Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak poznat, že vám někdo lže: Metody bývalého agenta FBI Joe Navarra, které může využít každý z nás

Foto: Kris Krüg, Licence CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

Joe Navarro, bývalý agent FBI a expert na neverbální komunikaci, se během 25leté kariéry zabýval chytáním špionů a dekódováním lidského chování. Dokáže rozpoznat klíčové signály odhalující nejistotu, stres nebo lži.

Článek

„Neexistuje žádný Pinocchiův efekt. Je naprostý nesmysl předpokládat, že když se někdo dotkne nosu, odkašle si nebo se dotkne ucha, že je neupřímný,“ říká Joe Navarro.

Když Navarro v roce 1979 začal pracovat u FBI, byl překvapený, jaké mýty o lhaní tam pořád platily. Agenti věřili, že určitá gesta nebo pohyby vždy znamenají lež. Například když někdo požádá o vodu nebo se dívá nahoru a pak zleva doprava. Navarro tyto teorie záhy identifikoval jako nepodložené. Zjistil, že existovalo mnoho mylných indikátorů, které byly tradovány jako spolehlivé známky klamu: dotýkání se obličeje, popotahování nosem, olizování vnitřní strany úst a další podobná gesta. Jak sám zdůrazňuje, všechny tyto „metody“ postrádaly jakýkoli vědecký základ.

Klíčové signály, které odhalí, že vám někdo lže

Pokud neexistují univerzální známky lži, co vlastně můžeme pozorovat? Klíčem je zaměřit se na jiné signály. Navarro rozvinul mnohem propracovanější pohled. To, co můžeme skutečně pozorovat, jsou projevy stresu, znepokojení a diskomfortu. Jeho výzkum opakovaně prokázal, že žádné univerzální gesto nebo chování nedokáže spolehlivě odhalit, zda někdo mluví nepravdu. Proto FBI pod jeho vedením přeorientovala svůj přístup na identifikaci a správnou interpretaci těchto emocionálních stavů.

To, co hledáme, jsou ukazatele nepohodlí a stresu. Nehledáme lež, protože neexistuje jediné chování, které by jednoznačně prozrazovalo nepravdu.
Joe Navarro

Navarro vzpomíná na ženu, kterou FBI pozvala k výslechu kvůli probíhajícímu vyšetřování. Během prvních dvaceti minut, kdy se lidé většinou uklidní, byla naopak stále nervóznější.

„Kousala si ret. Sahala si na jamku v krku nad hrudní kostí. Chytala se náhrdelníků. Mnula si ruce. Nakonec jsem jí řekl: ‚Paní, vypadá to, že vás něco trápí.‘ A ona odpověděla: ‚Děkuji, pane Navarro, ale já měla jen dva žetony do parkovacího automatu a ten čas už brzy vyprší.‘“

Její chování mohlo působit podezřele, jako by něco tajila nebo měla výčitky. Ve skutečnosti se jen bála, že dostane pokutu. Později se ukázalo, že s případem neměla nic společného. Někdo jí ukradl doklady a použil je při trestné činnosti. Byla jen obětí krádeže identity.

Navarro tento případ často zmiňuje, aby ukázal, jak snadné je zaměnit stres za vinu, i když důvod může být úplně jiný.

Porozumění řeči těla

Abychom lépe porozuměli tomu, co lidské tělo skutečně prozrazuje, Navarro identifikoval řadu tělesných projevů, které můžeme pozorovat. Tyto signály nemusí znamenat lež, ale spíš napětí nebo nervozitu.

Obličejové signály

Tvář je podle Navarra místem, kde se nejčastěji pokoušíme skrýt emoce, ale právě tam se objevuje nejvíce nevědomých signálů. Při prožívání stresu dochází ke stisknutí rtů, které se při nastupujícím strachu napnou a téměř zmizí. To je důležité zjištění pro vyšetřovatele. Stejný projev lze pozorovat jak u lhářů, tak u lidí mluvících pravdu, nejde tedy o známku klamu, ale o běžnou tělesnou reakci na stresovou situaci.

Navarro také zdůrazňuje význam očí, které jako jediný orgán informace zároveň přijímají i vysílají. Očima vyjadřujeme zájem, pozornost i empatii. Zvednutí obočí je vstřícným gestem, kterým dáváme najevo zájem o druhého člověka. Naopak svěšení víček a přitažení brady může být známkou blokujícího, ochranného chování.

