Článek
Díky feťákově slabosti pro návykové látky jsem se už rok a půl pořádně nevyspala.
Když jsem se ještě spala ve své ložnici, tak mě od jara 2024 téměř každou noc budil marihuanový kouř pronikající do mé ložnice. Poté, co jsem se nedobrovolně nadýchala marihuanového kouře, jsem vždy nemohla několik hodin usnout. A to přesto, že jsem šla spát na gauč do obýváku. Jednou jsem spala příliš tvrdě. Když jsem se probudila, byla jsem regulérně sjetá. Pod zavřenými víčky se mi vlnily geometrické vizuální vzory a při přesunu do obýváku jsem měla problémy s rovnováhou a koordinací. A samozřejmě jsem nemohla několik hodin usnout.
Od 21.11.2024, kdy jsem se tuto patálii pokoušela řešit na schůzi Společenství vlastníků, má navíc feťák okno nepřetržitě otevřené. Kromě nočního fetování se navíc ještě z jeho okna line nepříjemný nasládlý smrad.
Zhruba po týdnu, co mě letos v dubnu svým nočním vyhulováním vyhnal z ložnice, jsem zjistila, že marihuanový kouř i nasládlý smrad vniká do ložnice, i když jsou všechna okna několik dní zavřená. Bylo mi to divné. Čím blíž k oknům, tím víc smradu.
V 60. letech se britský hudební producent Phil Spector, později odsouzený za sexuální delikty a vraždu, vymyslel Wall Of Sound „zvukovou stěnu“. Vrstvením nástrojů vytvářel ve studiu nahrávky s obrovskou dynamikou a hloubkou. V mé, nyní již opuštěné, ložnici se zjevně začala vytvářet halucinogenní kouřová stěna. Je asi 30 cm široká a sahá od podlahy až ke stropu. Bylo mi to divné.
Nejprve jsem podezírala netěsnící okna. Metodou Vinnetou jsem navlhčeným ukazovákem zjistila, že okna jsou v tom nevinně. Pátrala jsem dál. S navlhčeným ukazovákem jsem poklekla a zjistila, že zpod podlahové lišty ukončující parketovou podlahu a stěnou silně profukuje. To mě tedy překvapilo.
Nezbývá mi než odsunout a přemístit vše, co je podél stěn. Je to náročné. Pokoj je malý, věcí mnoho. Ale když to musí být.
Začala jsem s 30 cm lištou podél vnitřní zdi vedoucí od elektrické zásuvky k obvodové zdi. Lištu drží na místě cca 1,5 cm dlouhé hřebíčky, pronikající do parket pod lištou. Jako nejvhodnější nástroj jsem zvolila příborový nerezový nůž, zbylý ze sady, která se mi nikdy nelíbila. Zatlačila jsem čepel mezi parkety a lištu hned vedle hřebíčku a zapáčila. Lišta šla nahoru snadno, ale brala s sebou i parkety. Došla jsem pro dvojče příborového nože a zatlačila čepel pod čepel prvního nože. Horní nůž se tak opíral o spodní a parkety zůstávaly na místě. Hurá. První problém vyřešen. Postup jsem zopakovala u všech hřebíčků.
Po odstranění lišty jsem vysavačem odsála vše, co navál čas do mezery mezi parketami a stěnou. Nejzajímavějším úlovkem byla zátka od piva z šedesátek, zelený plastový korálek a dvacetník z devadesátek. Poté jsem viděla super „kvalitu“ bolševického stavitelství. Mezi podlahovým panelem a obvodovou stěnou zela 3-5 mm mezera. No skvělé.
Pozeptala jsem se kamaráda řemeslníka a zvolila kombinaci papírových stočených proužku pomazaných akrylovým tmelem a nacpala je do mezery. Někde stačil jeden, jindy klidně tři. Jako další vrstvu jsem použila papírové proužky zamotané do 2-3 cm širokého tunýlku, natřeného uvnitř i zvenčí opět tmelem.
V další fázi utěsňování jsem se dostala pod topení. Už vyndat lištu byl úkol spíše pro fakíra. Ale když je cíl, cesta se najde.
