Dětská Císařovna z Nekonečného příběhu: Krása jí zůstala i po 41 letech, dnes znovu hraje ve filmu

Nekonečný příběh se stal kultovní adaptací stejnojmenného románu Michaela Endeho a přivedl na scénu postavy jako Atrej, Falkor nebo Gmork. Jedenáctiletá Tami hrála tichou a záhadnou Dětskou císařovnu.

Dívka, která se později stala dětskou hvězdou, se narodila 31. července 1972 v Íránu. Její rodiče, skotský archeolog David Stronach a izraelská archeoložka Ruth, tam pracovali na výzkumných vykopávkách. Po islámské revoluci rodina odešla, nejprve do Tel Avivu, pak do Británie a nakonec zakotvila v Kalifornii. Tam její otec získal místo na univerzitě v Berkeley.

V San Franciscu navštěvovala kurz herectví, ale o práci před kamerou tehdy vůbec neuvažovala. Právě tam si jí všimla castingová agentka, která přišla navštívit její učitelku. Dorazila o něco dřív, zahlédla Tami při závěru lekce a bylo rozhodnuto. Pozvala ji na konkurz k připravovanému fantasy filmu.

Natáčení probíhalo v Bavorsku a trvalo tři měsíce. Tami tam odcestovala s maminkou a celá rodina to brala jako zajímavou zkušenost, očekávali spíš menší německý film, o kterém mimo Evropu nebude slyšet. Nakonec se ale ukázalo, že opak byl pravdou. Nekonečný příběh se stal nejdražším filmem v historii německé kinematografie a zaznamenal mezinárodní úspěch.

Natáčení v bavorských ateliérech bylo pro jedenáctiletou Tami plné nových zážitků. Výroba trvala čtyřikrát déle než se plánovalo, zejména kvůli náročnosti vizuálních efektů. Pro dívku, která nikdy předtím nestála před filmovou kamerou, to byl vstup do úplně nového světa.

Musela se vypořádat i s praktickými problémy. Během natáčení nosila umělé zuby, protože oba mléčné jí před začátkem filmování vypadly a nové ještě nestihly vyrůst. I přes tuto komplikaci zvládla dialogy namluvit bez šišlání.

Na rozdíl od většiny herců nebyl její hlas v původní verzi filmu předabován. Ostatní herci své role namluvili německy, ale v postprodukci byly jejich hlasy nahrazeny anglickými. U Tami to nebylo potřeba.

„Všichni si myslí, že jsem jezdila na loutkách, ale tak to nebylo. Protože všechno se natáčelo po částech, viděla jsem jeho hlavu v jednom studiu před zeleným plátnem a jeho tělo někde jinde,“ vzpomíná.

Během propagační cesty k filmu Nekonečný příběh vystoupila Tami v německé talk show, kde spontánně zazpívala pár taktů z písně „99 Luftballons“. V publiku seděl hudební producent, který jí ještě ten týden domluvil nahrávání několika skladeb. Vznikl tak i videoklip k písni „Fairy Queen“, s níž následně vystoupila ve dvou televizních pořadech.

„Bylo to celé šílené a pak to prostě skončilo. Ani jsme si nepřerezervovali letenku,“ vzpomíná dnes s úsměvem.

Rychlý úspěch filmu však s sebou přinesl i problémy. Rodina začala dostávat dopisy, telefonní hovory byly sledované a dospělí muži posílali malé Tami zásnubní prsteny. Nabídky z Hollywoodu přicházely, ale často šlo o role s neadekvátními požadavky včetně scén s nahotou. Taminina matka se proto rozhodla, že pokračování filmu odmítne.

„Jsou lidé, kteří to zvládli, třeba Natalie Portman. Ale je to těžká cesta. Klobouk dolů,“ komentovala Tami později rizika dětské slávy.

Po skončení filmového dobrodružství a návratu do běžného života dala se Tami začala věnovat tanci. Více než deset let působila jako profesionální tanečnice v New Yorku, spolupracovala se souborem Neta Pulvermacher and Dancers a představila vlastní choreografie například v Dixon Place nebo dokonce na Galapágách.

