Článek
Jak už bylo několikrát řečeno a napsáno, například spolkem Milion chvilek pro demokracii mohlo být daleko hůř.
Když porovnáme dnešní povolební situaci s rokem 2013 nebo rokem 2017, vidíme, že je naštěstí výrazně odlišná. S prokremelským škodolibým narcisem Milošem Zemanem v prezidentské funkci a vyšeptalými sociálními demokraty a lidovci, vedení slabým Pavlem Bělobrádkem si mohl Andrej Babiš dělat téměř vše, co chtěl.
Dnes máme korektního, bytostně demokratického prezidenta Petra Pavla, který Andreje Babiše zažil v rámci předvolebních debat prezidentské kampaně v jeho nejhorší predátorské podobě. A já nepochybuji, že přes dnešní poker face Petra Pavla a jeho korektní vyjádření k výsledku voleb a povolebnímu vyjednávání, má u něj Andrej Babiš vroubek velikosti hory Říp. Proto dnešní prezident v rámci svých pravomocí vznikající vládní koalici, kterou nazývám „Lháři stíhaní a souzení“ nic jen tak nedaruje a bude je hlídat jako ostříž.
Stejně tak Tomio Okamura a jeho poslanci nebudou Babiš podporovat jako ovce ale naopak, budou jeho premiérskou pozici neustále zevnitř podkopávat a kritizovat všechno a všechny. Loví totiž ve stejných voličských vodách. Nominovat na ministry nestranické odborníky je geniální tah. Vyhnout se přímé odpovědnosti a ponechat si veškerou energii na kritiku ANO. Tím lišák Okamura vyruší likvidační koaliční potenciál Andreje Babiše.
Hlavní tvář motoristů Filip Turek je stejný predátorský typ jako Andrej Babiš. Politické duely těchto dvou predátorských osobností budou určitě velmi zajímavé. Petr Macinka, autor a předseda Motoristů, je vystudovaný politolog a mediálně zkušený bývalý zástupce ředitele Tiskového odboru prezidenta Václava Klause. Tito dva pánové budou velmi pravděpodobně schopní v případě potřeby přitlačit Andreje Babiše ke zdi.
Poté, co jsem splnila svou občanskou povinnost a se skřípěním zubů dala svůj hlas prodemokratickým politikům, jsem poprvé nesledovala v televizi ani sčítání hlasů ani cokoli společného s volbami. Jen jsem si zjistila, jak volby dopadly a poté opět úplné odstřižení od médii.
Vydrželo mi to do pondělí večer, kdy jsem poprvé pustila televizi a náhodně shlédla vyjádření Petra Pavla na CNN Prima News. Následoval rozhovor s politologem Janem Kubáčkem, který se mi moc líbil, protože naše názory se shodovaly. Další pořad rozebral s Karlem Křivanem, odborníkem na politický marketing a Noemi Zárubovou-Preffrmannovou, odbornicí na řeč těla lídry stran, kteří se dostali do sněmovny. V té chvíli jsem začala vnímat povolební vyjednávání jako zajímavou, sice bizardní ale také zábavnou reality show.
Bohužel v rámci obou pořadů jsem byla nucena shlédnout záběry milostné třeštění Andreje Babiše těsně po uveřejnění výsledků voleb. Byla to dokonalá ukázka závislosti na moci, která má stejné projevy jako závislost na kokainu. V úterý jsem se díky tomu probudila s lehkou povolební depkou. Naštěstí díky znalosti techniky EMDR se mi tuto depku podařilo rychle překonat. A začala jsem se na další pokračování povolební reality šou těšit.
Hlavně se těším na dvě věci. Na příval humoru, který po prvotním šoku zaplatí internet a na opotřebovávací válku, kterou s Andrejem Babišem povede Tomio Okamura velmi okatě a Motoristé sice skrytě, ale rozhodně se stejnou vytrvalostí.
Myslím, že kdyby Andrej Babiš věděl, co ho čeká, tak by se závislost, nezávislost na moci tak neradoval.
Přeji všem slušným lidem, aby dělali v rámci svých možností vše, co mohou, pro zlepšení naší společné země. Smysluplná práce, laskavost a pomoc ostatním mají schopnost vyléčit jakékoli povolební zklamání.