Signály těla

Zatímco obličej se lidé naučili ovládat, zbytek těla často prozrazuje jejich skutečný stav. Když je člověk ve stresu, může se to projevit v ramenou, na krku nebo zrychleným tepem.

Navarro vysvětluje, že lidé v situacích spojených s nejistotou a strachem často zakrývají krk rukou. Tento instinkt pramení z dávné minulosti, kdy se lidé chránili před predátory.

„A po čem jde predátor? Po krku. Všechny velké kočky jdou po krku. Takže my jsme se vyvinuli k tomu, abychom se zastavili. Byli velmi potichu, vůbec se nehýbali a přikryli si krk,“ vysvětluje. „Museli jsme zůstat potichu, protože jinak bychom byli vyhlazeni. Nemáme tesáky, nemáme krunýř, nemáme velké ruce.“

Sebezklidňující gesta

Navarro odhalil různé způsoby, jak se lidé snaží uklidnit ve stresových situacích. Patří mezi ně tření tváří a rukou, svírání náhrdelníků nebo jiných osobních předmětů, mnoucí pohyby či dokonce kousání se do rtů nebo vnitřní strany tváře.

Tyto pohyby vysílají mozku signály, že je vše v pořádku, což má uklidňující účinek. Evoluční kořeny tohoto chování sahají hluboko – už v děloze si děti cucají palec, což je uklidňuje.

Nohy jako nejupřímnější část těla

Za nejupřímnější část lidského těla považuje Navarro nohy. Když potkáme někoho, s kým jsme se pohádali nebo koho nemáme rádi, společenská konvence nás nutí podívat se na něj a pozdravit ho. Naše nohy však mohou být otočené trochu stranou, jako by se chtěly vydat jinou cestou. Tento nesoulad mezi tváří a nohama je podle Navarra zakódován hluboko v našem DNA.

Mylné interpretace gest

Vedle rozpoznávání skutečných signálů stresu Navarro také vyvrací několik populárních mylných představ o řeči těla:

  • Zkřížené ruce na hrudi - neznamenají nepřístupnost vůči druhým. Jde spíše o sebezklidňující objetí, které má zmírnit stres. „I když jste na někoho naštvaní, neuděláte to proto, abyste ho drželi dál od sebe, ale abyste zadrželi sami sebe a trochu se uklidnili,“ vysvětluje.
  • Zkřížené nohy - neznačí, že se člověk cítí nesvůj. Často jde jen o naučené společenské normy. Navarro připomíná, že ve 30. a 40. letech 20. století se ženám doporučovalo křížit nejen nohy, ale i kotníky jako součást společenské etikety.

Techniky efektivního výslechu

Řeč těla může při výslechu pomoci nejen odhalit lež, ale i lépe vést celý rozhovor. Navarro si během let vytvořil několik postupů, jak snížit napětí a navodit důvěru.

Jedním z nich je umístit vyslýchaného blízko dveří, ne do rohu místnosti, jak to často bývá ve filmech. Podle něj to člověku dodává větší pocit klidu a kontroly, protože vnímá, že má možnost kdykoli odejít.

FBI tuto techniku používá, protože uvolněnější člověk si lépe vzpomíná na detaily a je ochotnější ke spolupráci. Jak Navarro opakovaně zdůrazňuje, při stresu se zhoršuje paměť: „proto když jsme ve stresu, nemůžeme najít klíče.“ Cílem je tedy navodit atmosféru, v níž se vyslýchaný cítí co nejméně ohrožen.

Dalšími technikami jsou používání nižšího a pomalejšího tónu hlasu, udržování dostatečné vzdálenosti (asi 120–150 cm) a omezení očního kontaktu, protože intenzivní pohled může být zastrašující.

Evoluční kořeny lhaní v sociálním prostředí

Vedle poznávání fyzických signálů se Navarro dlouhodobě zabýval také otázkou, proč vůbec lidé lžou. Jeho závěry poukazují na evoluční kořeny tohoto chování.

