Článek
Před rokem a půl spustil ruský prezident Putin zákeřnou a cynickou agresi proti sousední Ukrajině. Zdůvodňoval a stále zdůvodňuje ji vším možným a i stanovené cíle se průběžně měnily. Začalo se s denacifikací a demilitarizací a dnes je (alespoň formálně) cílem ochrana ruskojazyčného obyvatelstva Donbasu. Je samozřejmě možné, že i tento cíl bude za čas pozměněn podle aktuální situace na frontě. Nejspíš to ale nebude tak brzo, protože stav odpovídá spíše dlouhodobým pozičním bojům. Ukrajinská ofenzíva totiž uvázla na mrtvém bodě, což není velkým překvapením, vzhledem k tomu, že Kyjev dostal jen zlomek zbraní, o které žádal, a nemohl tak docílit potřebné převahy.
Na nějaký zázračný průlom na frontě tak už nejspíš nemůžeme spoléhat, i když ukrajinská strana bude pravděpodobně ještě několik měsíců prohlašovat něco ve smyslu „Ještě jsme pořádně nezačali.“ Ve skutečnosti bude ale jen oddalovat oficiální odpískání ofenzívy a vyčkávat, že se Západ rozhoupe ke skutečně masivní zbrojní pomoci.
Naproti tomu ruská strana bude vyčkávat, že západní pomoc začne uvadat spolu s narůstající nespokojeností západního obyvatelstva, až jednoho dne vyschne zcela a Ukrajině nezbyde, než požádat o mírová jednání, na kterých bude muset přijmout hořké kompromisy.
Mistrem ve vyčkávání je ovšem Západ. Vzpomeňme jen, na co všechno jsme už od začátku války čekali: že se ruská společnost začne bouřit proti válce, jen co začnou domů proudit černé pytle s těly. Pak zas, že se začne bouřit, když přijde mobilizace. Pak že povstane, když jim začne chybět západní zboží a klesat životní úroveň.
Čekali jsme na převrat v Rusku, na to, že Putina svrhne armáda. Nebo oligarchové. Nebo FSB. Čekali jsme na pád ruské ekonomiky, kterou měly západní sankce poslat do kolen. Vzpomeňme na slova o ekonomické neutronové bombě, kterou mělo být odpojení ruských bank od systému SWIFT.
Čekali jsme, že Rusům dojdou zbraně, různí analytici tvrdili, že Rusko má rakety na tři měsíce bojů.
A že všeho nejvíc jsme čekali na smrt Vladimíra Putina. Jistě si vzpomínáte na všechny ty spekulace o jeho nemocech, podle kterých měl být už dobře rok po smrti. Tohle bylo nejspíš to nejnaivnější ze všech očekávání, protože Putinovou smrtí by se celkem nic nezměnilo. Na jeho místo by jen přišel další jestřáb, obdobně agresivní a s obdobnými cíli. Na nástup prozápadního liberála, který by Ukrajině vrátil okupovaná území, vyplatil reparace a předal válečné zločince do Haagu, můžeme směle zapomenout, to je sci-fi na úrovni Hvězdných válek.
Tím samozřejmě není řečeno, že se někdo takový v Rusku jednou nemůže objevit, ale rozhodně ne teď a ne v atmosféře válečné nenávistné psychózy, která ovládá velkou část ruské společnosti.
Ze všech tří stran, žijících ve vyčkávacím režimu je tak nakonec ta ruská nejblíže reálnému vyplnění svých nadějí. Podpora Ukrajiny mezi veřejností bohužel klesá, a to i v zemích jako ČR, která byla na začátku /spolu s Polskem/ nejvíc proukrajinsky naladěná. Toto se ale bohužel dalo očekávat. Riziko, že v příštích volbách začnou získávat pozice síly, které budou žádat ukončení podpory, je bohužel čím dál větší. Západ už na další vyčkávání nemá čas. V podstatě může Ukrajinu jen urychleně vyzbrojit, nebo ji přemluvit, aby zasedla k jednacímu stolu a zafixovala alespoň stávající stav, než Rus plně přejde na válečnou ekonomiku a zmobilizuje milion mužů. To by pak hrozilo velkým průšvihem.
