba se tak neodehrávala jen v ulicích a před kamerami, ale zasáhla i každodenní život Londýňanů.
Den, kdy se Londýn zastavil
Krátce po deváté hodině se otevřely brány Clarence House a ven vyjel zlatý kočár tažený čtyřmi bílými koňmi. Diana, tehdy devatenáctiletá, seděla v kočáře mířícím ke katedrále svatého Pavla. Cesta netrvala dlouho, ale každou chvíli zaznamenávaly televizní kamery i desítky fotografů podél trasy. Ulice byly zaplněné lidmi namačkanými na chodnících a schodištích domů. Stačil její úsměv a dav odpovídal potleskem a hlasitým voláním. Přenos sledovalo víc než 750 milionů lidí v sedmdesáti zemích, číslo, které z této svatby udělalo nejsledovanější obřad své doby.
Výdaje přesáhly 48 milionů dolarů, což by v dnešních hodnotách odpovídalo stovkám milionů. Královský dvůr uspořádal obřad tak, aby ukázal sílu tradice a velkolepost monarchie. Obraz, který se dostal do světa, působil dokonale, přesně tak, jak si palác přál. Diana se na veřejnosti usmívala a působila vyrovnaně. Ti, kdo ji znali, ale později připomínali, že byla vnitřně nervózní a vyděšená. Sama cítila, že stojí před krokem, z něhož není úniku.
Zásnuby Charlese a Diany
V únoru 1981 Charles požádal Dianu o ruku safírovým prstenem obklopeným čtrnácti diamanty. Vybral jej z katalogu klenotnictví Garrard. Na rozdíl od jiných královských zásnubních prstenů nešlo o šperk vyrobený na zakázku, což se stalo předmětem kritiky.
Při oficiálním rozhovoru k zásnubám zazněla otázka, zda jsou oba zamilovaní. Diana bez váhání odpověděla: „Samozřejmě.“ Charles se pousmál a pronesl: „Ať už láska znamená cokoliv.“ Slova, která působila odtažitě, zasáhla mladou nevěstu. Byla zamilovaná, zatímco její snoubenec dával najevo chladný odstup. Další problém byl v samotném vztahu. Diana později uvedla, že se před svatbou viděli jen třináctkrát. A věděla také, že Charles nikdy nepřerušil kontakt s Camillou Parker Bowles.
Pochybnosti před obřadem
V červnu 1981 se Diana zúčastnila oslavy narozenin prince Andrewa. Doufala, že večer stráví s Charlesem, ale ten se věnoval hostům a povinnostem. Diana tančila s cizími muži, pak sama, a na konec odjela domů s pocitem osamění. Podle svědectví biografky Ingrid Seward dorazila do Althropu „rozrušená, vyčerpaná a rozzlobená“. Oznámila otci, že svatbu ruší. Ten ji ale přemluvil, že na ústup je pozdě.
Krátce poté při obědě se svěřila sestrám Sarah a Jane: „Nemůžu si ho vzít. Nemůžu to udělat. Je to naprosto neuvěřitelné.“ Ony jí odpověděly: „Smůla, Duch,“ oslovily ji sestry přezdívkou z dětství. „Tvoje tvář je už na čajových utěrkách, tak už nemůžeš vycouvat.“
Slzy Charlese i Diany v předvečer svatby
Večer před obřadem měl k romantice daleko. Podle komentátora Iana Pelhama Turnera plakali oba snoubenci. Charles proto, že se nedokázal vzdát Camilly Parker Bowles, Diana proto, že cítila, že jde do manželství bez lásky. Podle biografky Sally Bedell Smith Charles během noci brečel, protože věděl, že se žení z povinnosti. Kmotra Patricia Mountbattenová mu už dříve řekla, že by si Dianu neměl brát, pokud miluje jinou. Přesto podle rodiny nebylo cesty zpět. Princ Philip mu dal najevo, že jestli vztah s Dianou nepřeruší, očekává se od něj svatba.
Diana mezitím objevila detail, který ji zasáhl nejvíc. Zjistila, že Charles má připravené manžetové knoflíčky s propletenými písmeny „CC“, dar od Camilly. Pro ni to nebyl jen šperk, ale jasný signál, že v den svatby bude mít na rukou připomínku jiné ženy. Bylo to potvrzení jejích nejhorších obav, že vstupuje do manželství, ve kterém její muž miluje jinou.
