Článek
Zrovna tak si ovšem mohl říct o sto miliónů, Hvězdu smrti nebo cvičenou Godzillu. Efekt by byl stejný. Západ to prostě nemá.
Komentátoři různých médií se většinově shodují, že Ukrajina je v nejtěžší situaci od začátku války. Pravda je to jen poloviční - po taktické stránce na tom ozbrojené síly Ukrajiny nejsou tak zle. Jejich bojeschopnost nebyla zničena a stále jsou schopní se ruským silám efektivně bránit.
Po strategické stránce je to ale skutečně hodně, hodně zlé. Protiofenzíva nevyšla, u Avdijivky, kde probíhají nejostřejší boje, je to v současné době nejvýše pat (ve skutečnosti Rusové pomalu svírají kleště) a i to mediálně oslavované předmostí na levém břehu Dněpru není o moc víc, než píárová akce bez většího efektu. Kromě toho se Ukrajině od jejích spojenců dostává jednoznačných signálů, že Západ už je touto válkou otráven a znuděn. Investoval do ní hodně - prakticky zastavil ekonomické styky s Ruskem a zaplatil za to gigantickým růstem cen energií a inflací. Sankce, které měly způsobit ekonomický šok v Rusku, se bohužel projevily i na našich ekonomikách. Tvářili jsme se sveřepě, ale po skoro dvou letech situace dospěla do bodu, kdy ruský plyn stále proudí do Evropy, v Bruselu škemráme o prodloužení výjimky na dovoz ruské ropy a naši průmyslníci bijí na poplach, že bez ruské oceli nebudou schopni udržet výrobu. Rusko mezitím rozvinulo celou řadu paralelních obchodních kanálů, kterými k němu proudí sankcionované zboží přes třetí země. A přestože o tom všichni vědí, protože nárůst vývozu do zemí jako Kazachstán, Uzbekistán, Arménie, Gruzie nebo Turecko o stovky procent, se jinak vysvětlit nedá, všichni se tváříme, jakože nic. Protože naše firmy ten odbyt nutně potřebují.
A všichni bez výjimky doufají, že se stane NĚCO, co nám umožní obchodní vztahy s Ruskem zase normalizovat, než tamní trh definitivně obsadí asijská konkurence.
A samotná Ukrajina? Ta měla na začátku možnost vybrat si mezi nespravedlivým mírem a válkou. Vybrala si válku. Zřejmě se jí ze Západu dostalo ujištění (údajně prý ústy Borise Johnsona), že dostane tolik zbraní, aby mohla věc vyřešit vojensky.
Jenže ouha, těch zbraní tolik nepřišlo. Rusko totiž není Irák a jeho armáda, jakkoliv Západem vysmívaná, má přece jen velkou sílu, a co víc - schopnost se učit. Rusové začali efektivně používat PVO, čímž nejdřív uzemnili Bayraktary a nakonec i celý zbytek ukrajinského letectva. A sami své letectvo nasazují uvážlivě. Z části ze strachu z ukrajinské PVO, která rovněž zesílila, ale hlavně proto, že levné drony nebo rakety dokáží odvést stejnou práci za zlomek ceny.
/ Mimochodem, tahle válka možná vstoupí do historie jako milník, který odkáže současné taktické letectvo do historie, protože drony se ukázaly jako vysoce efektivní nástroje pro průzkum a vedení úderů na pozemní cíle, což jsou mimochodem dvě nejdůležitější oblasti, ve kterých měl Západ zcela dominovat díky stealth letounům./
V minulosti jsem opakovaně říkal, že Ukrajina nemá odmítat jednání. Vítězství by si tím nezajistila, ale nejspíš by si zajistila mír. Kyjev si jednání zakázal, takže se Ukrajina ještě dlouho nedočká ani míru, ani vítězství. V to už ostatně věří jako poslední snad jen prezident Zelenskyi. Generál Zálužný jasně stanovil podmínky, za jakých by zvítězil - 17 miliónů granátů a 400 miliard dolarů. Musí mu být jasné, že to nikdy nedostane a jeho požadavek se tak jeví jako zídka, za níž se pak může schovat, až mu někdo začne vyčítat vojenské neúspěchy. A nejspíš už se tak i děje, protože o sporech Zálužného se Zelenským si cvrlikají vrabci od Vladivostoku po Kalifornii.
Na ohromující vítězství na bitevním poli to tedy nevypadá a pokud se Ukrajina rozhodne přijmout mírová jednání, bude už teď tahat za výrazně kratší konec provazu, než jaký třímala po úspěšném tažení v chersonské a charkovské oblasti. A i kompromisy, na které by musela přistoupit, by byly o moc hořčí. Viníkem celé situace se ovšem v očích Ukrajinců stane Západ, který radil bojovat, ale prostředky nedodal.
Západ nás zradil, budou si myslet Ukrajinci. A nejspíš budou mít pravdu.
