Článek
Pravda, víc díků v této věci nejspíš zaslouží soud, který nepodlehl politické a mediální masáži, která velí stíhat názory, které se ve věci války na Ukrajině odklánějí od těch oficiálních. K tomuto směru totiž hned po začátku války zavelel nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Bývalý člen KSČ a vojenský prokurátor, známý svým nekompromisním postojem vůči mladým mužům, kterým se protivila služba v komunistické Československé lidové armádě a jehož odvolání před minulými volbami slibovala jak ODS, tak TOP09. Nicméně nestalo se a Igor nezůstal své sekernické pověsti nic dlužen a krátce po zahájení ruské invaze vůči Ukrajině, vydal prohlášení, v němž hrozí tresty všem, kteří by snad tuto agresi chtěli schvalovat, omlouvat nebo popírat.
Explicitně v něm stojí: „Brno 26. února 2022 – Nejvyšší státní zastupitelství považuje za nezbytné informovat občany, že aktuální situace spojená s útokem Ruské federace na Ukrajinu může mít dopady i do oblasti jejich svobody projevu.“
Už za tuhle větu měl ze své židle letět jako znečištěné prádlo a přistát někde na okrese, kde by žaloval maximálně zloděje slepic. Jak si vůbec může dovolit vrchní prokurátor vyhlašovat, že v souvislosti s válkou, která se odehrává sice blízko, ale přesto vně našich hranic, může dojít k omezení občanských svobod? Kde to proboha jsme? Omezit občanské svobody může pouze vláda, potažmo parlament ČR, to jsme ostatně zažívali v době pandemie covidu, ale ne nějaký prokurátor (byť nejvyšší) svým rozhodnutím.
Bohužel v souladu s tímto deklarovaným cílem začala konat PČR i státní zastupitelství a stíhání v rámci této právní kvalifikace začala růst geometrickou řadou. Už ke konci loňského roku jich bylo přes devadesát.
Jedním z mediálně nejznámějších se stal případ učitelky Martiny Bednářové. Pokud chtěl Igor rozjet hon na čarodějnice, nemohl se mu povést lepší zásah. Od pohledu nesympatická úča, která si svá nevymáchaná ústa neudržela na uzdě a začala svým žákům vyprávět svoji verzi ukrajinské války. Každému jen průměrně mediálně zdatnému občanovi muselo její tvrzení, že v „Kyjevě se nic neděje“ přijít k smíchu. A při slovech o Sorosovi si tentýž posluchač už musel klepat prstem na čelo. Nevím, jak vy, ale kdyby tohle učitelka vyprávěla mým dětem, zašel bych do školy a udělal brajgl. Pokud má tyhle názory - z mého pohledu zvrácené, lživé a odpudivé - ať si je ventiluje někde v soukromí, nebo v toxickém prostředí sociálních sítí. Ale ať tím nekontaminuje naše děti.
Jsou její názory hloupé? Zcela jistě. Je ona sama tupá, dezinformovaná a pomýlená? Naprosto jednoznačně. Zaslouží si za to trest? Proboha ne!
Svoboda slova je základním stavebním kamenem každé demokratické společnosti. A ke svobodě slova MUSÍ patřit i svoboda říkat hlouposti. Dokonce říkat i lži. Je to daň za tuto svobodu a my ji musíme unést. Nemůžeme trestat lidi za hlouposti, které říkají. Nesmíme, pokud se chceme nazývat demokraty. Svoboda slova je natolik ceněným zbožím, že každé její omezení musíme vážit na lékárnických vahách. Otevírá se vám ze slov úči Bednářové kudla v kapse? Věřte, že mě taky. Ale ještě víc se mi otevírá ze slov nějakého úředníka, že vzhledem k něčemu se musím připravit na omezení svobod. Hlouposti a lži od lidí, které jsme si zvykli nazývat dezoláty, filckami, zetkaři, degeneráty apod. musí naše demokracie unést. Nejsou pro ni tak nebezpečné, jako omezení občanských svobod pro celý národ.
Jsem nepokrytě rád, že úča soud vyhrála. Dalo mi to naději, že i když se nějaký mocný úředník zblázní a zasteskne se mu po období, kdy byl povolen jen jeden názor, že tady pořád existují nástroje, jak před ním naše svobody uchránit.
Epilog: Učitelka Bednářová o svůj post už přišla. JUDr. Igor Stříž by ji měl následovat.
