Článek
Kdo sleduje domácí politiku, nemohlo mu uniknout, že zde existuje jistá skupina občanů, pro které se vžilo označení dezinformátoři, konspirátoři či jednoduše dezoláti. Část z nich si umanula, že současná politická reprezentace České republiky je nelegitimní, protože Československo nikdy nezaniklo. Internet je plný videí, na nichž se tito komičtí lidé hádají s policií, úředníky a dalším složkami státní správy a do omrzení vykřikují, že jejich autoritu neuznávají, protože Československo se nikdy nerozdělilo. Kdo se chce opravdu od srdce zasmát, může si daná videa dohledat a pokochat se, je to zábava k popukání.
Méně k popukání ovšem je, když si poslechneme poslední výroky premiéra Fialy směrem k slovenské politické reprezentaci, jejichž tón nám může připomínat tón staršího bratra, který kárá a peskuje toho mladšího za jeho nezvedené chování. Fiala jakoby zapomněl, že už nejsme Československo a on není jeho premiérem, aby v rámci federace školil mladšího a rozjívenějšího sourozence. Jsme už dva samostatné státy a to navíc státy s nadstandardně dobrými vztahy a úkolem reprezentací obou zemí, je tyto vztahy udržet. To mimochodem znamená i nevměšovat se do záležitostí cizí země, nekádrovat jeho politickou reprezentaci a netvářit se jako morálně nadřazený starší brácha, který má právo toho mladšího umravňovat.
Úkolem politiků není školit druhé, úkolem je dbát o dobré vztahy, což znamená i respekt k názorům druhých stran, nebo minimálně jejich tolerance. Ze strany Slováků jsme nikdy nezaznamenali nějaké povýšené chování, knížecí rady či dokonce rušení jednání v době, kdy nám vládl Babiš se Zemanem. A to mohli mít k Zemanovi stejné výhrady, jaké dnes máme k Ficovi. Nicméně oba dostali od voličů mandát v demokratických volbách a druhá strana by to měla respektovat.
Premiér Fiala by jistě mohl namítat, že Ficovy názory na rusko-ukrajinský konflikt jsou tak nepřijatelné, že setkat se s ním by bylo morálně daleko za hranou. Což o to, takový postoj by jeho pověsti pana Čistého a mravně bezúhonného slušel, kdyby to ovšem nebylo ryzí pokrytectví. Když se totiž v říjnu 2022 konal v Praze summit Evropského politického společenství, navštívil Prahu i turecký prezident Recep Erdogan. A myslíte, že se s ním premiér Fiala demonstrativně odmítl setkat, protože Turecko dál čile obchoduje s Ruskem a jejich politické špičky spolu aktivně jednají? Nebo proto, že Turecko okupuje severní Kypr a syrskou provincii Afrín? Nebo proto, že pravidelně bombarduje kurdské vesnice v Iráku a Sýrii a ve vězení drží tisíce politických vězňů, včetně novinářů?
Kdepak, Fiala se s Erdoganem přátelsky přivítal, pobesedovali spolu jako staří přátelé a přidali nějaké to komuniké. Erdogan je nejspíš podle Fialy mnohem větším reprezentantem západní a evropské politiky, než Fico.
Když se k tomu připočtou naše namlouvací tanečky s Azerbajdžánem nebo Katarem, tedy zeměmi, které jsou na štíru i s těmi nejzákladnějšími lidskými právy, nedá se to vyjádřit jinak, než že naše vláda používá dvojí metr. Ten přátelský vůči pochybným autokratickým režimům, které jsou všechno možné, jen ne protiruské a nadřazeně-panovačný vůči Slovensku, zemi nám tak blízké, jako žádná jiná na světě. Premiér Fiala se jeví jako názorově roztříštěný diletant, který nervózně tápe mezi pragmatickou politikou a mravní zásadovostí. Popravdě není sám, politiku dvojího metru nedělá jen on, ale je smutné, že pro demonstraci svých mravních postojů si vybral zrovna nám tak blízké Slovensko.
Naštěstí žádný politik, ani český, ani slovenský, nemůže vřelé vztahy mezi Čechy a Slováky narušit. Za sto let po nich nikdo ani nevzdechne, ale řeka Morava se bude pořád vlévat do Dunaje.