A právě tehdy přišla jedna krutá věta, která ji zasáhla ještě hlouběji. Podle astroložky Penny Thornton jí večer před obřadem řekl: „Nemiluji tě.“ Thornton k tomu doplnila: „Nechtěla pak na tu svatbu jít. Přemýšlela, že tam vůbec nepřijde.“ Sestry ji ale přesvědčily, že nyní už není cesty zpět.
Diana tak šla spát s vědomím, že druhý den bude stát před oltářem po boku muže, jehož city patří jiné.
Obřad ve svatém Pavlu
29.července dopoledne si Diana oblékla šaty navržené Davidem a Elizabeth Emanuelovými. Byly z hedvábného tafta, zdobené krajkou a deseti tisíci perličkami. Vlečka měřila přes sedm metrů a stala se nejdelší v dějinách britských královských svateb. Při cestě v kočáře se vlečka pomačkala, družičky ji musely u vchodu do katedrály narovnávat. Čtyřicetimetrový závoj se zachytával o koberec, ale působil velkolepě. Do šatů byla všita zlatá podkova posázená diamanty jako talisman pro štěstí.
Diana později řekla, že se tehdy cítila jako „jehně na porážku“.
Svatba prince Charlese a Lady Diany
Camilla v šedých šatech
Mezi hosty v katedrále seděla i Camilla Parker Bowles. Na sobě měla šedý kostým a klobouk v podobném tónu. Oficiálně přišla jako manželka Andrewa Parker Bowlese, který měl čestnou úlohu v jízdní gardě.
Pro Dianu to byl ale jeden z nejtěžších okamžiků. Už věděla, že Charlesův vztah s Camillou neskončil. Její přítomnost v katedrále jí připadala jako výsměch. Sama později uvedla, že to pro ni byla „ledová sprcha“. Ve chvíli, kdy pronesla manželský slib, si uvědomovala, že Charles není plně její. A pak znovu zahlédla manžetové knoflíčky s písmeny „CC“ na jeho rukou.
Líbánky princezny Diany a Charlese
Po svatbě odjeli do Broadlands a poté na královskou jachtu Britannia, která je vezla přes Gibraltar a Středozemní moře. Na fotografiích působili jako šťastný pár, skutečnost byla jiná. Charles trávil hodiny čtením knih a psaním poznámek, zatímco Diana čekala na jeho pozornost.
První vážná hádka přišla, když mezi jeho věcmi znovu našla knoflíčky s písmeny „CC“. Už před obřadem věděla, že jsou od Camilly, a doufala, že je odloží. Zjištění, že si je vzal i na líbánky, ji hluboce zasáhlo. Vnímala to jako znamení, že vzpomínku na Camilu nosí i v okamžicích, které měly patřit jen jim dvěma.
Zeptala se: „Camilla ti je dala, že?“ Charles odpověděl: „Ano, no a co? Je to dárek od přítelkyně.“ Diana později řekla: „A to jsme se opravdu pohádali. Žárlivost, naprostá žárlivost. Ta dvě C byla vtipně vymyšlená, ale nebylo to zrovna rozumné.“
Místo aby líbánky přinesly sblížení, prohlubovaly mezi nimi odstup. Už tehdy bylo jasné, že jejich manželství nebude fungovat tak, jak si Diana vysnila. Diana přitom do manželství vstupovala s opravdovou láskou. Sama řekla: „Pamatuji si, že jsem byla tak zamilovaná do svého manžela, že jsem z něj nemohla spustit oči. Myslela jsem si, že jsem ta nejšťastnější dívka na světě. On se o mě postará.“
Nejhorší den princezny Diany
Po obřadu se novomanželé objevili na balkoně Buckinghamského paláce. Pod nimi se tísnily davy, které mávaly vlajkami. Když se políbili, jásot byl ohlušující. Fotografie obletěla svět a stala se symbolem celé svatby. Noviny psaly o dokonalém páru, televize mluvila o pohádce naživo. Veřejnost vnímala událost jako velkolepou slavnost. V soukromí ale Diana věděla, že jejich manželství začíná špatně.
O mnoho let později Diana k manželství s Charlesem poznamenala: „Byli jsme v tom manželství tři, takže to bylo trochu přeplněné.“ Veřejnost si svatbu pamatovala jako velkolepou oslavu britské monarchie, pro ni samotnou to však byl okamžik, kdy začalo období nejistoty, častých hádek a pocitu, že je v tom vztahu sama.
Vzpomínala na něj s hořkostí: „Byl to nejhorší den mého života.“
Zdroje:
