Článek
Když se řekne hubnutí, většina lidí si hned vybaví desítky různých diet, které se na nás valí ze všech stran. Keto, paleo, přerušovaný půst, tukožroutská, low carb, paleo, makrobiotická,raw, ornishova… a každá z nich samozřejmě tvrdí, že je ta nejlepší a jediná správná cesta ke štíhlosti. Člověk se v tom lehce ztratí. Když jsem začínal, měl jsem v hlavě jednu jistotu – žádná z těchto zaručených cest nebude sedět úplně mně. A tak jsem si řekl: vezmu si z každé něco a poskládám si to podle svého.
Matematika hubnutí aneb rovnice, kterou nelze obejít
V jádru je to celé vlastně jednoduchá matematika: pokud člověk přijme méně kalorií, než vydá, kila jdou dolů. Na tom se shodnou všichni – od nutričních poradců až po babičky, které nám vždycky říkaly: „Nesežer všechno, co vidíš.“ Jenže, aby to fungovalo a člověk to vydržel déle než pár dní, musí mít jídelníček nějakou hlavu a patu.
Nechtěl jsem spadnout do pasti hladovění. To totiž vede jen k tomu, že tělo vypne, nálada klesne a člověk se rychle vrátí zpátky k ledničce. Takže základní pravidlo znělo: dostatek bílkovin, rozumné množství sacharidů, hodně vlákniny a minimum zbytečných tuků a cukrů. Ne keto, ne hladovka, ale spíš „low sacharid“, kdy jsem pečivo a sladké poslal na nucenou dovolenou. Denní příjem jsem si nastavil na 1300 kcal při výdeji cca 2500 kcal. Kalorie jsem velmi důsledně počítal včetně třeba i kávy. To je velmi důležité.
Nezapomínal jsem na minerály a vitamíny, a hlavně jsem se zaměřil na zdravou stravu. Tedy naprosté minimum průmyslově zpracovaných potravin. To sice samo o sobě na objem kalorií ani složení bílkovin a sacharidů nemá vliv, ale přišlo mně nelogické držet dietu a stravovat se u toho nezdravě a jen dodržovat kalorie. Žádné krabičky. Vše jsem si připravoval sám a v hlavní roli byla horkovzdušná trouba, ve které je připravované maso chutná i bez přidaného nebo minimum oleje. Vše čerstvé.
Součástí jídelníčku bylo kuřecí, králičí maso a ryby. Hovězí a vepřové jen max. jednou týdně. Fazole a další luštěniny, velké množství zeleniny. Konjakové těstoviny, občas brambory a rýže. Avokádo vejce velmi často. Pečivo a sladkosti jsem vynechal úplně. Příjem soli jsem držel max na 3gr denně.
Pohyb, který vás baví
Jenže jen jídlo nestačí. Pohyb je polovina úspěchu – a taky terapie. Já si vybral nordic walking. Každý den přibližně 10 kilometrů v přírodě. Ostatně to dělám již asi 10 let, takže jsem jen pokračoval v tom na co jsem zvyklý. Žádné dření ve fitku, žádné složité stroje, jen hůlky, boty a příroda. Je to pohyb, který není tak náročný na klouby, ale dokáže spálit pěknou dávku kalorií. A navíc má jednu výhodu: člověk si při tom vyčistí hlavu.
Voda a spánek – podceňovaní parťáci
Často se zapomíná na to, že kromě jídla a pohybu hraje obrovskou roli i pitný režim a spánek. Zjistil jsem, že když má člověk dost vody a kvalitní spánek, tělo funguje úplně jinak. Ráno se probudíte odpočatí, máte víc energie a chuť vydržet.
Tabulky vs. realita
Samozřejmě v oficiálních tabulkách a příručkách se píše, kolik kilogramů je „zdravé“ shodit za měsíc. Já jsem se dostal o něco dál – celkem 21 kilo za 100 dní. Podle papírových pravidel je to na hraně nebo za hranou. Ale pravda je, že právě viditelné výsledky byly pro mě největší motivací. Kdyby šla kila dolů jen pomalu, možná bych se nechal otrávit a vzdal to. Psychická pohoda je podle mě v hubnutí stejně důležitá jako kalorický deficit.
Neexistuje univerzální recept
Každému vyhovuje něco jiného. Někdo potřebuje striktní jídelníček, jiný spíš flexibilitu. Já věřím, že klíčem je najít si vlastní cestu. Poskládat si pravidla tak, aby dávala smysl, a hlavně aby to člověk dokázal vydržet. Protože nejde jen o to zhubnout, ale taky si váhu udržet a nezbláznit se u toho. A to se mně podařilo. Uplynuly 3 měsíce a ani kilo nahoře!
A moje závěrečné doporučení? Nebojte se začít, ale nikdy nesahejte po extrémech. Hladovky a drastické zákazy fungují jen krátce. Raději si nastavte pravidla, která zvládnete dodržet dlouhodobě. Zhubnout se dá i „zdravě nezdravě“ – když víte, co děláte, a dává vám to smysl.
