Článek
Naklonim se přes plot k susedovi Karlovi a už je mi jasne, že se tu chysta cosik nekaleho.
Karel nashromaždil obrovsku hromadu větvi, co ořezal ze stromu a včil k tomu ještě hrabe jakesik zbytky listí, co mu tak porůznu zbyly v rohach zahrady.
Jak mě zmerčil, zamaval a jak ma ve zvyku, hned zahulakal, jestli dame po štamprli. Tož řikam nalej, susede. Opřel hrabě a ide do šopky, kaj ma vždycky pro take připady nachystanu flašku domaci a jakesik sklenky. Přišel za chvilu, nalel a čvachli sme to do sebe.
Divam se po te jeho hromadě větvi a řikam mu: „Ty, Karel, posluchej, cosyk ve mě vzbuzuje podezřeni, že se to chystaš podpalit. Že je to tak?“
„No ty si hlava,“ řika Karel. „A co bych s tym asi tak jineho měl zrobit?“
„Ty Karel, posluchej, ale to nemožeš. Šak už od začatku března plati zakon, že nesmiš nic palit. Jako na zahradě, travu, listi a tak. To je zakon, ktery chrani ovzduši, bo je špinave a nedychatelne.“
Karel se začal smat. „Ty už mluviš jak moja roba. Cela vystrašena, že budu porušovat zakon a že dostanu pokutu.“
„Ma recht,“ řikam. „Možeš dostat pokutu, že ti na ňu třimesični duchod nebude stačit. To neni žadna sranda. Vlada navrhla, poslanci schvalili, prezident podepsal, takže hotovka.“
„A ja se na ně na všecky možu viš co…? Jak už mam z tych kašparu dojem, že oni si dali za cil každy rok někoho vytočit. Raz řidiče, potem hospodske, potem majitele kotlu na uhli, pak zase zahradkaře. To je jejich jedina činnost, prudit lidi. Ale je třeba to robit chytře. Kdyby je nasmolili všecky naraz, to by je lidi nahazeli do Vltavy. Ale když to robi tak postupně, tak si vždycky většina naroda řekne, že zrovna toto se jich netyka. No a tak nas salamovu metodu postupně rozřežou na platky a my si toho ani nevšimnem…“
„Karel, ne že bych měl k tvojim politickym nazorum nějake připominky, ale realita je taka, že jak se na tebe bude kdosi stěžovat, tož to ti može obecni uřad tu pokutu fakt vyměřit.“
„A kdo?“ mavnul ruku Karel. “ Starosta? Podivej se mu na zahradu, jaku tam ma hromadu listi, ten to bude muset tež spalit. Na dědině se vždycky všecko palilo, co s tym chceš robit? Ti klauni v Praze nemaju ani šajn o realnym životě. Oni si žijou ve svojich věžach ze slonoviny a nevi nic. Sady se vždycky prořezavaly. A ten prořez co? Ten se jako necha ležet a on do roka a do dne zmizne ve vzduchoprazdnu? To si ti papalaši samozřejmě neuvědomuji, bo oni znaju přirodu akorát z našional džeografik a maju dojem, že jabka rostou v Kauflandu."
„Máš recht, Karel, ani starosta si s tím neví rady. Ptal jsem se ho, co s tyma větvama, co mám na zahradě ja. Jestli by mi nepřistavil kontejner, když to nemožu spalit. A on řika, že sem se zblaznil, kde by obec vzala peníze na kontejner pro každeho, kdo ma na zahradě stromy. A stromy tu ma na zahradě každy. Tak se ho ptam, co mi radi. A on, že mám zavolat do města do technických služeb. Řikám si, za to nic nedám - tak tam volám a ochotná pani mi sdělila, že přistaveni kontejneru na bioodpad je za dvaapul tisíce. Plus pět set doprava.“
„No vidiš je, zmetky?“ rozohnil se Karel. „Tak stát ti zakaže tradiční likvidaci a když chceš zakonu vyhovět, tak tě ten stát ještě zkasiruje. Se podivej na ty moje latifundie. Bych ty kontejnery potřeboval aspoň štyry. Kde mam na to brát?“
„No pak je tady ještě jedna možnost. Suché dřevo můžeš pálit v rámci opekani buřtu. To mi tež poradil starosta. No a kdyby to trochu čudilo, tak je nejlepši je opekat v době, kdy bude dědina prázdná. Takže, víš co udělame? My vyhlasime celoobecni opekani buřtu v pondělí v 8 ráno. Vstup bude volny pro ty, co přinesou vlastní palivo, párky budou k dispozici.“
Karel chvilku mžikal očičkama, pak se mu huba roztahla do úsměvu a rychle nalel po dalším kalíšku. Mrskli jsme to do sebe a on řika: „No jasne! V pondělí dopoledne budou doma akorát důchodci, ti jsou zvyklí. A ty náplavy s těma anglickyma travnikama a tepelnyma čerpadlama budou v robotě, tak si nebudou stěžovat.“
„Takže, Karel“ pokračoval jsem. „My napíšeme plakát, že v pondělí od osmi se na tvoji zahradě koná táborák s opekaním špekačku a vylepime to na obecní vývěsní plochu. Pro jistotu až v nedělu večer. Já mám v ponděli volno, tak nakupime jakesik pivo, pár kilo špekačku, kdyby to někdo vzal vážně a posedíme. Spalime, co se bude dat spalit, než se sateliťáci vrátí ze šichty, mame hotovo. A za tyden u mně. A pak u každeho, kdo tež neví, kam s ním,“ kývl jsem bradou k obří hromadě klestí.
Karel spiklenecky přimhouřil oko: „Když se to dělá chytře, je na tebe každy režim kratky.“
A na to jsme se napili. Bo člověk má vítězství nad systemem oslavit.
