Jak žije dcera nejslavnější narkomanky Katky: Z Terezky je krásná dívka, která má úplně jiný život

2. ledna 2008 přišla na svět holčička, jejíž maličké tělo se okamžitě po narození začalo kroutit v bolestech. Lékaři jí museli podávat morfium, aby utlumili abstinenční příznaky. Tereza Bradáčová se narodila závislá, protože její matka Kateřina fetovala po celé těhotenství. Žila tehdy ve squatu s Romanem Liškem, Terezčiným biologickým otcem, a společně vařili pervitin.

Kateřinu Bradáčovou v té době už roky sledovala kamera dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Poprvé se potkaly v roce 1996 v terapeutické komunitě Sananim v Němčicích, kdy bylo Katce devatenáct let. Třeštíkovou zaujala její vysoká inteligence i schopnost uvědomovat si, jakou zátěž její závislost představuje pro blízké. Za těch dvanáct let, co ji Třeštíková natáčela, prošla Katka desítkami pokusů o léčbu, vztahy, rozchody i návratem na ulici. A pak přišlo těhotenství.

Třeštíková na tu zprávu vzpomíná dodnes. „To byl naprostý šok, protože mi bylo jasné, že do příběhu vstupuje strašně silné a zásadní téma a vůbec jsem si nedovedla představit, co bude následovat. Hlavní pocit ale byla nějaká nejasná naděje, že to by mohl být ten impuls, na který Katka pořád čeká. Zároveň hrůza z toho, co se stane, když se to nepovede.“

Na chvíli se v Katce opravdu něco pohnulo. Navštěvovala lékaře, byla na sonografii, chtěla se změnit. Jenže z drog neustoupila. „Doktor mi řekl, že když přestanu, potratím. Tak jsem nepřestala.“ Tři dny po porodu z nemocnice utekla. „Podcenila jsem to… Vyšla jsem, byla jsem v absťáku a vůbec jsem nebyla čistá. A ta psychika, jedno s druhým. Nezvládla jsem to prostě v tom kojeňáku. Dá se říct, že jsem ji opustila, asi se to tak dá nazvat…“

Malá Terezka zůstala v kojeneckém ústavu sama. Soud nakonec Katku zbavil rodičovských práv a když bylo holčičce rok a půl, ujala se jí babička.

Od té chvíle vyrůstala Tereza v péči ženy, která musela zastat roli matky i otce zároveň. Klasické dětství s oběma rodiči nikdy nepoznala. Otec se do jejího života nezapsal a když o něm dnes mluví, z jejích slov je cítit hořkost. Díky babičce ale mohla chodit do školy, mít své koníčky, pečovat o domácí mazlíčky. Věci, které většina dětí bere jako samozřejmost, pro ni znamenaly všechno.

Babička si ji vzala k sobě v době, kdy už měla po šedesátce a bylo jí jasné, že se tím zavazuje k dalším minimálně dvaceti letům každodenní péče. Přesto nezaváhala a vnučce dala domov, jistotu i blízkost, které jí vlastní matka poskytnout nedokázala.

Katka se v dceřině životě občas objevila. Zastavila se na návštěvu nebo si spolu alespoň psaly, ale roli matky na sebe nikdy nepřevzala. Setkávaly se zhruba jednou za půl roku, většinou na hřišti. Katka přitom pokaždé doufala, že přijde klidnější období a že spolu časem budou moci být častěji. „Jednou vás tam vezmu, pojedeme tam spolu, ale až budu úplně zdravá. Teď je u mé mámy a má se dobře,“ říkala v jednom z rozhovorů.

Když bylo Terezce deset let, babička onemocněla rakovinou. Péče o vnučku pro ni byla stále těžší a nikdo nevěděl, jak dlouho ještě zvládne. Tehdy Katce navrhla řešení, které mohlo všechno změnit. „Nemohu mít Terezku kvůli drogám. A taky kvůli tomu, jak žiji. Ale vysvitla naděje, když mi máma dala nabídku, že pokud půjdu na detox a budu mít slušné zázemí, dala by mi Terezku do péče.“

Stačilo jít na detox, najít si bydlení a začít žít bez drog. Pokud by Katka selhala a babičce se mezitím přitížilo, hrozilo, že Tereza skončí v dětském domově. Nakonec to dopadlo jinak. Katka sice na detox nenastoupila, ale babička se zotavila. Tereza u ní zůstala a dnes se o ni stará.

Její tehdejší přítel Jirka tehdy řekl: „Katka tu není od pátku, nevím, kde je. A pokud jde o nabídku mít Terezku v péči, nezvládá to. Jediné, co ji zajímá, je, jak sehnat fet. Ta malá holka za nic nemůže a Katce to je jedno.“ Oba tehdy přežívali v kanále na pražské Invalidovně. Tereza mezitím doma pomáhala babičce, starala se o domácí zvířata a snažila se žít co nejnormálnější život.

I když Tereza vyrůstala bez matky, jedna okolnost je přesto spojovala víc, než by si sama přála. Dlouhá léta se snažila zatajit, čí je dcera, jenže pokaždé, když narazila na někoho, kdo viděl dokument Heleny Třeštíkové, už nebylo co skrývat. Tereza vypadá jako mladší verze své matky, se stejnými rysy a stejným výrazem v očích. Kdykoli televize dokument reprízovala, ozývali se jí na sociálních sítích cizí lidé s otázkou, jestli je opravdu dcera té narkomanky z filmu.

