Článek
Od samého začátku rusko-ukrajinského konfliktu jsem přesvědčen, že to, o co se tady ve skutečnosti hraje, je Krym. Je jádrem celého sporu a vše okolo je jistá forma kouřové clony.
Pro Rusko je Krym, respektive Sevastopol, osudově důležitý. O jeho získání ruští politicko-vojenští stratégové nejspíš uvažovali dávno před Majdanem. Muselo jim být jasné, že je otázkou času, kdy se vztahy s Ukrajinou zhorší natolik, že ukrajinská strana vypoví Rusku nájemní smlouvu na tuto základnu a Rusko tak bude muset Krym definitivně opustit. První skutečně vážné signály musely přijít v době rusko-gruzínského střetu o Jižní Osetii (2008) kdy ukrajinská oficiální místa hrozila zablokováním přístavu a nevpuštěním ruských plavidel, která se na konfliktu aktivně podílela. Další zdvižený prst pak bylo hlasování o prodloužení nájmu Sevastopolu, které se konalo o dva roky později a v ukrajinském parlamentu prošlo jen těsnou většinou, přičemž hlasování probíhalo ve vyhrocené atmosféře hádek, rvaček, házení vajíček a dokonce i dýmovnic.
Ruští stratégové nejsou tak úplní tupci, za jaké je obecně považujeme, a už v té době je muselo napadnout, že jediný způsob, jak zamezit trapné a nebezpečné situaci, kdy by je Ukrajina ze Sevastopolu vypoklonkovala, je Krym prostě získat nazpět. Nejspíš v tu chvíli netušili jak, ale příležitost se naskytla díky majdanským událostem, které Ukrajinu na nějakou dobu vrhly do chaosu a destabilizace. Pak už stačilo jen promptně oprášit známý a mnohokrát zneužitý scénář s právem na sebeurčení, zrealizovat urychlené referendum a vzápětí Krym připojit k Rusku dříve, než se kyjevská oficiální místa rozkoukají. Což nejspíš nedalo moc práce, protože Ukrajina stále procházela revolučním zmatkem a prozatímní vláda měla starostí až nad hlavu.
To nejdůležitější bylo hotovo - Krym se stal součástí Ruska a vypovězení ze strategické námořní základny už nehrozilo. Když pak Igor Girkin Strelkov rozfoukal latentní národnostní spory na Donbasu a ukrajinská armáda (v té době nezkušená a rozpolcená, jako celá ukrajinská společnost) začala mít plné ruce práce se separatisty, bylo Moskvě jasné, že cíle bylo dosaženo. Kromě formálních protestů a kosmetických sankcí totiž světové společenství proti anexi Krymu nic moc nedělalo, naopak Rusko se stalo Západu partnerem v tzv. Normandském formátu, který měl válku na Donbase vyřešit. Je celkem logické, že Putin o nějaké řešení nestál - dokud se mluvilo o Donbasu, nemluvilo se o Krymu. Stačilo tak válku udržovat v lehce zamrzlém stavu, což vytvářelo onu výše zmíněnou kouřovou clonu pro Krym. Situace tak mohla zůstat neměnná klidně i desítky let.
Co nakonec vedlo k tomu, že se lehce zamrzlý konflikt stal horkým, o tom snad příště, teď bych se ale rád dostal k hlavní myšlence článku - proč je Krym a Sevastopol pro Rusko tak důležitý.
Ze stejných dvou důvodů jako Pearl Harbor pro Spojené státy americké.
Ten první je vojensko-strategický. Jak Sevastopol, tak Pearl Harbor jsou klíčové vojenské základny, bez kterých by byla vojenská moc těchto zemí v dané oblasti silně omezená. PH je sídlem americké Pacifické flotily, Sevastopol ruského Černomořského loďstva. V daných oblastech neexistuje místo, kam by se tato loďstva mohla v plné míře uchýlit, kdyby o tyto základny přišla. Ano, obě disponují dalšími kotvišti a základnami, ty však zdaleka nedosahují kvalit obou výše zmíněných přístavů. Ztráta Sevastopolu by pro Rusko znamenala obnažení jihu, pro USA by to znamenalo obnažení celého západního pobřeží.
Tedy v podstatě vojensko-strategickou katastrofu, která by velitelské štáby obou zemí musela k smrti vyděsit.
Druhý důvod je možná ještě vážnější - jak Sevastopol, tak Pearl Harbor mají pro své národy obrovskou symbolickou hodnotu. Byly vybudovány tak říkajíc na zelené louce a při jejich obraně umíraly tisíce mladých mužů, jejichž kosti tam dodnes leží v zemi nebo na dně moře. Při obraně Sevastopolu umírali Rusové během Krymské války (1853-1856) a během Druhé světové války, kdy Krym dobyli nacisté. Stovky tisíc mrtvých nakrmilo krymskou půdu.
Pearl Harbor byl jak známo napaden 7. prosince 1941 japonským Císařským námořnictvem a leteckými údery byly zničeny nebo poškozeny desítky lodí a stovky letadel. Zahynulo na 2400 Američanů, jak na zemi, tak hlavně na lodích zasažených a potopených v přístavu. Jen na USS Arizona zůstalo uvězněno kolem tisícovky námořníků a potopená bitevní loď se tak stala jejich hrobkou. Z potopené lodi, která je v současnosti národním památníkem, dodnes vytéká nafta, která tvoří na hladině mastné barevné skvrny, zvané Slzy Arizony. Traduje se, že dokud Arizona slzí, duše zemřelých nedojdou pokoje…
O Rusech a Američanech si můžeme myslet, co chceme, ale jedno mají společné - mají velký smysl pro symboliku a úctu ke svým padlým a jejich vlastenecké cítění musí zraňovat už představa, že půdu, za niž jejich předkové umírali, vlastní někdo jiný.
Jsem přesvědčen, že neexistuje scénář, v němž by USA opustily Havaj a Pearl Harbor. Nejde to, prostě nemohou.
A to samé platí pro Krym a Sevastopol.
Musíme s tím počítat, ale především s tím musí počítat Ukrajina. Cena, kterou by za dobytí Krymu musela zaplatit, by byla strašlivá. Nejspíš podobná ceně, kterou muselo zaplatit císařské Japonsko, když se pokusilo dobýt Perlový přístav.
