Článek
Ve chvíli kdy byla složena šestikoalice mé obavy směřovaly převážně k oblasti obrany. Obrana je základní prací státu. Ve spárech cizí mocnosti nás všechno ostatní nezajímá. Jednak, protože to není urgentní a navíc, protože nemáme ani možnost rozhodovat.
Svět kolem nás, jestli jste si všimli, je poslední dobou poměrně děsivé místo. Ne, že by předtím byl zalitý sluníčkem a láskou. Teď je to jiný kafe. Putin směle pokračuje ve své invazi, která se rovná mlácení hlavou do zdi. Trump na druhé straně unáší či vraždí cizí lídry bez souhlasu kongresu.
Předvolební kampaň SPD se nesla v duchu „pokud nebudeme zbrojit, nikdo nás nenapadne“. Chtěli odstoupit od nákupu F-35 a nepřidávat peníze na zbrojení. O to víc mě vyděsilo, když získali ministerstvo obrany. Jenže potom se objevila záře, kterou nikdo nečekal.
SPD jako anti-systémová strana mělo při vchodu do poslanecké sněmovny v podstatě dvě možnosti. Buď se mohli stát vládou a začít v rámci možností vládnout nebo se rozpadnout v tornádu nekompetence a špatných rozhodnutí.
Úspěch slavilo například ANO v roce 2014 a 2017 respektive nebo SMER SD v letech 2012, 2016, 2023. Ačkoliv obě strany lze extenzivně kritizovat, fakt, že se nerozpadly lze nazvat úspěchem.
To samé se ovšem nedá říct o stranách Věci veřejné a OLaNO Igora Matoviče. Obě zmíněné se rozpadli anižby dokončili volební období. Věci veřejné vlivem korupce a vnitřních neshod. Olano zbrklostmi již zmíněného premiéra. Ten se neobtěžoval diskuzí s koaličními partnery, když nakoupil vakcínu Sputnik.
Zpátky k naší (ne)milované SPD. Co udělali oni? Inu, zvolili poměrně inovativní přístup. Na ministerstva posadili nestranníky co měli nějaké zkušenosti s vlastním resortem. Předsedou sněmovny se stal muž, který dokáže mluvit o ničem více než 11 hodin v kuse (Castro rudne závistí). Na pozici ministra dopravy zase člověka co řídil slovenské železnice. Na pozici ministerstva zemědělství někoho kdo aspoň jednou v životě viděl bramboru a nakonec na ministra obrany generálporučíka Jaromíra Zůnu.
Nemůžu si pomoct, ale v ústech cítím hořkou pachuť. Opravdu teď chválím SPD? Stranu s příšernou plakátovou kampaní co podkopává sociální smír. Ne, pozitivní slůvka tímto končí, přísahám.
Ve skutečnosti si SPD vykopalo hrob. Zemědělství ani doprava nejsou politicky atraktivní resorty. Většinou se o nich neví dokud se něco hrozně nepokazí. Obrana? To je jiné pořízení.
SPD reprezentuje určitý segment voličstva, který by raději viděl větší částku na dávkách či důchodu než „vyhozený z okna“ na obranu. Obecně jsou to lidé co věří, že se nám válka vyhne obloukem pokud vystoupíme z NATO a dáme vale globalistům z EU. Ba ne, SPD na vlně ruských dezinformací poměrně efektivně radikalizuje určitou část společnosti. Převážně se jedná o špatně zajištěné lidi nízkého vzdělání nebo obecně, lidé izolovaní ze společnosti.
Spoušť, kterou natropil ve vlastních řadách pan Zůna, nelze vysvětlit slovy. SPD dlouho stavělo vlastní identitu na „straně pro lidi“ vycházejícího z my vs. oni, které známe z populismu. Tvrzením, že „Ukrajina má právo se bránit a Rusko je agresor“ tuhle reputaci a hlubokou důvěru narušilo.
Jaká byla reakce? Maximální damage control (kontrola škod). Předseda SPD to začal „vysvětlovat“ a Radim Fiala si Zůnu pozval „na kobereček“. Zkrátka mu zacpali ústa dudlíkem s příchutí krajně-pravicové ideologie a ministerstvu škrtli rozpočet. Dobrá zpráva je, že muniční inciativa funguje a F-35 budou. Stačí to?
Co jsme mohli vidět před našimi zraky byl souboj kompetence a odbornosti proti nepraktické a nebezpečné ideologii. Bohužel pro nás, víme kdo vyhrál.
Jaké to bude mít dopady? NATO nás bude brát jako slabý článek a v budoucnu to bude muset dohánět jiná vláda. Jediné co nám zbývá je doufat ve schopnosti ministra a co nejmenší kontrolu od jeho nadřízených.