Rok 2023 byl pro Terezu zlomový. Nejenže veřejně přiznala, čí je dcera, ale otevřela se i v dalších věcech. Napsala do facebookové skupiny věnované Katce. „Jak už všichni víte a není to žádná novinka, jsem Katky dcera. Rodiče jsem si nevybrala. Určitě jsem taky v patnácti nechtěla, aby se tohle dostalo ven. Chtěla jsem počkat aspoň do dvaceti. Ale ono se skrývat s tím, že jsme jak dvojčata, není úplně lehké.“ V příspěvku také žádala o pomoc. „Jádro toho, proč sem teď píšu, je to, že bych byla ráda za každou informaci, kde se Kačena pohybuje.“ Tereza opakovaně říká, že Katku za matku nepovažuje, přesto potřebovala vědět, kde je a jestli vůbec ještě žije.

Prozradila také, že je bisexuální a žije s přítelkyní. Babička ji v tom podporuje a její orientace jí nijak nevadí.

Na sociálních sítích začala budovat vlastní identitu. Pod jménem Tereza Boxerová sdílí na TikToku taneční videa, hudbu a momenty z běžného života. Postupně si kolem sebe vybudovala desítky tisíc sledujících, z nichž většina ví, kdo je její matka. „Pořád studuji, půjdu na střední, mám svoje koníčky a starám se o babičku, zvířata a blízké. Co se týče TikToku, mám už jiný účet, točím videa, protože mě to baví, a chci do světa posílat lásku a sílu těm, kteří to mají podobné jako já, nebo těm, co to potřebují.“

Ví, jaké to je stydět se za vlastní příjmení a vysvětlovat spolužákům, proč nebydlí s rodiči. Už v patnácti oznámila, že si po osmnáctých narozeninách nechá změnit příjmení. Bradáčová je jméno, které zná každý, kdo někdy zapnul Českou televizi. Nosit ho znamená neustále odpovídat na otázky a obhajovat se před lidmi, kteří si myslí, že jablko nepadá daleko od stromu.

K návykovým látkám má Tereza jednoznačný odpor. Před časem měla přítele, kterého podle svých slov odnaučila pít alkohol a kouřit marihuanu. Je jasné, že ve stopách své matky rozhodně nepůjde.

Děti s přítelkyní zatím neplánují, protože svět jim připadá příliš nejistý na to, aby do něj přiváděly nový život. „Adopci neplánujeme. Myslím si, že nám to vydrží hodně dlouho, ale ani jedna nechce přivést dítě do této těžké doby. Obě chceme a preferujeme cestování a poznávání nových věcí.“ Terezin postoj k mateřství vychází z toho, čím si sama prošla. Dětství bez rodičů zanechává stopy, které se jen tak nezhojí, a pokud se jednou rozhodne pro rodinu, chce mít jistotu, že je na to připravená.

V roce 2024 nastoupila na střední zdravotnickou školu. Rozhodla se pro zdravotnický obor, protože chce pomáhat lidem, kteří to mají v životě podobně těžké, stejně jako těm, kdo její péči budou potřebovat.

V lednu 2026 oslavila osmnácté narozeniny. Jestli si příjmení změní, zatím neřekla. „To, jakou mám biologickou maminku, mě velmi mrzí. Já ale nejsem ona a ani nikdy nebudu.“ Katka je pro ni blízký člověk, který ji porodil, ale za skutečnou matku považuje babičku. „Matka je přece ten člověk, který vychovává, a ne ten, co jen porodí a nechá děcko v kojeňáku.“

Katka dnes přežívá na pražských ulicích a sbírá měď. Každé ráno dochází do centra pro závislé na Bulovce pro metadon. Tvrdí, že se heroinu měsíce nedotkla, pervitin ale užívá dál. Se svým přítelem Přemkem, kytaristou bez domova, sdílí stan pod mostem a v roce 2025 se zasnoubili. „Svatbu chceme do roka a do dne. Bude v kostele.“

Přála by si, aby přišla i Tereza. Na svatbu by chtěla pozvat i Helenu Třeštíkovou. Jestli dcera nebo dokumentaristka pozvání přijmou, je nejisté.

Slávu z dokumentu dnes Katka vnímá jako přítěž. „Každý den si mě někdo fotí nebo natáčí a nic z toho nemám. Kdybych to před těmi lety věděla, jak to bude pak vypadat, asi bych si ten dokument rozmyslela.“ Lidé ji poznávají, někteří jí vyjadřují podporu, jiní do ní kopou. Jenže popularita matky dopadá i na Terezu, která s tím stigmatem žije od dětství.

S matkou si dnes občas zavolají, ale osobně se už dlouho neviděly. Katka v jednom z rozhovorů řekla, že ji dcera „bere na milost“ a má ji ráda s vědomím, že rodiče si člověk nevybírá.

Když Katka viděla hotový dokument, celou projekci vydržela bez hnutí a film odsouhlasila. Třeštíková se jí pak zeptala, jestli nechce něco vzkázat dceři Terezce, která ten film možná jednou uvidí. Katka po chvíli váhání řekla, že se jí omlouvá. Teprve v tu chvíli se jí zlomil hlas.

Zdroje: readzone.cz, extra.cz, extra.cz, kafe.cz, kafe.cz, lajk.iprima.cz, Rozhovor z Press kit filmu Katka - Helena Třeštíková