Článek
V aktuálním znění vyhlášky269/215 je v § 3 - Rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce:
„Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy však nesmí u příjemců služeb (dodávky tepla), u kterých jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, překročit v zúčtovací jednotce hodnotu o 30 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky (bytu) v daném zúčtovacím období.“
Přitom ještě minulou topnou sezónu 2023 byla spodní hranice dokonce jen 80 % průměru. Většina toho, co plýtvači protopí nad dvojnásobek průměru v celém domě, se rozúčtuje na všechny byty.
Z porovnání dolního a horního limitu je jasně vidět, že stát preferuje plýtvače teplem, kteří celou topnou sezónu přetápějí, poletují doma v trenýrkách a nátělnících a často vesele nepřetržitě větrají, před zodpovědnými nebo otužilejšími lidmi, kteří klidně část dne doma tráví v mikině a dlouhých kalhotách a večer nebo před odchodem do práce snižují nastavení teploty
Například v našem domě je 98 bytů. Nad horní limit se za topnou sezónu 2023 dostalo 11 bytů. Zatímco pod dolní limit se dostaly jen 4 byty.
Rozúčtování naměřených jednotek se provádí následovně.
1) Oddělí se byty, které se pohybují v limitech. Tedy méně než 70-200 % průměru na metr2.
2) U bytů pod a nad limitem tedy s méně než 70 % a více než 200 % se u bytů se provede „vzájemné“ vyrovnání.
U bytů se spotřebou tepla pod 70 % se spotřeba navýší na 70 % z „balíku naměřených hodnot indikátorů“ u bytů nad 200 %. Vzhledem k tomu, že povolená horní odchylka od průměru je 3× větší než dolní, je jasné, že velké množství naměřených jednotek indikátorů z domácností plýtvačů zbyde.
3) Zbylé naměřené jednotky z indikátorů se poté vydělí celkovým počtem metrů čtverečních všech bytů. Výsledek se vynásobí cenou za jednotku a přičte k základní ceně za jeden metr čtvereční.
Poté se opět provede porovnání, zda některé byty opět nepřekročily cenou za metr2 dolní či horní limit. Pokud ano, provede se další kolo rozúčtování 1-3.
Většina z hodnot naměřených nad 200 % průměru plýtvačů se rozpočítá na všechny byty.
Je tedy jasné, že plýtvání se vyplatí. Neúměrná, víc jak trojnásobná výše horní odchylky oproti toleranci směrem dolů, zbavuje plýtvače zodpovědnosti a nijak je dokonce ani za překročení horní hranice nepenalizuje.
Jak vidno, stát a jeho zákonodárci mají nejspíš panickou hrůzu z toho, že by někdo doma chodil v kožichu, topil málo a vydělal na tom, protože by „odebíral“ teplo z ostatních bytů.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že byt, ve kterém se netopí je v panelovém i cihlovém domě běžným člověkem neobyvatelný. Průměrná teplota v pokoji, ve kterém netopím a dveře do něj zavírám je kolem 14 stupňů. Stejnou teplotu jsem naměřila před lety v zaměstnání v prvorepublikovém cihlovém domě. Pracovala jsem v jediné, firmou pronajaté místnost s parním topením, které nešlo regulovat. Měla jsem na výběr 35 stupňů nebo 14 stupňů při vypnutém topení. Zvolila jsem si těch 14, seděla u stolu v dlouhém kabátě a každých 20 minut dřepovala a klikovala.
Osobně považuji za spravedlivé rozúčtovat navýšení u těch podlimitních na limit 70 % průměru.
Horní limit bych ovšem zrušila.
Pokud někdo protopí 250, 300 nebo dokonce 400 % průměru, ať si to také zaplatí. Není nejmenší důvod, aby ti, kteří topí přiměřeně, dotovali nezodpovědné plýtvače.