K divadlu se vrátila v roce 2002, kdy začala znovu hrát. V roce 2006 účinkovala v inscenaci Chambre v legendárním La MaMa Experimental Theatre Club a studovala pod vedením herečky Laury Estermanové.

Hollywoodskou slávu se na rozdíl od jiných dětských hvězd rozhodla Tami dobrovolně opustit po jediném velkém filmu. Tento neobvyklý krok možná souvisí s akademickým prostředím, ve kterém vyrůstala jako dcera univerzitního profesora. Svou roli sehrály i její izraelsko-skotské kořeny, díky nimž získala širší rozhled a vztah k různým kulturám a jazykům. Místo natáčení dalších filmů se po letech věnování tanci nakonec vydala podobnou cestou jako její otec a začala učit na univerzitě v New Yorku. Přesto uměleckou dráhu nikdy zcela neopustila – vedle pedagogické činnosti se věnuje tanci, divadlu, a s obzvláštním nadšením také tvorbě dětských příběhů, pohádek a loutkových představení. Tyto tvůrčí projekty s radostí sdílí nejen se svou dcerou Mayou, ale i s dětmi svých přátel.

Na veřejnosti se objevuje zřídka, ale kdykoli se tak stane, fanoušci v ní okamžitě poznávají bývalou filmovou císařovnu. Když její taneční soubor vystupoval v České republice, překvapilo ji, jak silnou fanouškovskou základnu tu Nekonečný příběh stále má i po čtyřech desetiletích.

Po dlouhých čtyřiceti letech absence na filmovém plátně si Tami v roce 2024 zahrála čarodějnici ve fantasy komedii Man And Witch: The Dance Of A Thousand Steps. Hraje zde postavu, do které se zamiluje pasáček koz. Film je poctou pohádkovým snímkům 80. let, a kromě ní se v něm objevili i Jennifer Saunders, Eddie Izzard, Christopher Lloyd nebo Sean Astin. Scénář napsal její manžel a dcera Maya zde debutovala jako herečka.

Přestože se dnes věnuje hlavně vlastním projektům, Tami občas zažívá zajímavá setkání s fanoušky. Jedno z nejnezapomenutelnějších se odehrálo přímo v jejím sousedství ve Williamsburgu. Místní obyvatelé tam uspořádali hlasování o tom, který film chtějí vidět na venkovním promítání. Vybrali si právě Nekonečný příběh.

„Byla tam snad tisícovka lidí a obrovský park,“ vzpomíná Tami. Se svým mužem a dcerkou vyrazili společně na promítání. „Můj manžel se na mě podíval a nevěřícně řekl: ‚To je neuvěřitelné, že po třiceti letech ten film stále tak rezonuje.‘“

Během promítání začal její manžel nevtíravě sdělovat ostatním divákům, kdo sedí mezi nimi. Tami si pak s překvapenými fanoušky povídala a dodnes na to vzpomíná s úsměvem.

Hollywood oznámil v roce 2024 remake Nekonečného příběhu. Fanoušci to nesli všelijak. Jedni nadšení, druzí naštvaní. Tami to ale viděla jinak:

„Celý smysl toho příběhu je v tom, že má podnítit fantazii a připomenout lidem, aby nezapomněli na dítě v sobě. Nová verze tuhle myšlenku může posunout dál.“

Později téhož roku oznámily společnosti Michael Ende Productions a See-Saw Films, že plánují celou filmovou sérii. O práva k příběhu se usilovalo už od roku 2009 a teprve loni skončil vleklý licitační boj. Producenti Iain Canning a Ralph Gassmann slíbili, že nové zpracování bude věrnější původní předloze než film z roku 1984, proti kterému se Michael Ende ostře vymezil. Tehdy se dokonce pokusil natáčení soudně zastavit, ale neuspěl. Film byl dokončen navzdory jeho nesouhlasu a autorovo jméno se objevilo až v závěrečných titulcích.

Zdroje: en.wikipedia.org, www.who.com.au, www.slashfilm.com, refresher.cz, www.cbr.com