„Jako živočišný druh jsme se vyvinuli k tomu, abychom klamali své okolí. Nemůžete přijít k matce a říct ,to vaše dítě je ale ošklivé'. Obrátilo by se to proti vám,“ uvedl Navarro v Hyde Parku Civilizace.
„Takže jsme naučili klamat své okolí ze sociálních důvodů a většina z nás je v tom docela dobrá.“

Se lhaním přitom mnozí začínají už v raném věku. Navarro zmiňuje studie u malých dětí, které ukazují, že když dítě něco rozbije, otočí se a obviní z toho někoho jiného, což je v podstatě lež.

Podle výzkumů, které Navarro cituje, většina z nás lže přibližně třikrát až pětkrát za hodinu. Často jde o tzv. společenské lži, jako když na otázku „Jak se máš?“ odpovíme „Dobře“, i když to tak ve skutečnosti není.

Profesionální lháři ze světa FBI

Každý z nás někdy lže, někteří lidé to ale zvládli na profesionální úrovni. Během své kariéry se Navarro setkal s mnoha takovými osobami.
„Jednou z nejlepších lhářek, které jsem kdy potkal, byla žena, která pracovala jako špionka. Dokázala vyprávět příběhy jako nikdo jiný, opravdu přesvědčivě,“ vzpomíná. Nakonec ale její příběh začal mít trhliny a skončila za mřížemi na 25 let.

Navarro také popisuje, jak odhalil jiného špiona podle způsobu, jakým nesl květiny. Muž, kterého identifikoval jako tzv. „ilegála“.
„Podívejte, jak nese tu kytici. Američané nosí kytici květy nahoru. Východoevropané ji nosí květy dolů,“ vysvětlil Navarro kolegům. Po konfrontaci muž přiznal, že byl skutečně špion vyslaný cizí mocností.

Praktické metody odhalování nepravdy

Na základě svých bohatých zkušeností s odhalováním špionů a profesionálních lhářů Navarro vyvinul praktické metody, které může využít každý z nás při rozpoznávání možných známek klamu:

  • Sledujte nesoulad – Když se někdo usmívá, ale jeho nohy směřují ke dveřím, pravděpodobně vás chce co nejdříve opustit, nehledě na to, co říká.
  • Pozorujte náhlé změny chování„Jednoduchým dotazům by měly odpovídat jednoduché odpovědi. Když vyvolávají kognitivní zátěž, neindikuje to přímo lež, ale určitě by vás to mělo vést k zamyšlení, zda je něco v nepořádku,“ vysvětluje Navarro.
  • Všímejte si blokujících gest – Například při zmínce určitého tématu může osoba svěsit víčka a přitáhnout bradu, což značí ochranné, blokující chování.
  • Ověřujte fakta – Nejlepší obrana proti lži je ověřovat si řečené informace. „Můžete buď přijmout příběh tak, jak je vyprávěn, nebo se můžete snažit ho zpochybnit a ověřit si ho,“ radí Navarro.

Od FBI k expertovi na neverbální komunikaci

Joe Navarro vstoupil do FBI ve 23 letech jako jeden z nejmladších agentů v historii. Během kariéry působil jako specialista na kontrarozvědku, pilot při sledovacích operacích i velitel týmu SWAT. V letech 1989–1990 byl vybrán do elitního programu behaviorální analýzy spolu s pěti dalšími z celkem 12 000 agentů.

Z FBI odešel krátce po útocích v roce 2001. „Už jsem v té době měl za sebou 25 let a už jsem byl vyčerpaný,“ vzpomíná. Pracoval tehdy 16 hodin denně a netušil, že jednou napíše 14 knih.

Dnes patří mezi přední světové odborníky na neverbální komunikaci. Přednáší po celém světě, deset let vyučoval na Harvard Business School. Jeho knihy byly přeloženy do 32 jazyků a publikum ho označuje za dynamického, vynikajícího a podmanivého řečníka.

K jeho nejznámějším titulům patří Jak poznat, když vám někdo lže (What Every Body Is Saying), Nebezpečné osobnosti (Dangerous Personalities), Slovník řeči těla (The Dictionary of Body Language) a Buďte výjimeční (Be Exceptional). Znalosti využívají jak jednotlivci, tak firmy ke zlepšení komunikace, budování důvěry a posílení vlivu.

Jeho životní krédo možná nejlépe vyjadřuje jedno z jeho vlastních citátů:
„Člověk se pozná podle toho, jak se chová k těm, kteří pro něj nemůžou vůbec nic udělat.“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz